RECENZE: Hra na totalitu? Ano, a příště třeba Bílá hora. Ale bez kina

Zkráceně larp, doslova Live Action Role Play je módní hra, v níž dobrovolníci pro zábavu plní předem dané role; třeba postav z fantasy nebo účastníků historických bitev. Aktéři snímku 5 pravidel, který má v pátek premiéru, si jeden víkend hráli na totalitu.

Z filmu 5 pravidel | foto: © Radovan Vlk

Zajímavý sociologický úkaz by unesl televizní reportáž. Jenže jde do kin a není to dokument, jak tvrdí tvůrci, nýbrž popisný záznam akce s nepřenosným zážitkem. Coby cesta k sebepoznání možná účinkuje, v podobě filmu viděného zvenčí je to otrava.

5 pravidel

30 %

Režie a scénář: Vavřinec Menšl

Do tmy zní instruktáž připomínající kázání vůdce sekty: "Uvidíte se z nadhledu, na tři dny se z vás stane někdo jiný." Ve dlouhém prologu představí účastníci své profese, motivace, svá očekávání. Vydává se jídlo, rozdělují role a kostýmy podle barev příslušnosti k té které skupině. Určují se pravidla včetně náznakového sexu: hlazení paží. Promítnou se Všichni dobří rodáci s diskusí, zakáže rádio, ráno se cvičí, kdosi kohosi udá, poté vyslýchá; uměle znějící reakce "odnese to celá rodina" odpovídají zmínce o ochotnickém divadle.

Plakát k filmu 5 pravidel

Z filmu 5 pravidel

Ale umělá a směšná je hlavně celá představa navenek dospělých hráčů o totalitě. Až se jim chce říci: Milé děti, v kolektivních rozcvičkách to nebylo a strach se nedá nasimulovat. Ostatně tady nic nehrozí, jakkoli se berou vážně; v závěru naskáčou uvolněně do vody, rozloučí se - Díky za hru! - a jedou domů. Příště si zkusí třeba Bílou horu. Proč ne. Ale bez kina, prosím.