RECENZE: Komiks, který ukáže, proč obrazy nepotřebují názvy

Je jich sedm jako statečných. Jenže hrdinové komiksového příběhu o výtvarném umění jsou poťouchlí, zvědaví i zločinečtí. Vymysleli je Ondřej Horák s Jiřím Frantou a s jejich pomocí přibližují dětem svět výtvarného umění. Jejich publikace Proč obrazy nepotřebují názvy vyšla v nakladatelství Labyrint, což je se jmény autorů jasný důkaz, že se pobaví a poučí i dospělí.

Z knihy Proč obrazy nepotřebují názvy | foto: Labyrint

Je tu babička, která miluje detektivky a dědečka. Dědeček, který ilustruje knížky. Vnučka, ta si přeje jednou napsat výpravnou knížku o umění nebo se sama stát malířkou. A vnuk, toho ovšem zajímají jen fotbalové týmy, díky jejich znalosti má ovšem jedničku ze zeměpisu.

Tihle čtyři vyráží do galerie, kde už se na ně třesou velcí umělci. Doslova, Vincent se zavázaným uchem diskutuje s Paulem Gauginem nad obrazem Žlutého Krista o tom, jak se těší na Eminu návštěvu, dívka totiž vykazuje neobyčejnou fantazii. „Každý nemůže být umělcem, ale každý má právo o to usilovat,“ říkají.

Proč obrazy nepotřebují názvy

80 %

Ondřej Horák, Jiří Franta

Na rozdíl od Emy je Mikuláš trochu tupoun, nechápe, proč by měl jít člověk do galerie, když stejné obrazy si může prohlédnout i na internetu. Skrze příběh vysvětlují autoři nejen funkce muzeí umění, ale definují i podstatné pojmy - co je to originál, depozitář či aukce. A ve zkratce, přitom naprosto přesně a jasně je tu nastíněný třeba i zlom, který nastal v umění s nástupem moderny.

Do strany dvacet sice zajímavý, ale očekávatelný obsah. A pak střih - na scénu vstupuje čerstvě propuštěný vězeň Řepa, který právě prohrává po hernách i to, co nemá. U piva se potká s profesorem, dřív ředitelem galerie, dnes propuštěným zoufalcem, který potřebuje srovnat účty. Řepu si najme ke krádeži ve své bývalé domovské instituci. I tady je ovšem potřeba vysvětlovat spoustu pojmů, takový Řepa není dvakrát znalý v kunsthistorii.

Dějiny umění hrou

Proč obrazy nepotřebují názvy seženete v akci za 297 Kč na Knihy.iDNES.cz.

Kniha boduje ze dvou důvodů. Předně ji autoři nepojali jako školometskou přednášku, ale jako zábavnou cestu za poznáním. Není úplně pro mrňata, spíš pro poučené desetileté a starší, čtenáři u ní však často zapomenou, že se mají dozvědět něco nového, a propadnou se do příběhu. Do záškodnického zlodějského i do příběhu dějin umění.

Druhé plus tvoří propojení děje a obrazů. Monetův Východ slunce, Milletovy Sběračky klasů, Duchampův Pisoir, Warholova polévka. Prostě průřez podstatnými díly (ne že by existovala galerie, kde by to bylo k vidění všechno naráz, ale pohádka je pohádka) dělá z knihy příjemnou pátrací „poznávačku“.

K tomu seznam největších loupeží obrazů v dějinách i praktický rejstřík osobností a uměleckých směrů. Publikace může dát čtenářům víc než lecjaká povšechná skripta s úvodem do dějin či teorie umění.