RECENZE: Místo zločinu Plzeň točila agentura pro posilu cestovního ruchu

Mystický Labyrint skončil, místo něj nasadí ČT od pondělního večera na šest večerů jiný kriminální seriál, Místo zločinu Plzeň. Mohl se odehrávat kdekoli.

Je zcela logické, že úspěch kriminálního žánru podnítí televizi k přídavkům. Ale pak by potřebovala vydatnější koncept než jen střídání dějiště, v jehož pozadí stojí nevyřčený stesk, že „máme i jiné šikovné policisty než pražskou mordpartu a jiné herce než její představitele v Případech 1. oddělení“.

Jistěže máme. Ale prodat originálně umíme zatím právě jen 1. oddělení či Labyrint s nevtíravým brněnským pozadím. Kdežto plzeňské kriminalistické oddělení alespoň v prvních dvou dílech, dnešní Kapce krve a příští Smrti v rybníku, má obecně zaměnitelné parametry.

Nebýt pár prostřihů na místní věž či tramvaje, mohly by se kauzy odehrávat i točit kdekoli. Podobně parta kriminalistů ve složení Lukáš Vaculík, Jan Zadražil, Martin Stránský, Vladimír Kratina, Berenika Kohoutová a Vladimír Polívka může špičkovat na stejně rutinních poradách od Jičína přes Cheb po Olomouc, odkud si režisér Jan Hřebejk po Případu pro exorcistu odběhl do Plzně a zas se tam vrací k třetímu ze tří olomouckých triptychů Detektivů od Nejsvětější trojice.

V prvním dílu Místa zločinu Plzeň se do omrzení vyžívá v klišé násilníka pod maskou či zvrhlého fotografa, ale zejména v dráždivých rituálech očisty při vraždách mladých žen; než si oběti vezmou ručník a svléknou prádlo, proteče jejich koupelnami moře vody i času. Navíc pokus o umělecké povýšení žánru vtělený do dekadentních stínů a „kosmické“ hudby naráží na nezvládnutou, skoro směšnou akci ve finále.

Místo zločinu Plzeň

50 %

Česko, 2015, 6x60 min

režie: Jan Hřebejk

hrají: Martin Stránský, Lukáš Vaculík, Jan Zadražil, Vladimír Kratina, Vladimír Polívka, Berenika Kohoutová, Jitka Čvančarová, Barbora Kodetová, Petra Navrátilová, Zdeněk Maryška, Zuzana Vejvodová, Hana Vagnerová a další

Kinobox: 41 %

IMDb: 4.7

V druhé epizodě si pozorná kamera Asena Šopova více vychutná podmanivou náladu při výlovu rybníka, ale jinak má opět na výběr pouze mezi siluetou plzeňské věže a tramvajovými refýžemi, na nichž Stránského věčně popíjející hrdina opakovaně vyzvedává svou matku, která alkoholu už zcela propadla.

Proč se tu objevuje zrovna pijácká soukromá linka, ví asi jen scenárista Martin Bezouška, ovšem strážci zákona z mokré čtvrti se českou krimi potácejí často od Cirkusu Bukowsky k Policii Modrava. A že jiný z policistů rád chodí do divadla, má zjevně za cíl obrazově prodat další lokální prostředí. Mechanická metoda zkrátka ze seriálu prosakuje, jako by jej vytvářela agentura pro posílení cestovního ruchu. Jenže pro detektivku je klíčovou položkou jedinečný detektiv, nikoli místopis či reklamní přínos baru, kam si zajde po práci.