Asi to nebyla úplně chytrá otázka. Ptát se raperů Rytmuse, Ega a producenta a dýdžeje Anyse, tedy trojice, která od začátku tvoří slovenskou rapovou úderku Kontrafakt, jestli jim to po všem, co se stalo v minulých letech, může ještě někdo věřit. Respektive ptát se na to zrovna tady. Sedíme v šatně jednoho z největších pražských klubů SaSaZu, který bude za pár hodin plný a vybouchne při křtu jejich nové desky Navždy.
"My jsme ale vždycky jenom rapovali, o nic jiného nám nešlo," odvětí trochu unaveně, ale přitom pořád docela zaníceně Ego. "Pro nás je úžasné, že už je tu generace, která může říct, že vyrostla na Kontrafaktu. My jsme nic takového neměli," začíná povídání o tom, co všechno k nové nahrávce vedlo. A vlastně tím vysvětluje i to, proč značka Kontrafakt stále tak dobře funguje.
Co se děje venku?
Faktem však zůstává, že za sedm let od minulé desky Bozk na rozlúčku se toho v jejich světě stalo hodně. Především Patrik "Rytmus" Vrbovský se díky televiznímu angažmá v Hlasu ČeskoSlovenska a vztahu s Darou Rolins vřadil do světa tuzemských celebrit (ať už to znamená cokoliv) a jeho parťák Ego stál sice jako vždy v ústraní, ale jeho skladba Žijeme len raz se stala u nás i na Slovensku skutečnou letní hymnou a pokořila hitparády. Právě koketování s taneční muzikou, které tou dobou hýbalo hip hopem i ve světě, nakonec po dlouhé tvůrčí pauze trochu paradoxně svedlo Kontrafakt před rokem zase dohromady.
"K nové desce mě motivovalo hlavně to, že jsem začal cítit, jak šla rapová scéna kvalitativně dolů. Já jsem od hip hopu odbočil, ale když jsem se podíval zpátky, tak jsem se zhrozil. Objevila se spousta hvězdiček, které následovaly kroky mojí sólové kariéry. Každý vandrák natočil taneční písničku, se kterou sbíral zhlédnutí na internetu a myslel si, že je slavný. A já si řekl: OK, jdeme to zničit!" říká Rytmus.
I na fotkách chtěli tentokrát Kontrafakt vypadat nestylizovaně a přirozeně.
Pro návod nemusel daleko. "S Kontrafaktem jsme vždycky sázeli na dobrý tok slov, dobré frázování, dobrý hlas, typický slang a silné refrény. Rozhodli jsme se, že jdeme zvednout kvalitu. Vždycky jsme určovali cestu. Proto jsme si i teď řekli - pojďme zase udělat něco, co tu nikdo neudělal," vykládá se svým typickým zaujetím, s čím se tentokrát zavřeli do studia.
A Ego k tomu přidává druhý pohled zevnitř kapely. "Paťo má na věci vždycky takový rivalský nadhled, což je skvělé. Ale stalo se i to, že ve světě se objevila úplně nová vlna rapu, která nás zase nabila. Vyzkoušeli jsme si taneční hudbu. Ale co se děje teď, je pro nás o hodně zajímavější. Stále se pro slovenskou hudbu snažíme dělat něco dobrého," potvrzuje Ego snahu udržet krok s děním venku a přenášet to do domácího prostředí.
Šedesát dní v klauzuře
Jako první Kontrafakt z desky vypustil loni v létě animální, minimalistickou a přitom hodně důraznou skladbu se silným refrénem Stokujeme vonku. "Základ jsem udělal rozbitý po našem koncertě někde na benzinové pumpě. Text jsem psal do písničky od Lany del Rey, ani se netrefoval do rytmu. Jen jsem říkal, co cítím, a nakonec si to s hudbou sedlo," vzpomíná Ego na vznik písničky, která do značné míry určila sound nového Kontrafaktu a díky níž se natáčení alba opravdu dalo do pohybu a nabralo i nečekané směry.
Spolu s Rytmusem a pod dohledem Anyse se pustili i do dříve nepoznaných, experimentálních poloh, zkreslování hlasů na práh srozumitelnosti a dalších věcí. Desku totiž do značné míry točili bez ohledu na to, co si o ní kdo bude myslet. Pomohlo i to, že kvůli nahrávání udělali něco co nikdy předtím. Vrátili se zpátky do rodných Piešťan, kde si Ego mezitím vybudoval vlastní studio, a společně se v něm odřízli od světa.
"Vím přesně, že to bylo na šedesát dní. V říjnu a listopadu jsme tam byli zavření, odešel jsem od frajerky a byli jsme tam zahrabaní a řešili jenom muziku. Dřív jsme si někde pronajali studio, já odjel do Bratislavy a věděl jsem, že to musím za dvakrát nebo třikrát nahrát a pak už nebude čas se v ničem rýpat, protože je studio obsazené a není čas," vypráví o základní změně v přístupu Rytmus a dodává:
"Teď jsem si skladbu mohl rapovat i padesátkrát a pokaždé různě a hledat tu nejlepší polohu. Velký rozdíl byl, že díky tomu jsem už při ostrém nahrávání uměl všechny skladby nazpaměť."
Extrémně hluboko
"Je fascinující, jak se tímhle způsobem člověk zlepšuje. Třicátý den jsme byli už v technice i ve výrazu úplně jinde než první den," říká o soustředěné práci Ego. "Zjistil jsem, že jsem byl v rapu najednou extrémně hluboko. Rozebíral jsem každé slovíčko, každý text, každý efekt, prostě všechno," souhlasí s ním Rytmus. A vysvětluje tím, proč na desce posluchači nenajdou pro něj tak typické vychloubání a upozorňování na majetek a úspěchy, kterých dosáhl. "Chtěli jsme, aby to bylo jiné," shodují se oba.
"Dřív jsem byl naštvaný, v některých věcech omezený. Rapoval jsem z pohledu týpka, co právě skončil s prací a začal si žít svůj sen. Kašlal jsem na společnost, na lidi i věci. Chtěl jsem je naštvat. Co na srdci, to na jazyku. Teď, když jsem starší, už vím, jaké to je, přejít hranici. Už jsem ten úspěšný týpek v hudbě. Ale pořád do toho jdu s pocitem, že teď to ‚zajebu‘ tak, že si ani neškrtnete. A tak to bude," popisuje Rytmus svou proměnu, která se netýká jen frázování a zvuku.
Z recenzí, prodejů i ohlasu fanoušků je patrné, že i když Kontrafakt právě natočil asi nejtemnější desku ve své historii, není v tom názoru kontroverzní raper ani ostatní z party rozhodně sám. Stačilo se chvíli zdržet po rozhovoru a počkat, až přímo v klubu SaSaZu vtrhnou na pódium a energií, co z nich i po letech jde, porazí publikum na záda. I když tou dobou už bylo docela dlouho po půlnoci.
