RECENZE: Operní hvězda se blýskla velkým hlasem. Chce se pomstít rivalce

Litevská sopranistka Violeta Urmana je známá z kinopřenosů z Metropolitní opery. V sobotu zazpívala na Pražském jaru.

Pražské jaro 2014: Violeta Urmana | foto: Pražské jaro/Ivan Malý

Violeta Urmana a dirigent Jonathan Notte

V Obecním domě jí patřila první polovina koncertu Bamberských symfoniků s dirigentem Jonathanem Nottem. Ti patří k solidnímu evropskému průměru, z něhož nevybočilo ani provedení Mahlerovy Symfonie č. 1 v druhé půli. Pěvkyni doprovázeli citlivě, Urmana ostatně se svým hlasem nemá problém prorazit orchestrem.

Zatímco při komorním recitálu v Národním divadle před čtyřmi lety zpívala různé autory, teď přednesla sedm písní Richarda Strausse, k nimž na závěr přidala ještě jednu - Zueignung. Jsou to všechno vášnivě se vzpínající skladby, v nichž by se hlas měl rozvinout do přirozeně extatického výrazu.

Violeta Urmana

70 %

Bamberští symfonikové, dirigent Jonathan Notte

Pražské jaro, Obecní dům, Praha, 24. 5.

Měřítka v minulých desetiletích nasadila především Američanka Jessye Normanová, ale i Urmana má plný, mocný, ale kontrolovaný zvuk, umí písně rozezpívat, ne jen „odvyprávět“, a také zacházet s němčinou. Na druhou stranu ve výškách nepůsobila vždy uvolněně, takže některé vrcholy nevyzněly tak expresivně jak by měly. Nicméně je stále na vrcholu sil.

Prezidentka? To raději ne

Urmana ve své kariéře střídá sopránový obor s mezzosopránovým, v poslední době asi ne náhodou "vysoký" repertoár opouští. Zatímco v kinopřenosu z Metropolitní opery zpívala Verdiho Aidu, v příští sezóně na této scéně ztvární její rivalku Amneris.

"Těším se, jak se konečně Aidě pomstím," zasmála se na tiskové konferenci před koncertem. Na otázky v češtině občas reagovala bez překladu. "Pocházím od hranic s Polskem, byla jsem tedy v kontaktu s polštinou a proto trochu rozumím i česky," vysvětlila.

V Litvě je váženou osobností, před nějakou dobou se dokonce objevil návrh, aby kandidovala na prezidentku. "Tehdy byla u nás složitá politická situace, a tak kohosi napadlo, že v čele státu by měl být někdo, kdo s politikou nemá nic společného. Odmítla jsem, protože můj mozek je jako počítač naprogramován na zpěv. Ostatně dnes máme prezidentku, která je ekonomka, a zosobňuje přesně to, co Litva potřebuje," uzavírá.