VIDEO: Slavná cestovatelská Tatra 87Podívejte se na vůz, kterým Zikmund s Hanzelkou projeli Afriku  |
Kdyby si režisér Petr Horký odpustil svá osobní vyznání i častý vlastní „výskyt“ před kamerou, dále přepjaté emoční útoky včetně hudebních a tematické těkání ve faktograficky prázdnější, lehce nastavované poslední třetině, byl by dokument Století Miroslava Zikmunda čistší a působivější.
Ovšem v daném případě vlastně filmař ani nemůže moc zkazit. Jestli existuje slovy nepostižitelný dar zvaný charizma, má ho Zikmund bezednou zásobu. A kdykoli je na plátně, mohl by předčítat telefonní seznam; stejně by upoutal.
Nevídaný systematik, který život definuje jako „přesný součet náhod“, si začal vést deníky, když ještě neuměl psát. Pak používal těsnopis, „aby si maminka nepřečetla o holkách“, a ze zápisků loví první lásku i prvního živého černocha, Osvětim i zubaře; dějiny v kostce.
Fotogalerie |
Kupodivu první setkání s Hanzelkou si nezapsal, ale od roku 1947, kdy vyrazili na první cestu coby obchodní zmocněnci podniku Tatra, už tvoří nerozlučnou dvojici. Tady filmu slouží bohatý archivní materiál, který se nikdy neomrzí, ale i současné dovětky, třeba o hravém komiksu z Kilimandžára, pronášené bohatou ryzí češtinou.
Zikmund trefně shrnuje dobové absurdity. Když Gottwald přebíral moc, oni s Pygmeji sledovali zrod sopky, ale možnost emigrace odmítli: „To by zavřeli všechny, naše rodiny, ty, co o nás psali, lidi z Tatrovky.“ Za druhé cesty při uvolnění 60. let podali z Tokia přihlášku do komunistické strany: „Byla to naivita.“ Nevydržela jim, po invazi 1968 měli jasno: „Do toho spolku ne!“ Následovala léta mlčení, zákazů, disentu: „Díky Husákovi jsem měl čas uspořádat si archiv.“ Ale Zikmund popíše i rozvod, hledání nové partnerky, finanční dohody s Hanzelkou „vždy vše půl na půl“.
Století Miroslava ZikmundaČesko, 2013, 97 min režie: Petr Horký hrají: Miroslav Zikmund (a.z.), Jiří Hanzelka (a.z.) Hodnocení: 65 % |
Přizná dokonce, že Hanzelkova smrt ho bolela víc než smrt vlastního bratra. A stesk. Dodnes ho mrzí, že se ženil bez rodičů, že dětství potomků strávili na cestách: „Měli jsme zůstat doma, ale touha byla tak silná!“ Když popisuje záliby svého samotářského syna, horlí: „Je tím úplně posedlý - ale to je vlastně dobře, posedlost musí být.“
Právě sám Zikmund, jeho posedlost a touha tvoří trojhvězdí, které by dokument prozářilo i bez všech doplňkových ornamentů.
