RECENZE: Snowden je nejnudnější špion v historii a CIA azyl pro zoufalce

Padouch, či hrdina, to si rozhodne každý sám podle vlastních postojů. Ale odhlédnuto od nich hrdina životopisu Snowden působí jako nejvšednější patron v dějinách špionážních filmů a CIA coby azyl pro zoufalce.

Kde politicky stojí režisér Oliver Stone, jenž na karlovarském festivalu lobboval za „silné Rusko, silnou Čínu, silný Írán proti Americe“, je nasnadě. Ovšem obdivovatel Stalina či Castra býval i strhujícím vypravěčem, nejen nosičem plakátů jako ve Snowdenovi.

Jen ve stručnosti fakta: Edward Joseph Snowden, jenž pracoval pro americké bezpečnostní služby, vynesl tisku informace o jejich celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace. Ve Státech mu hrozí trest, žije v ruském azylu.

A jak jej vidí film? Jednoznačně hrdinsky až konfekčně včetně modelové stavby, která se od konspiračního setkání s novináři vrací v jeho zpovědi zpátky v čase. Tedy k armádnímu výcviku, kde od pohledu střízlík skončil se zlomenýma nohama. Věta „Své vlasti můžete sloužit i jinde“ jej dovede k CIA, kde tvrdí, že chce pomoci své zemi „zlepšit svět“, a dostane šanci, ač nedokončil ani střední školu a trpí epilepsií. Jeho novým bitevním polem se stává internet – film Snowdena beze stopy skromnosti líčí jako počítačového génia – a současně zažívá romanci s dívkou, která ho přesvědčuje, že „moje země má na rukou krev“. Podobně jej naleptává jeden z kolegů: „Jde jen o to, aby byl vojenský průmysl šťastný.“

Filmu, který hovoří vesměs v proklamacích a jehož obrysy i (prozatímní) konec jsou všeobecně známy, skutečně nezbývá mnoho způsobů, jak vnější podobu zatraktivnit. Joseph Gordon-Levitt v titulní roli je spíše dojemný než průkazný, proti Muži na laně, jímž doslova protančil, jako by ztratil polovinu energie, což však plyne ze způsobu, jakým jeho hrdinu scénář pojímá. Věčný dětinský úžas – Kde ta klíčová slova hledáme? Všude?! – mu vnucuje rysy naivního šmudly zralého na vyhazov, jenž vstoupil do výzvědných služeb a pozdě si všiml, že to nejsou Rychlé šípy, takže mu zbývá jediná obrana: „Nejde mi o peníze ani slávu.“

Nad vodou snímek drží jednak motivy cestopisné, neboť zaměstnanec a poté externista Snowden operoval od Ženevy po Havaj, jednak prvky technologické. Je opravdu zajímavé sledovat, co všechno se dá zjistit třeba z obyčejného Facebooku spořádaného občana díky kruhu jeho virtuálních přátel, třebaže dneska už to ví kdejaký školák, o špičkových hackerech nemluvě.

Naopak otravnou položku představují milostné scény, jejichž jazyk se prakticky neliší od diskusí s nadřízeným o bezpečnosti a svobodě či od heroického finále z Moskvy: „Povoláme mocné k odpovědnosti, nevzdáme se, nedáme se umlčet!“

Snowden

50 %

Francie / Německo / USA, 2016, 134 min

Režie: Oliver Stone

Scénář: Kieran Fitzgerald, Oliver Stone, Anatoly Kucherena, Luke Harding

Hrají: Melissa Leo, Zachary Quinto, Joseph Gordon-Levitt, Jaymes Butler

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.3

Kdo čeká od Snowdena neznámá fakta, má smůlu. A divák, jenž si od špionážního zákulisí slibuje vzrušující podívanou, ať sáhne raději po bondovce: dostane se mu sice také morality, ale v zábavnějším podání. Ostatně agent 007 vypadá vedle filmového Snowdena jako prodejný cynik a obávaná CIA tu připomíná okresní firmu, jejíž IT oddělení zná jedinou radu – Restartujte, takže přijmou každého, kdo rozezná computer od kompostu.

Především však Stoneův film trpí příznaky „jediné pravdy“. Bez pohledu druhé strany, jenž by oddanou ilustraci životopisného hesla zdramatizoval, zbude nastavovaná bohatýrská agitka.