Když se bez finanční pomoci vydala na kole z Rakouska do Švýcarska i když se po roce 1948 musela stát hrobařkou žijící za nájemné na vlastním zámku.
Blanka Battagliová se narodila v srpnu 1911 a zemřela v roce 2005. Autorka úspěšných titulů Podbrdské ženy nebo Děvčata první republiky se s jejím osudem poprvé setkala ve studentském filmu Petra Václava.
„Obdivovala jsem Blanku za její odvahu a nezlomnost. Za to, že dostála tomu, v co věřila, že se nenechala zlomit. V tom je veliká síla i vnitřní svoboda. Zároveň se mi svíralo srdce, když jsem viděla stárnoucí ženu, jak tahá kbelíky s vodou,“ vzpomíná na své tehdejší dojmy.
Do Bratronic spisovatelku přivedla záliba jejího muže – šlechtické rody. „Byl tehdy začátek podzimu, ještě babí léto, ale už se to lámalo. Jeli jsme z Vídně a muž navrhl, že k zámku zajedeme. Mně se nechtělo, měla jsem hlad, byla jsem unavená,“ vzpomíná.
„Pak jsme zastavili na návsi v Bratronicích, sešli k zámku – a tam se něco událo. Jako by se mě něco uvnitř dotklo. Byla tam směs opuštěnosti i naděje – zámek procházel rekonstrukcí. Od nedalekého rybníka doléhal chechot kachen, jinak podivné ticho. Přijeli jsme domů a já na to pořád myslela,“ popisuje. Přesto od sebe rodící se příběh nejprve odháněla. Nakonec se jí však vloudil až do snů. „Tak jsem za pár dnů napsala črt první kapitoly, která je v knize poslední,“ přibližuje.
I teď už je minulost
Příběh, který v Cyklistce Poncarová vypráví, je smyšlený. Podotýká však: „Blanka žila. A zámek stojí.“ Ona smyšlená zápletka se odvíjí od postavy studentky žurnalistiky Kláry. „Do ní jsem si asi trochu projektovala sebe, jsem novinářka, ráda se ptám, zjišťuju. Přišlo mi fajn zkusit vytvořit kontrast mezi stárnoucí zkušenou ženou a mladou, možná trochu naivní dívkou, která je ještě plná ideálů, přichází za Blankou pár let po sametové revoluci, má chuť psát příběhy, které budou vyprávět o příkoří komunistického režimu,“ vysvětluje svůj záměr.
V příběhu autorka kontrastně střídá kapitoly z brzkého i pozdního období života šlechtičny: „Psala jsem popořadě, tedy kapitolu z Blančina stáří a na to navázalo třeba dětství. Ono téma času, vzpomínek, minulosti i přítomnosti je, myslím, trochu moje téma. Moc se mi líbilo, jak v dokumentu Blanka mluvila o čase – o tom, že když řeknete teď, je to vlastně už minulost.“
Ještě před dokončením Cyklistky začala Jana Poncarová pracovat na dalším románu. Tentokrát příběhu herečky Jarmily, která působila ve 20. letech, byla součástí avantgardistického hnutí a zemřela velmi mladá. Toto dílo bude podle ní „... o mládí, ale také o smrti a o tom, co po nás zůstává, když odejdeme.“ Cyklistku vydalo nakladatelství Motto.
