Čeští novináři se vesměs shodovali, že letošní mezinárodní soutěž hraných filmů byla výjimečně silná a vyrovnaná. Rozpaky nejen u mnohých z nich budil jediný snímek - domácí Křižáček, kterého tvůrci charakterizují jako obrazovou báseň o pouti středověkého rytíře za synkem, jenž uteče za dobrodružstvím.
A právě Křižáček u poroty vyhrál.
Naopak cenu mezinárodní kritiky, od níž by člověk čekal slabost právě pro artistní menšinová díla, nikoli pro žánrové řemeslo, dostala americká romantická komedie Drobné si nechte. Což je podívaná neskonale zábavná, příjemná, univerzální a po všech stránkách v dobrém slova smyslu normální.
Porota pro ni našla jenom jedno ze dvou zvláštních uznání.
Samozřejmě potěší, kdykoli prestižní trofej zůstane doma, ať se tak stane díky nesporné originalitě snímku, pořadatelské diplomacii, zvláštnímu souznění porotců nebo konstelaci hvězd. Navíc programový ředitel Karel Och přiznal, že měl z tuzemské tvorby letos na výběr pouze ze tří vhodných titulů; trefil se tedy přesně.
Ale na druhé straně Křižáček, jenž podle režiséra Václava Kadrnky „budí emoce, ať už pozitivní, nebo negativní,“ zosobňuje přesně onu výlučnou kategorii filmového umění, kvůli níž se běžný divák podvědomě bojí filmů festivalových, oscarových a vůbec vyznamenávaných.
Výhra z Varů jistě otevře Křižáčkovi cestu na zahraniční přehlídky, to je pro tvůrce dobrá zpráva. Ale teprve až 2. srpna vstoupí do kin, začne se lámat chléb. Ukáže se, jestli soška zafungovala jako lákadlo, nebo spíše odradí.
