Pravidelně se stahujete z veřejného života a meditujete. Proč?
Hledám v tom to samé, co v psaní – trhliny v naší realitě, díky kterým můžeme zahlédnout něco, co nás všechny přerůstá, hlubší lásku.
Daří se?
Snažím se.
Obálka knihy Cit slečny Smilly pro sníh
Kdy jste si uvědomil, že potřebujete odstup od venkovního světa včetně médií?
Hned po vydání první knihy mi došlo, že je potřeba si stanovit nějaké filtry. Jako veřejná osoba musím udržet rovnováhu mezi vnějším a vnitřním světem. Chránit svou rodinu.
Pro čtenáře jste díky tomu záhadou. Myslíte, že vás to činí zajímavějším?
Doufám, že čtenáři umí oddělit můj obraz z knih od toho, který vidí v médiích. Bulvár si o mně vymyslel celou mytologii, protože vedu tak nudný soukromý život, že si prostě musí vymýšlet báchorky.
Netrápíte jen bulvární novináře ale i kritiky. Tápou ve snaze vás žánrově zařadit. Dělá vám to radost?
Knihy nepíšu se záměrem zařadit se do nějakého žánru. Píšu je tak dobré, jak to jen jde, o zbytku ať rozhodnou ostatní. Jako první dávám knihy číst partnerce a nakladateli.
Peter HoegNarodil se v roce 1957. Vystudoval literaturu na Kodaňské univerzitě. Je nejpřekládanějším a nejčtenějším dánským autorem. Debutoval knihou Představy o dvacátém století v roce 1988, zásadní zlom přišel s románem Cit slečny Smilly pro sníh o čtyři roky později. Za třicet let kariéry napsal osm titulů.Nejnovější Susanin efekt vyšel v originále v roce 2014. Nový rukopis dokončil před pár týdny. |
Jak snášíte kritiku od blízkých?
To není opravdová kritika, když přichází právě od nich. Logicky musí být zaujatí. Když někoho milujete, nevidíte čistě. Opravdová kritika proudí zvenčí.
První kniha vám vyšla v 31 letech, kdy si dnes už mnozí myslí, že mají život za sebou. Cítil jste to stejně?
Tak jsem to nevnímal. Světová zdravotnická organizace nedávno varovala, že stres bude novou globální epidemií. Myslím, že mají pravdu. Žijeme v časech nejistoty, kdy se zažité struktury hroutí a stres je tak pochopitelná lidská reakce, stejně jako potřeba najít jednoduché řešení. Svádí to k fundamentalismu a pravicovému extremismu.
Dá se s tím bojovat?
Zásadní by měla být změna vzdělávacího systému. Tlak na mladé, aby si rychle vybrali kariéru a dokončili školu je naprosto nekonstruktivní přístup k životu.
Vnímáte to i u svých dcer?
Všem už je přes dvacet a to je věk, kdy otci nepřísluší nijak zasahovat do životů svých dětí nebo je komentovat. Pokud by se mě ale zeptaly, poradil bych jim, ať poslouchají své srdce a touhy. Ať se řídí tím nejprvotnějším impulsem. Pak by měly v životě najít směr.
Sám jste dost důrazně tradiční vzdělávací systém ve svém díle kritizoval. Co je potřeba změnit?
Musí se přestat učit, co už dávno není aktuální, co prakticky neexistuje. To klasické biflování není potřeba. Naši faktickou paměť zastanou roboti a my jim v tom nebudeme moct konkurovat. Musí se začít vyučovat, jak se přizpůsobovat různým prostředím, hledat souvislosti a hlavně jak se spoléhat sami na sebe.
Obálka knihy Petera Hoega Až nadejde čas
Budete to nějak reflektovat v novém románu?
Ano, možná, ale nemůžu o tom nic říct. Ten rukopis zatím vidělo jen šestero očí na této planetě.
Dobře, tak jinak. Budete mít snahu něco předpovídat?
Jako autor nemám žádné jiné aspirace než odvyprávět příběh. Často se ale stává, že se ten příběh nějak promítne do skutečnosti. Psal jsem třeba o vysoce výkonném holografu a za dva týdny se v novinách opravdu objevil.
Není to trochu děsivé?
Možná, ale na druhou stranu to možná dokazuje, že jsme jako lidé propojení. Umělec by měl být schopen reflektovat ve své tvorbě skutečnost. Být něco jako seismograf a očekávat zemětřesení ještě než přijde.
