Divadelní role si Chantal Poullain přepisuje do francouzštiny, aby jim lépe porozuměla, ačkoliv v češtině dobře čte. Když mluví, občas se jí nedostává slov.
„Mám jeden zásadní defekt: učit se jazyk mě hrozně nudí, ačkoliv slova mám ráda. Češtinu jsem poslouchala, postupně začínala mluvit, ale nikdy jsem se ji neučila, což možná byla chyba,“ přiznává herečka, která sebekriticky dodává, že její gramatika je docela katastrofa a má nedostatečnou slovní zásobu.
„Někdy mi to nevadí, protože důležité je to, co chci říct, a ne jak to řeknu. Občas však cítím frustraci, když chci něco vyjádřit, ale nenacházím ta správná slova,“ podotýká a zmiňuje jeden nešvar, který nechápe: když někdo po pár letech života v zahraničí začne předstírat, že zapomněl rodnou řeč.
„Já když se vrátím domů do Francie, nikdo nepozná, že žiju tak dlouho v jiné zemi. Jsem Francouzka a ačkoliv miluju Česko a můj syn je Čech jak poleno, neznamená to, že přestanu být tím, kým jsem,“ říká.
Do rodné Francie se nikdy natrvalo nevrátila, ačkoliv po rozvodu s bývalým manželem Bolkem Polívkou měla slabou chvilku, kdy se sama sebe ptala: Co já tady dělám a co bude dál? Tehdy se ocitla bez práce, protože do té doby hrála s manželem společná představení.
V Česku ji udržel syn, kterého nechtěla odtrhnout od zbytku rodiny. A ve stejnou dobu, kdy se rozhodla zůstat, dostala i nečekanou pracovní nabídku: v Romeovi a Julii v divadle v Hradci Králové.
„Moje první reakce byla: Blázníte, vždyť neumím dobře česky! Navíc to bylo první české představení, které nebylo napsané přímo pro mě, hodně textu v češtině a ještě ve verších. Obrovský kus práce, ale zjistila jsem, že to můžu zvládnout. A to pro mě bylo hodně důležité,“ říká herečka, která od té doby získávala další příležitosti.
Dnes je šťastná, že se rozhodla zůstat, protože pro budoucnost rodiny to bylo důležité. Snaží se, aby všechny děti byly pohromadě a syn byl v kontaktu s nevlastními sourozenci z druhé rodiny svého otce. Odmítá radikální řez, kdy se rodina po rozvodu rozdělí.
„To je přece to nejhorší, co se může stát! Děti mají právo na oba rodiče a ačkoliv ti dva mezi sebou mají spory, ošklivé věci by měli řešit bokem. Není to jednoduché a je to práce, ale je přece důležité usilovat o to, aby vztahy fungovaly dál. Později už je neslepíte.“
Chantal Poullain (62)
|
