Ačkoli je každá kategorizace na "pozitivní" a "negativní" v umění i v životě značně zjednodušující, jako pomocnou berličku ji lze použít. Jen o dvou písních z alba se dá říct, že jejich vyznění je pozitivní, byť ani v jejich případě vůbec nejde o nějaké jednoznačné rozjuchané popěvky. Obě písně celé album rámují, jedna na úvod, druhá v závěru. A díky nim má posluchač z výrazově i vážným poselstvím zatěžkaného alba přece jen poněkud odlehčenější dojem.
Obě jmenované písně jsou milostné, obě ale rozhodně nijak běžně. V úvodní Rozmluvě se psem se Spálený, ctitel zralé ženské krásy, coby autor textu vyznává "ženě, která umí vlídně stárnout". V závěrečné, hudebně vlastně vcelku přímočaré swingovce Smutně mám tě rád, říká textař Jan Velíšek Spáleného ústy: "Trochu mě pomuchlej, a pak mě nech ležet tam/Kam holky zahazujou věci na odpad/Tiše se směju a smutně mám tě rád."
Ostatní písně jsou ovšem trochu jiná káva. Leccos naznačí už "dvojka" Kapitán Slunce, písnička ještě z období Spáleného spolupráce s Petrem Kalandrou (zde autor textu), vyprávějící zážitky z plicního sanatoria. Jedna z postav textu, zvaná "kapitán křižníku", se o pár minut dál vynořuje ve vlastním Spáleného opět nemocničním textu Je tady někdo? s emočně skutečně zabijáckým úvodem "Haló, haló, je tady někdo?/Pěkně prosím, pojďte mě zvednout/Dejte mi napít".
Když to bolí, tak to stojí za to......říká Jan Spálený o novém albu v rozhovoru s iDNES.cz |
Album je vůbec z větší části o stáří, o bolesti a o nemocech, to přiznává i sám Jan Spálený. Autor největšího počtu textů Petr Linhart (kterého Spálený inspiroval prozaickými záznamy příběhů, které pak pro něj Linhart zbásnil) vypráví například o svářeči, kterého "potkával v lázeňských zdech/ještě když hledal svůj ztracený dech".
Zuzana Navarová, se kterou se v závěru jejího života Spálený velmi sblížil, zase s odzbrojujícím fanfarónstvím člověka stojícího "na okraji" říká v písni Zatím hodně pus: "Je mi fajn a je mi skvěle/Jen se nesmím ani hnout." I v mužském a mužném Spáleného podání je ta písnička uvěřitelná až do morku kostí.
I když v Linhartově přebásnění slavné písně Screaming Jaye Hawkinse I Put A Spell On You Spálený zpívá "proklínám černou tmu/dnů, které nemám" a má na mysli ztracené dny svého života, je jisté, že právě své období s ASPM, kapelou, existující víc než čtvrt století a oscilující mezi několika žánry ve jménu naprosté výrazové originality, využil bezezbytku.
Jeho kariéru lemuje řada vysoce kvalitních alb (z těch vydaných mezi lety 1997–2007 je v rozšířené edici nového alba přidán "best of" výběrový disk). To, které vydal v 68. roce svého života, ovšem patří mezi nejsilnější z nich. A ačkoli byla téměř výhradně řeč o textech, je třeba zdůraznit, že kardinální podíl na výsledku samozřejmě má i celý muzikatský tým a Spáleného nenapodobitelný, tentokrát v některých polohách skoro až radikální skladatelský rukopis.
Jan Spálený & ASPM: Zpráva odeslána
vyd. EMI
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
