Konečně dějiny bez hesel a plakátů. Skvostný černý humor. Pavel Zedníček aspiruje na Českého lva.
A distributor Jan Bradáč dokonce prohlásil: "Ne vše se měří jen ziskem, pro Kousek nebe uděláme maximum. Je to film opravdu dobrý a navíc potřebný v době, kdy komunisti mají dvacet procent voličů - to se musí změnit."
Zbytečné obavy z "politické masáže" zahání i režisér Petr Nikolaev: "Nejde o dokument! Při vší úctě k politickým vězňům, pro ně náš film určen nebyl.
Kousek nebe je pro mladé, aby i v téhle generaci zůstal doklad té doby zakonzervován, ovšem s nutnou licencí a ve formě pro mladé schůdné a srozumitelné."
Autor předlohy Jiří Stránský prozradil, že základ milostného příběhu se opravdu stal roku 1953 v ilavské věznici. Ani humor, kterým je protkán, si nevymyslel.
"Humor je ve všech mých dílech, mnohokrát jsem vysvětloval, že bez nazírání přes humor bychom asi nepřežili. Nadhled a sebeironie nás udržovaly v duševní kondici. Ale taky už jsem zaslechl názor, že to musel být fešácký kriminál, když jsme si tam mohli dělat legraci," říká spisovatel se zkušeností politického vězně.
Pro Nikolaeva se premiérou Kousku nebe uzavře pětiletý boj. "Lehké to nebylo pro nikoho, ale snad to z výsledku není znát," vzpomíná na pětadvacet natáčecích dní v bývalé mladoboleslavské věznici.
"Tamní nálada na vás působí, i když jste v příjemné společnosti. Padesát lidí na place, napohled obyčejně pracují - a přitom jsme to nedokázali zvrátit, nebyl ani jediný den, z nějž by se tíseň vytratila," vzpomíná Petr Forman.
"Bylo tu všudypřítomné," potvrzuje další herec Karel Zima. "Nejsem spiritista, ale zdi se zdály den ode dne tlustší, okýnka menší, zima větší - vážně to bylo depresivní. A to jsem nehrál vězně!"
Nikolaev obsadil i menší role osobnostmi jako Zuzana Stivínová, Ondřej Vetchý, Pavel Zedníček, Vladimír Javorský či Pavel Landovský. Nejtěžší prý bylo najít hlavního hrdinu, podle režiséra je o mladé, výrazné herce - na rozdíl od mladých hereček - nouze.
Jakub Doubrava, kterého objevil, se s filmovou partnerkou Táňou Pauhofovou neznal, potkali se až přímo před kamerou - a to bylo podle herečky právě dobře. "Protože jsme na sebe nebyli připravení, bylo pro nás vše nové, dychtivě jsme se pozorovali, hltali očima, prostě jako ti dva ve filmu," líčí Pauhofová.
Forman podal o námluvách filmových milenců veselé svědectví: "Už jsme byli s Jakubem na místě, když přijel transport herců z Prahy, mezi nimi holky - to se ve vězení vždy rychle rozkřikne. Jakub nakoukl škvírou do stanu, kde jedly, poprvé Táňu zdáli zahlédl a nadšeně mi ji popsal." Zato režisérovi do smíchu nebylo: "Neznali se, a hned v druhé či třetí scéně měli jít spolu do postele."
Doubravu však čekaly i krušnější chvilky, třeba Zima ho měl surově zbít. "Když jsem se viděl na plátně, říkal jsem si - probůh, co to dělám? To nejsem já," líčí Zima. Pro jinou scénu se Forman s Doubravou tři dny seznamovali s útočnými psy, na jejichž výcviku si dal Václav Tomšovský mimořádně záležet - prý aby bylo vidět, co byli komunisté zač.
Stránský a Nikolaev si zjevně padli do oka. Už připravují další společný film, válečný příběh francouzského pilota, který spadne v Krkonoších a starají se o něj děti.
