Je fakt, že čekání na nového Pavarottiho (či Dominga případně dle libosti kteréhokoli jiného velkého tenora z minulosti) se prodlužuje. Ani ne tak kvůli nedostatku talentů, jako spíše proto, že nejedna slibná a raketová kariéra z dob ještě poměrně nedávných vyústila kamsi do ztracena... A Luciano Pavarotti byl jedinečný nejen svým hlasem a technikou, ale právě též mnohaletou výdrží na světové špici.
Samozřejmě by se těžko našel operní fanoušek, který by podobnou vytrvalost nepřál Jonathanu Tetelmanovi. Ten má navíc za sebou pohnutý osobní příběh. Narodil se sice roku 1988 v Chile, ale ještě jako nemluvně byl adoptován americkou rodinou a vyrůstal v New Jersey. Své biologické rodiče nikdy nepoznal. Možná i proto velmi lpí na vlastní rodině – na cestách ho obvykle doprovází manželka a malá dcerka.
DJ v nočních klubech
Zpívat začal v chlapeckém sboru, s nímž cestoval po Americe a vystupoval s tamními špičkovými orchestry. Dle jeho vlastních slov ho to naučilo soustředit se, protože kromě zpěvu musel zvládat i běžné školní učivo.
Že z něj bude tenor, nebylo zpočátku vůbec jasné. Ani jemu. Z newyorské hudební školy totiž vyšel jako barytonista. Nicméně tento obor mu neseděl. „V mladším věku jsem vůbec netušil, že bych se stal tenorem a učil se zpívat tímto – řekněme – bizarním způsobem, někde nad polohou, v níž běžně mluvíte,“ přiznal v jednom rozhovoru.
Chtěl operní kariéruu vzdát a začal se živit v New Yorku jako DJ v klubech. Možná by se z něj nakonec stala hvězda pop music, ovšem klasický zpěv měl od časů, kdy zpíval v chlapeckém sboru, zjevně pod kůží. „Jako DJ jsem lidem říkal, že jsem vystudovaný operní pěvec. A oni se mne ptali, kde tedy zpívám? Jenže já jim nedokázal odpovědět. A tak jsem si řekl, že nemohu lhát sám sobě a musím se o to pokusit,“ líčí svou cestu, která jej z newyorského nočního života nasměrovala k opeře. Na další hudební škole se mu přechod do tenorového oboru přece jen povedl.
Následovaly první ceny v soutěžích a roku 2018 záskok na festivalu v Tanglewoodu za Piotra Beczalu v Pucciniho Bohémě. A protože po tenorech je poptávka, zajímavého nového talentu si všimly další scény, mezi nimi i newyorská Metropolitní opera, v níž bude debutovat letos v březnu v Pucciniho Vlaštovce. Gramofonová společnost Deutsche Grammophon Tetelmanovi nabídla smlouvu, jejímž výsledkem jsou zatím dvě alba s áriemi italských skladatelů, obě ve světě velmi ceněná.
Večer plný Pucciniho
Z Latinské Ameriky vzešel nejeden úspěšný tenorista – připomeňme třeba i u nás dobře známé pěvce Josého Curu či Juana Diega Flóreze. I Jonathan Tetelman má vnitřní temperament a uhrančivý zjev.
On sám za své hlavní vzory označuje celou plejádu italských tenorů z bližší i vzdálenější minulosti, samozřejmě na v čele s Pavarottim. Ostatně při svém komplikovaném „přestupu“ z barytonu na tenora si pomáhal soustavným poslechem starých nahrávek a videí se záznamy umění někdejších tenorových hvězd.
Současnou operu však mnohem víc než pěvci ovládějí režiséři se svými často bizarními koncepcemi. A Tetelman se vůči nim – aspoň v zahraničních rozhovorech – ostře vymazuje. „Viděl jsem několik inscenací, které byly naprosto směšné. Neměly nic společného se skladatelem ani libretistou. Když si vezmete třeba příběh Tosky a opravdu s věnujete tomu, co se v něm odehrává, tak to stačí. Jakmile příběh roztrháte a pokusíte se do něj přihodit nápady, které máte ve své hlavě, tak to nebude fungovat,“ zdůrazňuje.
Na pražském koncertě v Dvořákově síni Rudolfina se nicméně bude možno soustředit pouze na zpěv. Tetelmana doprovodí PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Rastislavem Štúrem, jako host vystoupí mladá americká sopranistka Sylvia D’Eramo, absolventka Lindemannova programu pro mladé umělce při Metropolitní opeře. Zazní výhradně árie a duety z děl Giacoma Pucciniho, jemuž je věnováno i tenoristovo druhé album.
