RECENZE: Ani Robert De Niro z ufňukané Velké svatby neuplete komedii

Roku 1978 natočil Robert Altman mrazivou Svatbu. Od té doby komedie svůj svatební humor změkčují až k bodu, kde už nebaví. Jako ve Velké svatbě.

Robert De Niro ve filmu Velká svatba | foto: Bontonfilm

Na plátně by se měli brát zásadně sirotci. Jen tak se může zlomit prokletí modelu směřujícího od evropské Svatby mezi citrony až po americkou Velkou svatbu, která dnes vstupuje do našich kin. Model, jenž svede před kameru početné příbuzenstvo včetně sourozenců a rodičů s jejich původními i novými partnery, načež se hromadně vzpomíná, uráží, usmiřuje, pochechtává a posmrkává.

Velká svatba

50 %

USA, 2013, 90 minut

Režie: Justin Zackham

Hrají: Amanda Seyfriedová, Robert De Niro, Katherine Heiglová

Kinobox: 54 %

IMDb: 5.6

Sraz dobrých lidí

Ve Velké svatbě mají velcí herci málo práce. Režisér a scenárista Justin Zackham, jejž černým vtipem předsmrtného vzdoru proslavil film Než si pro nás přijde, nyní ubral. Střídá pouze dva prvky, rozněžnělost a trapasy, přičemž ten nejlepší z nich si vystřílí v úvodu.

Diane Keatonová coby rozvedená matka nevěsty hned po příjezdu na rodinnou sešlost zastihne svého exmanžela čili Roberta De Nira v choulostivé situaci s jeho nynější družkou, svou dávnou kamarádkou v podání Susan Sarandonové. Trio se tváří civilizovaně a vyrovnaně, vždyť už je to dávno, zůstali  přáteli, jenže kvůli ženichově katolické matce se předstírá, že nikdy žádný rozvod nebyl, což postava Sarandonové těžce nese.

Další křivdy s sebou přivleče Katherine Heiglová, sestra nevěsty, která tatínka okamžitě pozvrací, aby měl divák jasno, jak je to s její marnou touhou po mateřství. Do toho bratr nevěsty svádí ženichovu sestru a Robin Williams v úboru kněze rozdává rady i odpustky.

Vytahují se vzpomínky, historky, staré jizvy i staré fotky. Staví se daleko víc na citech než na vtipech, na jedno pousmání připadá pět minut archivního domácího videa, nad nímž rodiče vzdychají, jak milé měli děti a jak to uteklo.

Svatbu sice kdosi v pozadí chystá, ale obřadu patří pouze krátké, velice předvídatelné finále; jinak se v kině odehrává meditativně zpovědní sraz vesměs ušlechtilých lidí s dobrým srdcem.

Mamma Mia! bez písní

Hvězdy hrají slušně, ale zjevně nevědí, koho vlastně. De Nirův hrdina, profesí výtvarník, ze všeho nejvíce připomíná postavu Bolka Polívky v Pupendu; kdykoli si tu smí zašpičkovat, ožívá, bohužel však nastávají chvíle, kdy i De Niro musí zamáčknout mužnou slzu.

Film smiřovací rovná se zákonitě film uspávací; v závěru Velké svatby by se mohla nad zahradní slavností rozklenout duha s neméně velkým písmem ODPOUŠTÍM.

Nejen proto se divákovi nabízí příbuznost s letní romancí Mamma Mia!, i v ní Amanda Seyfriedová vnucovala kameře svou líbeznost zpod závoje. Jenže Velká svatba je Mamma Mia! bez písniček, tedy bez osvobozující muzikálové nadsázky, a to je citelně znát.