RECENZE: Spirituál kvintet se loučí euforickými koncerty

I druhý ze série koncertů na rozloučenou Spirituál kvintetu dokázal, že se tohle jedinečné těleso loučí v plné síle. Takovou ukázku muzikantské bravury a lidské pokory jen tak nezažijete.

Byly to tři hodiny – tedy s přestávkou – čiré muzikantské a pěvecké radosti. Ještě než kapela stanula na pódiu, připomněla prostřednictvím videoprojekce bývalé členy Karla Zicha, Jana a Františka Nedvědovy, Irenu Budweiserovou nebo Lenku Slabou. Pak už neokázalý nástup a první tóny. 

Vykládat něco o tom, že soubor v v současném složení Jiří Tichota (kytara, zpěv), Zdenka Tichotová (zpěv), Dušan Vančura (kontrabas, zpěv), Veronika Součková (zpěv, perkuse), Jiří Cerha (zpěv, perkuse), Jiří Holoubek (zpěv, kytara) a Pavel Peroutka (zpěv, kontrabas) skvěle hraje a skvostně zpívá je opravdu zbytečné. 

Lahodné vícehlasy, na nichž je tvorba Spirituál kvintetu postavena, znějí stále sebejistě a bez slastného mrazení v zádech se poslouchat nedají. 

Nebylo to žádné nostalgické vzpomínání na doby dávno minulé, kapelník Jiří Tichota nešetřil vtipnými průpovídkami a i zbytek kapely dělal vše proto, aby návštěvníci odcházeli nabiti k prasknutí pozitivní energií.

Těch šedesát let bylo nejlepších, loučí se Tichota

V první části večera zazněly skladby jako Šlapej dál, Do ráje nevede most, Kovbojův nářek či Válka růží. Soubor si na úvod vybral písničky, které živě hrával jen zřídka. Považoval je za nedoceněné, případně zněly z úst jiných zpěváků. 

Žánrově se Spirituál kvintet pohyboval mezi gospelem, blues, irskou lidovkou, francouzským šansonem a všechny ty styly překlenul prostým, čistým a vroucím přístupem k hudbě. Přesně takto by to mělo vypadat. Bez okázalosti, kýčovitých kudrlinek a trapného pochlebování publiku. Jen prostá aranžmá a lidský hlas, nejsilnější nositel emocí. 

Spirituál kvintet

85 %

Lucerna, Praha

2. března 2020

Po pauze už to byla – dá-li se to říct takto vulgárně – jedna hitová palba za druhou. Až se k nám právo vrátí, Širý proud, Pískající cikán, Mlýnský kámen, Kocábka, Krutá válka a samozřejmě Za svou pravdou stát. Na pódiu se objevil i textař František Novotný, který předvedl oblíbený trik – na motivy publikem zadaných slov bleskurychle sepsal nadšeně aplaudovanou báseň. 

Byl to nanejvýš potřebný koncert. Třeba i proto, aby si i otrlý a okoralý kritik uvědomil, že se ještě dokáže nechat strhnout, dojmout, ba místy i přimět k neumělému prozpěvování společně s kapelou.