RECENZE: Inhaler udělali na druhém albu potěšitelný krok kupředu

Čtveřice Inhaler z Dublinu, která už se nejspíš nikdy nezbaví cejchu „kapely, v níž zpívá syn Bona z U2“, vydala druhé album Cuts & Bruises. Vyzrálejší a celkově lepší než nepříliš jistý debut.

Žádný zásadní stylový přemet od debutu It Won’t Always Be Like This čtveřice Inhaler neprovedl, přesto je vývoj patrný. Cuts & Bruises je lepší, suverénnější a kompaktnější album s několika výraznými písničkami. Stále sice mezi nimi nenajdeme ten kýžený hit, který by skupinu zviditelnil i mimo okruh fanoušků U2 a nezávisle střiženého kytarového popu, ale pokrok, který Inhaler od nepříliš jisté prvotiny udělali, je znatelný a chvályhodný.

V nových písničkách je najednou mnohem více prostoru, skladby dýchají, jsou vzdušné a lehké. Velmi dobrá je hned druhá Love Will Get You There, vedená ve svůdném swingovém rytmu, s výraznou baskytarovou linkou a nápaditým kytarovým dozdobováním. Totéž lze prohlásit i o následující So Far So Good, v níž si Inhaler vedle explozivního refrénu patřičně pohráli i se slokami.

Srovnání s U2 se, zejména ve vypjatějších pasážích, ubránit nelze. Je to ale stále více hlavně díky hlasovému zabarvení Hewsona juniora, s kterým zkrátka nic nenadělá, ani kdyby se rozkrájel. Leda snad, že by začal používat deathmetalový murmur, což je představa stejně tak absurdní jako lákavá. Nicméně ve skladbách jako If You’re Gonna Break My Heart se Inhaler obracejí až někam k Rolling Stones a jejich country-folk-rockové uvolněné poloze.

Cuts & Bruises

65 %

Inhaler

Album vrcholí naléhavou skladbou Dublin In Ecstasy, plnou síly a odhodlanosti. Podle slov bubeníka Ryana McMahona jde o nejstarší věc na desce, Inhaler ji hráli na koncertech v dobách úplných začátků a fandové ji milovali. Na desku ji ale dali až teď, což vysvětlují tím, že oproti debutu znějí na druhé desce mnohem více jako kapela. „Takže nám přišlo logické dát na ni tuhle letitou a fandy tak oblíbenou věc. Je to pro nás tak trochu nostalgie,“ říká frontman Elijah Hewson.

Je pochopitelně trochu úsměvné, když mladá, v určitém smyslu stále začínající kapela s dvěma deskami, hovoří o nostalgii a vzpomínání na „staré časy“, ale troufám si tvrdit, že na teenagery Inhaler svou hudbou stejně necílí, čili to dává smysl.

Po zmíněné „vykopávce“ následuje atmosférická When I Have Her On My Mind a rovněž působivá Valentine. Pak už by deska klidně mohla skončit, závěrečné The Things I Do a Now You Gate me jsou spíše do počtu, i když nejsou vyloženě špatné.

Evidentní nicméně je, že Inhaler se vyvíjejí, jako kapela působí vyzráleji a pokud takto budou pokračovat, jednou se od nich můžeme dočkat opravdu pozoruhodného alba.