Vítězslav Nezval: Básně III (obálka)
Připomeňme, že předchozí dva díly spisů, nesoucích strohý název Básně, pokrývaly s drobnými přesahy Nezvalovu tvorbu poetistickou a surrealistickou (více zde). Aktuálně vycházející třetí díl se věnuje jednak autorovým básním ze 30. let, které vybočují ze surrealistického rámce.
To je případ původně anonymně vydaných a ve své době velmi populárních 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Dále přináší poezii válečnou a poválečnou, ze závěrečného období básníkova života (zemřel 1958).
Vítězslav Nezval byl tvůrcem, který se po většinu svého života na jedné straně podílel na uměleckých směrech či politických hnutích, jež trpěly dogmatismem, ať už to byl surrealismus nebo komunismus, na straně druhé cítil potřebu absolutní svobody svého psaní.
Vítězslav Nezval (koláž Adolfa Hoffmeistera)
Editor Básní Milan Blahynka cituje v obsáhlé závěrečné studii básníkův nezaslaném dopis Jiřímu Mahenovi, v němž si stěžuje na nemožnost napsat "jednou divoké, nelogické drama, podruhé úplný realismus, potřetí romantický příběh, počtvrté povídku bez děje, popáté psychologickou věc. A proč ne tohle všecko třeba v jednom jediném díle?"
Jistá uvolněnost je patrná, vlastně paradoxně, až v Nezvalově díle z doby, kdy byl takzvaným "režimním exponentem". Například sbírka Křídla nese vročení 1949-1952.
Vítězslav Nezval (karikatura Adolfa Hoffmeistera)
Kromě poplatných, ale nejspíš upřímně myšlených básní typu Hymna Komunistické straně nebo Václavu Kopeckému, zde najdeme také Tři smuteční básně za Františka Halase nebo Rozloučení s Konstantinem Bieblem. Tedy připomínky generačních druhů tehdy proskribovaných, které totalitní moc dohnala k předčasnému úmrtí, čehož si byl Nezval dobře vědom.
A zároveň táž sbírka obsahuje dodnes jiskřivou lyriku, ve které tento někdejší král uměleckých "-ismů" přesahuje jakákoli stylová zařazení směrem k čiré, s mírnou nadsázkou řekněme absolutní poezii.
Vítězslav Nezval (karikatura Adolfa Hoffmeistera)
Přestože je nyní uzavřená třísvazková připomínka díla Vítězslava Nezvala bezvýhradně chvályhodná, nelze si nepovzdechnout, že kritické vydání sebraného díla tohoto literárního giganta, tedy i méně výrazných sbírek, bohaté prózy, dramatiky a esejistiky, by mělo být v kulturní zemi naprostou samozřejmostí.
A stejně tak česká kulturní veřejnost čeká (jakkoli si to možná v prvním plánu neuvědomuje) na objektivní, odborně a zároveň čtivě zpracovaný životopis tohoto umělce, jehož životní zvraty, zajímavé povahové rysy i příběhy z jeho života by vydaly na "kulturně-politický thriller".
