RECENZE: Polský tank nabořený v české hospodě zabil šanci Operace Dunaj

Mohla to být legrace. Bláznivá, hořká, provokativní, mrazivá. Jenže vděčný námět polsko-českého filmu Operace Dunaj, jenž si z událostí 21. srpna 1968 vybral zbloudilý polský tank omylem nabořený do české vesnické hospůdky, všechny šance zabil.

Jen málokdo zvládne hned napoprvé nejtěžší žánr: tragikomedii. Polský debutant Jacek Glomb ji sice sliboval i ostřeloval, ale zcela minul. Do historky podle vlastního divadelního projektu vložil stopu lidové frašky, což by tak nevadilo, kdyby se jí držel; kousek poetického nátěru, který už skřípe dost; velký kus dobrácké pivní žvanírny, čímž se dostal na půdu seriálu Hospoda; bojové spojenectví vůči společnému nepříteli s příchutí školácké akční sci-fi; a navrch neohrabanou symboliku svorné cesty za svobodou.

Operace Dunaj

30 %

Polsko-ČR, 2009, režie Jacek Glomb, hrají Zbigniew Zamachowski, Jiří Menzel, Martha Issová, Eva Holubová, 104 minut

Zkrátka Operace Dunaj prohrává na všech frontách. Deset procent lze dát za nápad a odvahu. Deset za pár herců, zvlášť polských, jimž se upřímná bezelstnost věří snáz než našim hvězdám vesnická pospolitost. A deset za srdečné „Fuj, chytneš od nich blechy,“ jímž Marta Issová odvolává psa od okupantů.

Nabízí se srovnání s Anglickými jahodami, které si též hrály s tezí, že řadový voják za okupaci nemůže. Jenže v nich osudový paradox smetl všechny bez rozdílu a bez morality, kdežto Operace Dunaj klopotně dospívá k úžasnému zjištění, že prostí dobří lidé se sjednotí proti zlu.

Humor z polských kasáren

Úvod z ospalých polských kasáren s hrubozrnným humorem navozuje aspoň armádní estrádu a la Tankový prapor, ač zbytečně rámovanou dopisy mladého vojáka. A když na vetchém stroji vyjede nesourodá posádka, svitne naděje, že Operace Dunaj sleduje ztřeštěný směr francouzských válečných komedií; tím spíše, že start vojenské techniky vypadá relativně velkolepě.

Jenže sotva po dlouhých přípravách tank narazí do zapadlého lokálu, filmový jazyk končí a ukáže se, že i zemitý polský vtip působí lépe než deklamace zapadlých českých vlastenců v čele s Jiřím Menzelem. Co vykonal na postu uměleckého poradce, zůstává záhadou, zato jako herec je vidět ažaž: v podstatě zosobňuje recitátora místní kroniky.

A není v tom sám. Také ostatní pouze naplňují obvyklé škatulky, od komunisty Jaroslava Duška k rázné ženě z lidu Evě Holubové, jež jde proti tanku s pánví. Živoucí výjimku tvoří jen postava Issové, která se do odboje i do vztahů vrhá se stejnou přímostí.

Knedlíková filozofie

Odstředivý motiv polských manželů v uniformě, kteří si z pátrání po zmizelém tanku udělají druhé líbánky, nastavuje děj erotikou XXL, ale největší průtahy zařizuje jídlo pro vetřelce, hlavně knedlíky. Z nich povstává celá knedlíková filozofie sbratření pomocí domácích prací, což stačí tak na dětský výchovný kabaret.

Venkovská holubářská selanka může pamětníky srpna 1968 hluboce urazit, a když do ní vtrhne ruské zlo, symbolizované chroustáním skla, vymkne se žánr úplně, neboť vypjaté okamžiky jsou natočeny neuměle a poselství musí opatřit samé schválnosti. S pohádkovou rozlučkou má člověk pocit, že právě viděl parodii seriálu Čtyři z tanku a pes, v níž toho chybí mnohem víc než pes.