Název vychází ze jména asi nejzásadnějšího díla celé expozice – videa, na kterém třiatřicetiletá umělkyně sleduje v sedmnácti minutách disidenta ukrývajícího se před režimem v kurdských horách. Tajný život muže, který trávil s jejím otcem a strýcem čas nejen v dětství, ale také později ve vězení, kam se dostali z politických důvodů, odhaluje kurátorka Zuzana Štefková.
V duchu vyrovnávání se s vlastní, rodinnou i společenskou minulostí se nesou i další díla. Obzvlášť sugestivně působí cyklus Index nežádoucích elementů z roku 2017, který odkazuje k sesuvům půdy, jež odkrývají masové hroby. Cyklus Fáze vymazání I: Zabetonováno zase odhaluje, jak ve zrušeném slumu prosvítají pod nánosem betonu bývalé toalety.
V době, kdy se začínají množit zprávy o plánech amerického prezidenta Donalda Trumpa založit „arabské NATO“, jakousi protiváhu šíitskému režimu, zajisté neškodí připomenout i osobnost Muhammada Mosaddeka, jediného íránského demokraticky zvoleného premiéra. Harouni tak činí trochu sarkasticky prostřednictvím napůl rozsvíceného nápisu, kdy ze slova Mosaddek zbývá jen dek, což v perštině znamená smrt žalem.
V tuto chvíli žije Shadi Harouni střídavě ve Spojených státech amerických a Teheránu a přitom se snaží ve svém díle vyrovnat s traumaty historie i současnosti. Problematika odporu proti vládnoucí síle a snahám jej potlačit se stala jejím poznávacím znamením.
Své zkušenosti Harouni pravidelně předává jako pedagožka studentům bakalářského uměleckého programu na New York University Steinhardt. Zkušenosti má s fotografií, sochařstvím i městskými intervencemi.
