Celý život byla přesvědčena, že právě konformismus vedl k předčasné smrti její milované přítelkyně Elisabeth Lacoinové v 21 letech. Píše o tom v knize Nerozlučné, která nyní vychází česky.
Nerozlučné začala pařížská intelektuálka psát v roce 1954, sama se však k jejich vydání nikdy neodhodlala. Její dlouholetý partner, myslitel a autor Jean-Paul Sartre, totiž knihu považoval za nezajímavou a mimo jiné jí vyčetl, že „si nedokáže udržet čtenářovu pozornost“.
O vydání se tak postarala až loni Sylvie Le Bon de Beauvoir, adoptivní dcera spisovatelky, která navíc pro rukopis do té doby bezejmenný našla název Nerozlučné.
„Některé práce, se kterými nebyla spokojená, Simone de Beauvoir zničila. Tuto však ne,“ prozradila dcera autorky loni v rozhovoru pro New York Times a dodala, že jí Simone de Beauvoir před smrtí řekla, ať se zbytkem nevydaných děl a textů naloží, jak bude sama považovat za správné.
Od školních lavic
Proč tedy titul Nerozlučné? Protože předobrazy postav Andrée a Sylvie, Elisabeth a Simone byly skutečně od věku devíti let, kdy se setkaly ve školní lavici, nerozlučnými.
„Nazývali nás nerozlučnými a Andrée mě měla raději než ostatní kamarádky,“ vypráví Sylvie v novele, která přibližuje z pohledu přítelkyně Andréein milostný, rodinný i intelektuální život.
Lacoinové se přezdívalo Zaza a svou povahou, stejně jako literární hrdinka Andrée, se zcela vymykala silně katolickému založení své rodiny. Byla odvážná, svéhlavá, plná touhy.
Neodpovídala představám otce, předsedy Ligy otců početných rodin, ani matky, jež měla výsadní místo na farnosti Tomáše Akvinského.
Měla skrytého Boha
Byla to však právě Zazina, respektive Andréeina láska a obdiv ke své rodičce, jež v ní celoživotně živil onen jedovatý rozpor. „... víra pro ni není, tak jako pro mnohé, samolibá instrumentace Boha, způsob, jak mít pravdu, ospravedlnit sebe sama, vyhnout se odpovědnosti, nýbrž bolestivé tázání se jakéhosi mlčícího, tajemného, skrytého Boha. Drásá ji, jak je sama svým katem ...,“ vypráví se v knize.
Podle oficiálních zpráv zemřela Lacoinová 25. listopadu 1929 na virovou encefalitidu. Simone de Beauvoir ji přežila o 57 let.
Do češtiny novelu přeložil Alan Beugivin. Vydalo ji nakladatelství Odeon.
