RECENZE: V podání Radky Třeštíkové nejsou Bábovky na hraní

Ženy to v životě občas nemají jednoduché, říká se. Pokud však vidí, že v tom nejsou samy, mohou se z problémů antických rozměrů stát marginální záležitosti. A právě to je také jedna z úloh třetího románu Bábovky Radky Třeštíkové.

Fotogalerie1

Spisovatelka Radka Třeštíková | foto: Albatros Media

Román Bábovky sleduje během jednoho roku osudy dvanácti žen, jejichž životy se méně či více výrazným způsobem ovlivňují. Aniž by to samy hrdinky kolikrát tušily. Je to ženský román každým coulem. Nechybí nevěra, láska, těhotenství, děti, manželské problémy ani osamělé stáří. Na rozdíl od jiných autorek však Třeštíková umí většinu z těchto často otřepaných témat představit v jiném světle, a dokonce u toho i pobavit.

Rozhovor s autorkou

„Když začnu psát, pouštím emoce a nekontroluju se, co by se zrovna hodilo a mělo psát. Mé postavy ožívají mými pocity.“

Jak dokázala už v předchozím románu To prší moře, střídat postavy i prostředí jí nečiní problém. Není zahleděná pouze do představy takzvané moderní městské ženy, která zoufale hledá lásku na každém rohu, jak by mohli někteří očekávat.

Právě naopak – nejdůvěryhodněji román působí v částech, kdy Třeštíková popisuje osud ženy středního věku, která musela své postižené dítě odložit do ústavu, nebo starší matky, která si marně hledá cestu ke své dceři, a tak raději nakupuje hrnce za desítky tisíc a chodí do kostela, aniž by měla jakýkoliv vztah k Bohu.

V záplavě herečkovského filozofování, které v poslední době zaplavilo pulty knihkupectví, tak vlastně jde o svěží změnu. Ačkoliv je téměř jisté, že cílová skupina obou těchto žánrů bude téměř identická.

Zdání klame

Nikde není psáno, že název knihy musí korespondovat s jejím obsahem. Název Bábovky ještě ve spojení s téměř infantilní obálkou však může klamat. Čtenář pak s každou otočenou stranou marně čeká, co že ty bábovky vlastně znamenají. Vysvětlení však nepřichází.

Bábovky

75 %

Radka Třeštíková

Motto, 328 stran, 2016

Jde prostě o motiv, který je často šroubovaným způsobem zasazen do každého příběhu. Skoro to působí, že Třeštíková marně hledala název pro knihu, až do každé části raději přidala nějakou parafrázi na bábovku. Opak však může být pravdou.

Ač ženský román, mohly by se Bábovky zalíbit i mužům. Nikoliv však díky čistému a nerozbředlému psaní Třeštíkové, které jde přímo k věci, ale spíše z čisté ješitnosti. Jak se totiž ukáže, často to nejsou hrdinky, jež by měly svůj život pevně v rukou.

Naopak – jsou to muži, kteří stavějí hranice jejich světa. Až v těch si pak hrdinky vytváří svá, někdy přehrocená mikrodramata. Samozřejmě, dokud je dotyčný neřízne do stehen. To pak končí veškerá legrace.

Radka Třeštíková na křtu knihy Bábovky: