RECENZE: Zejtra napořád. Slíbil velký letní film a jen předčítá z deníčku

Generační zpovědi se v Česku nějak nevedou. Anebo pokolení, které se tak nedočkavě chápe kamery, nemá co říci. Jen to, že se hledá. Rudolf Havlík uvádí do kin prvotinu Zejtra napořád. Hledají se v ní Pavel Batěk, Vica Kerekesová a Filip Blažek.

Po titulu Hany, který experimentoval alespoň s formou, po Všivácích, kteří aspoň zkusili vybudovat drama, vstupuje do kin autorský i režijní debut Rudolfa Havlíka Zejtra napořád. Divácky je napohled vstřícnější, neboť obsahuje prvky lúzrovské krimikomedie, ale zanechá po sobě ještě větší pustinu.

Sám Havlík, bloger, cestovatel a obchodník, pojmenoval svou prvotinu „multižánrový velký letní film“. Jenže multižánrový značí, že si neumí vybrat mezi romancí, krimi, road movie a komedií; velký proto, že pár pohlednic pro exotické pozadí natočil v Číně; letní, že se během léta odehrává. A víc než film připomíná ilustrované předčítání z deníčku plného banalit.

Podívejte se na BLOG Rudolfa Havlíka

Režisér a scénárista zejtra napořád je VIP blogerem iDNES.cz

Rudolf Havlík

Klíčová postava, kterou představuje Pavel Batěk, je v zásadě staronový páralovský hrdina, nositel zastydlé puberty, jenž má panickou hrůzu ze stereotypu. Tudíž stále utíká před závazky za adrenalinem a dlouho nepostřehne, co má přímo před nosem - na rozdíl od diváka, jenž zná konec předem.

Hlavně však bez ustání se smrtelně vážným naivismem medituje a káže vousatá moudra; vypravěčský komentář dusí filmovou řeč, recitace velkých pravd zabíjí, co má vyplynout z děje. Po sérii objevných úvah typu „Kolik lidí člověk pozná“ či „Každý člověk někoho hledá“ se chce začít střílet.

Zejtra napořád

45 %

Česko / Slovensko, 2014, 98 min

režie: Rudolf Havlík

hrají: Pavel Batěk, Vica Kerekes, Filip Blažek, Jiří Lábus, Klára Issová, Jan Přeučil, Michal Kavalčík, Ladislav Županič, Anna Kulovaná, Petr Batěk a další

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 53 %

IMDb: 5.4

Road movie je sice vděčný letní formát, ale taky nekonečná jízda odnikud nikam se zastávkami a sponzorskými výrobky, které ji prodlužují. Kanec, metalový koncert, stopař s pilou - to jsou milníky, které ve filmu stejně tak být mohou jako nemusí. Hlavně však není jasné, proč hrdinu jeho kamarádi - Vica Kerekesová a Filip Blažek - v jednom kuse zachraňují, oprašují, hýčkají a tahají z průšvihu. Nestojí za to, nemá žádné jiné kouzlo než obecnou nálepku mladého rozhněvaného muže, který neví, co chce.

Kdyby veškeré deníčkové výlevy bez milosti odpáral, své prvotině by Havlík pomohl, protože je docela zručně natočená, počínaje honičkami a konče detaily včetně přehlídky asijských šuntů.

Autor asi rád chodí do kina, leč odtud převzal spíše mafiánská klišé než poznatek, že film nelze vyprávět blogerskou hrou na literaturu. Jeho vrstevníci tu možná najdou svůj životní pocit, hudbu, jazyk - jenže to nestačí. A za finále s letištěm, nejotřepanější scénou v dějinách kinematografie, jde pět procent dolů.