RECENZE: Pod křiklavým názvem Pařížská blbka se ukrývá Borat v sukních

V názvu francouzského originálu nese komedie Pařížská blbka odkaz k princezně srdcí. Hrdinka se totiž hodlá stát snachou lady Diany. A bere si na to skrytou kameru.

Rozpustilá zábava, která právě vstupuje do našich kin, má dvě výhody a dvě nevýhody. Prvním z plusů je rozumná délka odpovídající formě řetězce skečů, druhým Camille Cottinová v titulní roli, tak trochu typ Adély Banášové včetně osobního daru sebeironie.

Naopak nevýhody představují fakt, že film jen převléká do sukní metodu, již proslavil Borat neboli Sacha Baron Cohen v mystifikační roli kazašského reportéra, a také skutečnost, že na rozdíl od něj je dámská varianta tu a tam roztomilého Borata opravdu pouze nadutě, přezíravě a hrubě protivná.

Navíc má Pařížská blbka smůlu, protože Borat mezi Američany našel pro své urážky živnou půdu dotčenosti, zatímco výstřelky dívky, která usiluje o sňatek s britským princem Harrym, naráží na hráz typicky anglického klidu a usměvavé zdrženlivosti. Málokdy se žena dočká bouřlivější reakce než povytaženého obočí, čímž se pokus „nachytávek“ v duchu kanadských žertíků lehce míjí účinkem. Noční přízrak oděný pouze do prostěradla by asi jinde budil pohoršení, v londýnském metru jej však sotva zaregistrují a v řečnickém Hyde Parku berou pomatence jako samozřejmost.

Pařížská blbka

55 %

Francie, 2015, 82 min

režie: Eloïse Lang, Noémie Saglio

hrají: Camille Cottinová, Antony Hickling, Stéphane Bern, Kad Merad, Marie-Christine Adam

Kinobox: 47 %

IMDb: 5.6

Ne že by filmové mystifikaci chyběl vtip, občas opravdu zazvoní. Dívka svou „vzpouru proti průměrnosti“ glosuje od svého narození přes první zaměstnání až k rozhodnutí, že už nikdy nechce pracovat. A protože po stále žijící matce nemůže dědit, jak zjistí u notáře, rozhodne se výhodně provdat.

Díky střetu otrlé Pařížanky s tradiční monarchií uloví skrytá kamera pár pěkných situací, počínaje hrátkami s královskými gardisty a konče návštěvou módního salonu, kde kvůli plánovanému vstupu do řad usedlé šlechty žádá „Udělejte mě starší a hnusnější“ – což se až překvapivě daří. A krádež psa, jíž využije proti své milostné konkurentce, je vrcholem rafinovanosti.

Ovšem sled malých provokací od situace k situaci trpí neujasněností a ve finále už neví, kam dál, takže uteče bez boje. Polovičatá legrácka nicméně zaslouží pět procent nad průměr, neboť vypočítavý cynismus hrdinky je vyloženě osvěžující. Zvláště nenávist, již hrdinka otevřeně projevuje vůči zvířatům, charitě a invalidům, ukazuje názorně jiným snaživým veselohrám, že nekorektní humor nezná hranice.