První den Glastonbury: 146 tisíc lidí a utahané taháky

Glastonbury (Od zvláštního zpravodaje) - - Už obligátní nekonečné pochody bahnem, ale také několik mimořádných hudebních momentů i zklamání přinesl první den festivalu v Glastonbury.

Brzy ráno, když se na Other Stage zkouší aparatura, pouští tam příslušný zřízenec Stingovy Fields Of Gold. Je to píseň jistě pěkná, v Glastonbury 2008 však opět zcela nepřípadná. Neboť pole, respektive pastviny během několika hodin změnily barvu ze zelené na hnědou, a tak to zůstane až do konce. I když večer deště ustaly a teď ráno, nastojte, je tu a tam vidět i modrá obloha.

V pátek ráno stálo v areálu "na značkách" už 146 000 lidí. Předpověď ve festivalovém deníku slibovala počasí proměnlivé, tu jasné, tu oblačné, a přeháňky. Slibem nezarmoutíš, praví úsloví: předpověď se splnila ze dvou třetin, oblačno bylo konstantně a přeháňky byly skutečně hojné. Ta, která přišla kolem půl třetí odpoledne, rozhodla: letošní ročník bude zase na blátě.

. Holinky s sebou

Co se dělo v Glastonbury před zahájením festivalu, píše zvláštní zpravodaj iDNES.cz

Budiž řečeno, že díky pohotovým zákrokům pořadatelů se dařilo likvidovat zárodky populárních slatin u John Peel Stage a při východu z backstage v centru areálu, které loni dokázaly zaškodit mnohým: přesto návštěvy vystoupení na prvně zmíněném pódiu vyžadují velké nasazení a senzomotorické centrum nepoškozené látkami, které způsobují změněné stavy vědomí. Což není úplně příjemné, protože právě zde se odehrálo několik znamenitých produkcí: The Kills a Reverend And The Makers nechť poslouží jako příklady.

Jak velký je areál v Glastonbury

I přes "objektivní potíže" se dařilo držet jízdní řád na všech scénách, s výjimkou těch, kde se na přesné začátky příliš nehraje (Jazz And World Stage, Accoustic Stage). V programu došlo k drobným korekcím, vesměs ku prospěchu věci (The Rascals na Other Stage).

. GlaStonbury

Sobotní program nabízí například Amy Winehouse, Duffy, Massive Attack,  Elbow, Hot Chip, The Raconteurs nebo Manu Chaa. A také Jay-Z, který vyvolal před začátkem takové různice, jako korunu programu na Pyramid Stage. A pro mne jednu nehezkou volbu, o níž ovšem více zítra.

Dramaturgie festivalu je přepestrá, dominance britských indie popových kapel se ale za ta léta nijak neumenšila. Ty někdy působí jako vycpávky. "Podle jejich hysterie toho soudím, že se mi vloupali do stanu, ukradli mi moje nesnědené halušky se zelím a požili je," glosoval kolega zvlášť vypečený příklad, někdejší vítěze zdejší vyhledávací soutěže The Subways.

Některé ale nabízejí vrcholné koncerty přinejmenším za příslušný den. Příklad? Jednozačně The Foals, oxfordská sestava kolem charismatického předáka Yannise Philippakise, jejíž letošní debut Antidotes se v březnu vyhrabal na třetí místo britského žebříčku. Duch Talking Heads se vznáší nad vodami, kapela (s hostujícími dechaři) hraje jak o život: je to chytré, vymyšlené a spolehlivě taneční zároveň. Kdo je sem přiveze, obdrží pochvalu před rozvinutou bojovou zástavou.

Talking Heads bývají zmiňováni v souvislosti s jedním z nejpříjemnějších překvapení dne, newyorskými Vampire Weekend, delikátní indie pop prokrvený západoafrickými rytmy a melodiemi. Vampire Weekend byli prvními Američany, kteří v pátek získali dav na svou stranu: další byli odpoledne na Pyramidě The Gossip, syrová punkovice v čele s Beth Ditto, divou ženou rotundovitých tvarů a na pódiu neřízenou střelou.

Občas byly k vidění zajímavá a nečekaná spojení. Na koncertě písničkáře Bena Foldse (zklamání: dlouhé jamy a mírná pěvecká indispozice hlavního protagonisty) se zničehonic objevila Amanda Palmer s Dresden Dolls, vytlačila Foldse zpoza piana za škopky a střihla si s ním dva kousky z produkce DD.

Úplně nezabraly hlavní taháky. Kings Of Leon umrtvovali publikum sáhodlouhými opusy a jejich nedobře sestavený set jako by naznačoval, že jim Pyramida nesedí (nepovedl se jim tu už koncert v roce 2004).

. Drb dne

Na Park Stage, vzdáleném pódiu na jižním okraji areálu, odehráli v naprostém utajení koncert Franz Ferdinand.

Reggae legenda Jimmy Cliff – uzavíral Jazz And World Stage - je roztomilý dědula s dobrou kapelou, která za něj (skoro) všechno oddře, ale s nebezpečnými sklony dlouze rozkládat o všeobecné harmonii a podobných hodnotách (také by mu měl někdo vysvětlit, že Tony Blair už šel od válu). A ani Fratellis nebyli úplně stoprocentní, i když jejich glamový kolovrat na velké melodie šel publiku evidentně k duhu.