Jestliže se série Star Wars vrací k mystickému prvku, kdy jediný muž odolá bitevní přesile výhradně svou myslí, neznamená to, že se Poslední z Jediů zbavuje nevtíravého humoru. Drobné gesto Marka Hamilla coby mistra řádu Luka poté, co utichne mohutná palba, je pouze jedním z ukázkových příkladů.
A právě tak to neznamená, že návrat k duchovnímu rozměru připravuje novinku o mohutnou akci. Galaktické války samozřejmě pokračují, včetně oslnivých efektů, závratných letů či šermířských soubojů. Nicméně neplýtvá se jimi tak bezúčelně jako v minulých filmech.
Parádní je už tradičně výprava, počínaje Lukovým ostrovem na skalnatém ostrohu bičovaným oceánem a konče hýřivou bizarností kasina včetně vesmírných hracích automatů.
Přibyla důvtipná stvoření, z nichž některá jako kdyby vypadla z animovaného Madagaskaru pro dětské publikum, a ze zábavných bitevních rekvizit se zase do paměti uloží takzvané monolyže.
Zato zápletka se opakuje - jako vždy mají povstalci namále a jako vždy je zlo podcení. Trvá také odhalování bolestné minulosti uvnitř velké rodiny. A co se mladých posil ze sedmé epizody týče, osmý díl jejich cudnými milostnými sympatiemi lehce zakvedlá. Ovšem jen v náznaku, aby něco zbylo na příští, již definitivní finále.
A to je právě bolavé místo. Nejen kvůli rozehrané partii, z níž kvůli smrti Carrie Fisherové vypadne princezna Leia, ale hlavně proto, že konce se sérii nedaří. Poslední z Jediů jich má nejméně pět, bitevní, dějový, vztahový, lyrický, symbolický, a až kvůli nim člověk pocítí neúnosnou délku 150 minut.
