RECENZE: Iron Man vítězí také vtipem

O den dříve než ve Státech, kde startuje v pátek, vstupuje do českých kin Iron Man. Fanoušci komiksů dobře vědí, o kom je řeč, ale ani ostatní nemusí nad "železným mužem" hned ohrnovat nos.

Z filmu Iron Man | foto: Bontonfilm

Podle absolutních měřítek bergmanovského diváka je to pochopitelně úplná ptákovina, nicméně v rámci komiksového žánru představuje velmi slušnou práci, a hlavně přináší sympatický posun v titulní postavě.

Na rozdíl od řady kolegů zosobňuje Iron Man takzvaného selfmademana mezi superhrdiny. Úspěch si vydřel sám, nemá sílu z jiné planety jako Superman ani z pavoučího kousnutí jako Spider-Man.

Iron Man

70 %

USA, režie J. Favreau, hrají R. Downey jr., G. Paltrowová, J. Bridges, T. Howard, tit., 126 min.

Kinobox: 84 %

IMDb: 7.9

Asi nejblíž má k Batmanovi, "v civilu" rovněž boháč, ale i od něj se liší zásadně: je to totiž mimořádně inteligentní a roztomile cynický prevít. A byť se podle zákonů pohádek pro dospělé prostě musí polepšit, pořád z něj kape o šest litrů ušlechtilosti méně než z jeho bratrů.

Navenek řinčí kovem, což ukojí milovníky triků, ale ve skutečnosti bojuje mozkem, dokonce i vtipem, což je vítaná změna.

Požitkář typu dr. House
Navíc vynálezce a velkoprodejce zbraní, jenž své geniální "brnění" sestrojí až v nouzi coby zajatec teroristů v afghánské jeskyni, našel výtečného herce. Robert Downey jr. už opustil výraz dychtivého jelimánka a přiznaná zralost požitkářského čtyřicátníka mu padne jak ulitá.

Svaly nepotřebuje, jed, sarkasmus i nedbale neurvalé způsoby si vychutnává. Jako by stál někde mezi démonickým Al Pacinem a seriálovým doktorem Housem, v jehož duchu podniká svépomocné operace.

Pomáhá mu i stavba filmu, který jej nejprve coby hýčkaného magnáta nechá bezmála zabít náloží s jeho vlastní výrobní značkou, což je první ze spousty drobných žertů, a dokreslí jej též v nadsázce neméně zábavnými scénami sladkého života.

Lehký nadhled si drží i spoluhráči, asistentka Gwyneth Paltrowové, jež vynáší šéfovo smetí a milenky, či důstojník v podání Terrence Howarda, kterému zpovykaný dobrodruh pije krev. "Letadlo snad počká, když je moje," - takových milionářských hlášek se naštěstí hrdina nevzdá, ani když poopraví svůj postoj k báječnému obchodu se zbraněmi.

Samolibost polidšťuje
Zato děj občas splácí daň žánru. V zajetí hrdina ztrácí humor a nad kovadlinou dokonce lehce zrambovatí; naštěstí jen dočasně. Spasitelský tón zamáznou akční vtipy s uvízlou ocelovou rukou či s odraženou kulkou; nadto první prototyp Iron Mana vesele připomíná robota Emila střiženého roboty z Hvězdných válek.

Za fádní model zakuklených teroristů či zrádce ve vlastních řadách zase přijde odměna v podobě dialogů a triků z laboratorních zkoušek či souboje se stíhačkami. Ubrat patnáct minut srdceryvnějších řečí, neztratil by film dech, který popadne znovu až ve finále, což je rvačka dvou hromad plechu ve stylu Transformers s motivy oživení golema.

Chválabohu, pointa se vrátí k ironii: trocha samolibosti je tím, co vzorné superhrdiny polidšťuje.