RECENZE: Hřebejk by krimi uměl, ale Případ pro exorcistu zbytečně bobtná

První díl vypadal slibně, jenže druhý už spíše nastavuje a třetí ctitele detektivek rozčaruje. Případ pro exorcistu obsadí po nedělním startu také další dva víkendové večery na ČT1.

Každá detektivka je tak dobrá, jak dobré je její konečné řešení. Což platí též o Případu pro exorcistu, jenž vznikl v České televizi podle stejnojmenné knihy Michala Sýkory; poprvé krimi zkusil ustálený tandem scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka.

Případ pro exorcistu

50 %

Režie: Jan Hřebejk

Hrají: Klára Melíšková, Stanislav Majer, Jan Budař, Miroslav Krobot, Tomáš Dastlík, Tereza Voříšková, Kryštof Hádek,

ČT1, 2015, 3x 64 minut

Kinobox: 60 %

Nedělní premiéra úvodní části zabírala mrazivě neosobní tóninou, ale i z ní probleskovalo, co z následujících dílů okatě ční: totiž nastavování. Předloha má 256 stránek, čili zhruba stejně jako Hobit, kterého Peter Jackson také nafoukl do trilogie, ovšem za pomoci obřích triků.

Kdežto moravský thriller bobtná nekonečnými příchody, odchody, příjezdy, odjezdy; člověk si v duchu slibuje, že jestli ještě jednou tvůrci použijí letecký pohled na vůz blížící se k vesnici, začne už opravdu úpět nahlas – a samozřejmě se záběru dočká ještě mnohokrát.

Olomoucké kroužení kamery

S podobnou důkladností se prodává turistická pohlednice hanácké metropole včetně tamní univerzity, kolem níž se Případ pro exorcistu pohybuje. Autorská inspirace oxfordským prostředím krimiseriálu Inspektor Morse je nasnadě, ovšem olomoucké kroužení kamery od památek po moderní architekturu má zase velice účelovou podobu. Zálibně a malebně zdržuje.

Dusnější napětí kreslí snímek v nedaleké vesnici, kde v kostele najdou mrtvou dívku, s níž se zapletl místní farář. Náznaky satanistického rituálu nahrávají přízračným světelným hrátkám chrámových prostor – nelze si nevzpomenout na „záhadologické“ příběhy v režii Jiřího Stracha.

Že se v obci vedle mlčenlivého komparzu nalézá i hustý výskyt podezřelých psychopatů, to k žánru prostě patří, v Midsomeru by mohli vyprávět. Jenže tam stihnou tři čtyři vraždy v každé epizodě, zato na Hané si dávají na čas.

S nástupem týmu vyšetřovatelů se prosadí Miroslav Krobot coby jeho šéf – rýpavý kverulant, nicméně nálada má stále přednost před krimi a napětí neprospívají ani odstředivé linky sledující rodinné trable mladého policisty. S každou epizodou se dlouhé výslechy i zpovědi ještě prodlužují a teprve v závěrečné části se vybarví dvě klíčové postavy, což se ve slušné detektivce nedělá, nemluvě už o lehce zmatené akci a kostrbatém řešení závěru.

Takže výsledkem je typická domácí plichta. Hřebejk prokázal, že by mysterium uměl vyprávět, ale film na své sestupné křivce nepředvede jediný důvod, proč se musí táhnout přes tři večery.