RECENZE: Simpsonovi v kině baví jako doma

Strhující velkopodívaná sice nevznikla, ale žlutá rodinka to vynahrazuje vtipem a záplavou gagů v duchu grotesky.

Simpsonovi ve filmu posílají dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Ta dobrá zní, že zůstali sví, tedy takoví, jak je celý svět zná a miluje v seriálu. Pro svou celovečerní prvotinu nevymýšleli přelomovou bombu, nechtěli za každou cenu překvapit, oslnit, lišit se.

A kdyby někomu nestačilo, že v kině vidí vlastně jen delší epizodu televizní ságy, pokud by se snad cítil podveden a zklamán, nemůže říci, že ho nevarovali. Hned v úvodním „filmu ve filmu“, který přivede myši do vesmíru a Bílého domu, totiž Homer Simpson pronese k publiku zásadní řeč. Nelze si tedy na koho stěžovat, jen na vlastní zpozdilost – což je ta špatná zpráva.

Kdo se zhroutí
Mimochodem, hru na dialog s diváky si film dopřeje ještě párkrát, třeba v náhlé upoutávce na televizní soutěž či výzvě proti nelegálním kopiím. Ale to je jen zpestření tradiční rodinné války, v níž otec Homer škrtí syna Barta, dcera Líza burcuje, malá Maggie nemluví a matka Marge všechny zachraňuje. Tentokrát před ekologickou katastrofou, která učiní z hrdinů štvance a z jejich Springfieldu město zralé na odpis.

Simpsonovi ve filmu

70 %

USA, 87 min.

režie David Silverman

mluví Vlastimil Zavřel, Jiří Lábus, Martin Dejdar, Helena Štáchová

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.3

Ale pozor, smrtelně vážní ekologičtí aktivisté by se v kině mohli zhroutit při pohledu, jak tu dopadne „zelená“ kapela Green Day nebo Lisa se svou přednáškou v duchu Ala Gora nazvanou Protivná pravda.

Taktéž věřící se zděsí akční bojové hry na půdě kostela, jeho výměny s hospodou či debaty, zda v nebi sídlí Buddha. Mravokárci zase zešedivějí během úžasné Bartovy jízdy s „nahým pindíkem“: co vteřina, to pointa v duchu němé grotesky. Navíc i Lízina cudná první láska se ukáže být nechutně „upocená“...

Pochopitelně Simpsonovi nemohou být ani politicky korektní, počínaje tupým prezidentem Schwarzeneggerem přes „bohatého bělocha, který má jednou navrch“ až po zrádného Toma Hankse a masové odposlechy nevinných občanů.

Příběh působí mile ulítle, ale nejlepší jsou jako vždy drobnosti, kratičké špílce, úsečné fórky a ozdůbky, jež si člověk vychytá spíše až napodruhé.

Patří k nim přezdobené kakao, účesy pašíka přezdívaného Spidervepř, mutant se záplavou kukadel, dav chtivý lynče volající Smrt! Smrt!, oprátka s dudlíkem, hra na motorovou pilu, naštvaný lední medvěd, rebelující psí spřežení či sladký kýč se svatební videonahrávkou.

Zpátky na gauč
Na rozdíl od seriálu si tvůrci více vyhráli s pozadím, například Aljaška dostala velkolepé scenerie. Některé nápady tu nevyzní původně: uhlazená disneyovská zvířátka parodoval už Shrek Třetí, tady se stanou spoluaktéry manželského striptýzu.

Zvláštní kapitolu tvoří Homerovo prozření, jež nabídne rozkošně fantasmagorický výlet do jeho nepopsatelného mozku, zato finále už se nese v obligátně akčním stylu. Sice vypadá obratně, jenomže Simpsonovým přece jen víc sluší „civil“, tedy lehce nahozené a drsně shazující dovětky, které prodlužují zábavu ještě během závěrečných titulků.

Jít na žlutou rodinku do kina je zkrátka příjemné letní vytržení, ale svou prapodstatou patří Simpsonovi i jejich diváci na gauč před obrazovku. Paradoxně v přísně umravňující televizi jsou často schopni ještě odbojnějšího, drzejšího a drastičtějšího vtipu než ve filmu.