RECENZE: Rocky si chce jen naposledy popovídat

Sylvester Stallone poslal ve filmu Rocky Balboa svého hrdinu znovu do ringu. Už pošesté – a sotva na čtvrthodinku.

Někdejší šampion, nyní zlomený vdovec, chce návratem do ringu dokázat, že srdce bojovníka nestárne. To je obsah snímku: ve zkratce, ale i ve skutečnosti. Bohužel nic víc není k vidění.

Sám voják v poli

Sylvester Stallone to zkouší již pošesté. První Rocky se stal zjevením a hitem před třiceti lety, pátý Rocky vznikl v roce 1990. Ani ten sérii neuzavřel. Směs buldočí urputnosti a zoufalé bezradnosti, s níž herec ze své nejslavnější postavy ždíme poslední kapičky krve, by byla svým způsobem obdivuhodná – kdyby z ní netrčelo, že na vlně nostalgie se dá i slušně vydělat. A hlavně kdyby to nebyl tak špatný film.

Rocky Balboa

40 %

USA, 2006, 102 min.

scénář a režie Sylvester Stallone,

hrají Sylvester Stallone, Burt Young, Milo Ventimiglia,

Streamovací služby: Amazon Prime

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.1

Osm anticen Zlatá malina i záplava nominací na ně Stallonovi naznačily, ať raději nehraje a nepíše scénáře. Jenže on nadále dělá obojí, a navíc režíruje. Snad mohl Rocky Balboa dopadnout jinak, kdyby se herec svěřil do rukou jiného týmu. Ale coby jediný „pachatel“, sám voják v poli jako Rambo, kterého rovněž hodlá vzkřísit, se i divácké útrpnosti vystavuje pouze Stallone.

Jak vypadá a co dělá boxer-penzista, který se ve finále utká s mladým králem ringu? Podobá se tak trochu vysloužilému vojákovi Josefa Beka v Hrátkách s čertem, ovšem na rozdíl od veselého českého veterána je zasmušilý, jakoby pod prášky a kromě cukání lícního svalu hraje pouze nízkým hlasem. A nedělá nic: od začátku téměř až do konce.

Vypravěčsky Stallone připomíná bezelstně přímočaré dítě zbavené fantazie. V úvodu z televize zazní, že nový šampion ztrácí popularitu, protože nenašel rovnocenného soupeře; najde ho – a existuje vůbec?

Dobře víme, že existuje, což příští záběr potvrdí. Potíž je však v tom, že sedí u hrobu své ženy, vypráví staré historky, chodí po stopách minulosti a dojímá se vzpomínkami – sám, se švagrem, s dávnou známou.

Promluvme si

Mezi rozjímáním ještě vykonává dobro: ztrestá mladé alkoholiky, pomůže synovi platonické známé, starému kamarádovi, nejošklivějšímu chovanci psího útulku – a nakonec si získá zpět i vlastního syna, trpícího v otcově „příliš velkém stínu“.

Přehlídku banalit přeruší jen počítačová simulace boxerského mače mezi legendou Rockym a nynějším šampionem, hračka, která odstartuje nápad vyzkoušet „umělý“ souboj ve skutečnosti. Ovšem pak se příběh rychle vrátí do filmařského suterénu plného pavučin.

Obnovení licence si Rocky vynutí před zahanbenou komisí plamenným projevem o Listině práv a svobod, kterýmžto recitačním výstupem se zajímavým mácháním rukou strčí do kapsy nejednoho rappera. Přesto už se krvelačnější půlka kina netrpělivě dívá na hodinky: hodina utekla a ještě se neboxovalo. Kdo čeká rány, měl by dostat slevu a přijít až čtvrthodinku před koncem.

Neboť v boxerském filmu kupodivu není nejčastějším výrokem „Do něj, bojuj, nešetři ho!“, nýbrž „Musíme si promluvit. Měli bychom si promluvit. Promluvme si“. Rocky si zkrátka potřebuje popovídat, aniž by měl co sdělit kromě obecných pravd a pouček, kterých tu zazní víc než v sérii Rocky 1 až 5 dohromady.

Teprve v poslední třetině filmu začne hrdina trénovat a finále konečně patří jeho poslednímu zápasu. Ani sled úderů se však neobejde bez prostřihů vzpomínek, výjevů a výroků z minulosti, což spolu s hudbou vytváří dojem českého seriálu o trnité cestě férových sportovců.

Nicméně vidět hrdinu, jak se hřeje v záři reflektorů a jásotu davů, je nakonec bezděčně dojemné. Potřeboval tu léčivou lázeň, aby pookřál. Nikoli pozapomenutý boxer Rocky, ale herec z jiných dob Sylvester Stallone. Když šťastně kyne hřímajícím tribunám, působí tak přirozeně, že snad v té chvíli výjimečně nehraje.