Přestože se jen velice vzácně odděluje režie od filmu a přestože do režisérské pětice nominovaných letos akademici pustili hned tři mimoamerické tvůrce, nakonec se rozhodujícího kroku znovu zalekli. Nebo usoudili, že dobré vůle vůči „zbytku světa“ už projevili dost a že je na čase vrátit se domů.
Domů znamená k vítězné Zelené knize, což je velmi příjemná, pozitivní a zábavná road movie, líčící cestu černošského pianisty a jeho bělošského řidiče italského původu po rasistickém americkém Jihu 60. let. Opravdu milý zážitek, jak si lze ověřit v českých kinech od 7. března, ale nejlepší titul roku?
Filmařsky neobstojí ani vedle uhrančivé Romy, ani vedle svých tematicky příbuzných předchůdců v čele se snímkem Řidič slečny Daisy, který dostal Oscara v roce 1990. Pro připomínku, v něm si starší židovská dáma najme v 50. letech černošského šoféra; v Zelené knize je tomu pouze naopak.
Aktivistický Hollywood se zkrátka politické korektnosti nedokáže vzdát; ani v hlasování, ani v projevech. Také na letošním ceremoniálu vyzval afroamerický tvůrce Spike Lee „k mobilizaci před americkými volbami“, protože „musí vyhrát láska nad nenávistí“. A kvůli tomu nesmí vyhrát i skutečně nejlepší film roku?
Na druhé straně jako by se akademici až úzkostlivě snažili nikoho neurazit. Do nejvyšší kategorie nominovali devět děl - a každé z nich si během večera připsalo alespoň jednu sošku útěchy.
Navíc dbali o to, aby se dostalo i na snímky vyloženě divácké. Za vše mluví čtyři zářezy pro Bohemian Rhapsody, životopis Freddieho Mercuryho z kapely Queen, a tři pro marvelovský komiks Black Panther.
Jenže profesní Oscary se neudílejí na půdě diplomatické nebo obchodní, nýbrž ryze umělecké; alespoň by to mělo stále ještě platit. Ovšem pokud setrvačnost akademiků neprolomil ani tak silný argument jako Roma, těžko si lze představit snímek, který to snad jednou dokáže.
