Co těch pět let spojuje?
Bylo to přechodové období. Mezi bizarními devadesátkami a současnou rychlou dobou formovanou sociálními sítěmi. Na začátku nového tisíciletí už ve veřejném prostoru nebylo tolik bizáru jako v devadesátkách, kdy jsme se tomu zpětně opravdu mohli jen smát. Tady už je zajímavější zákulisí a kontext vzniku těch různých reality show.
Říká se, že média tehdy byla opravdu bohatá. Je to tak?
Určitě to byla velice bohatá doba pro média i reklamu. Tisk měl hodně peněz a i televize si díky velké sledovanosti mohly dovolit vysoké rozpočty na seriály i pořady. Vezměte si třeba, že pokračování Nemocnice na kraji města mělo sledovanost přes čtyři miliony diváků. O tom už dnes mohou jen snít.
Zmínila jste, že toho bizáru jste tentokrát našla mnohem méně. Nějaký se ale určitě našel, ne? Třeba jmenovala reality show Vyvolení…
Je to tak, Vyvolené vnímám jako tehdy největší bizarnost. Vlastník pozemku, kde stála vila se soutěžícími, tehdy poslal na místo exekutory a televizi oznámil, že musí místo okamžitě vyklidit. Smlouvy tehdy asi ještě nebývaly tak pečlivě ošetřené jako dnes. Produkce Primy pak geniálně vymyslela, že se čeští účastníci přestěhují na Slovensko, kde tu show taky vysílali.
Neopakovatelná Superstar
To už by se dnes asi opravdu nestalo.
Asi ne a navíc licence na Vyvolené už prý ani neexistuje, tudíž ta show nejde obnovit. Nahradily ji jiné jako Like House a další.
Co dabing? To je dodnes taky dost oblíbené téma.
Zjistila jsem například, že hodně dialogů ze Sexu ve městě je „cenzurovaných“. Dívala jsem se na to poprvé v originále a pak si různé situace přepínala do dabingu a opravdu se často stává, že tam ty postavy mluví sprostě v originále, ale v češtině je tam možná trochu přisprostlý ale pořád dost slušný výraz.
Přitom to Česká televize vysílala až po desáté hodně.
Nemuseli to dělat, ano. Ale já vlastně dodnes nechápu, že to vysílala veřejnoprávní televize.
Velkou kapitolou je první řada Superstar z roku 2004. Ondřej Herma vám tam dokonce vzpomíná, že se na ni dívali i Václav Havel a Václav Klaus.
Ano, pochopila jsem od něj, že to bylo něco zcela výjimečného a neopakovatelného. Sám na to rád vzpomíná.
„Kdyby nepřišel Facebook, Twitter, Youtube a další, tak by ta doba byla asi sobě podobná celou dekádu. Ale tak to nebylo. Pak už přišly i chytré telefony a to je už úplně něco jiného.“
Johana Fundová
Je nějaký hit doby, na který nerada vzpomínáte?
Vadí mi, jak se opravdu ve všech časopisech přidávala ke příjmení zahraničních hereček a zpěvaček koncovka -ová. Z těch módních věcí mě fascinují třeba neviditelná ramínka u podprsenek, která ale přece byla hodně viditelná. Anebo džíny kombinované s manžestráky!
Proč jste se vlastně rozhodla skončit už rokem 2005?
Protože se tehdy už opravdu začal svět hrozně rychle proměňovat. Kdyby nepřišel Facebook, Twitter, Youtube a další, tak by ta doba byla asi sobě podobná celou dekádu. Ale tak to nebylo. Pak už přišly i chytré telefony a to je už úplně něco jiného.
Umíte si představit, že byste třeba navázala na tuto knihu za pár let další? Třeba o dalších pěti letech?
Nevím. Mám pocit, že jako dítě a dospívající vnímá člověk popkulturní fenomény jinak. Intenzivněji. A dokáže je vystihnout lépe, než člověk, který už byl dospělý a žil život plný povinností. Takže bych na to asi byla stará a mnohé neznala. Možná se ale dál budu věnovat jednotlivým fenoménům: hudbě, televizi, reklamě a tak. To mě baví.
