Zdálo se, že poetickou a veselou prózu Rudolfa Těsnohlídka jednou provždy geniálně domyslel Leoš Janáček, když do své opery vložil poselství o stálosti a věčnosti neměnného koloběhu života.
Nedá se říci, že by jej nyní Pitínský překonal, jeho Bystrouška je prostě novým kongeniálním pochopením příběhu, které vedle Janáčkovy verze důstojně a pevně stojí na vlastních nohou.
Tato Bystrouška je především krutou tragédií, k níž neodvratně směřuje propletenec věcí zvířecích a lidských.
Vztah Lišky a Revírníka utváří režisér jako osudovou přitažlivost - on je pro ní prvním člověkem, kterého poznala, ona pro něj neuchopitelnou připomínkou mládí a svobody.
Liška je pro něj onou bájnou Terinou, symbolem dávné lásky, na níž s hořkostí vzpomínají také osamělí Farář a Rechtor. Když se Terina jako přízrak objeví na jevišti s tóny Rusalky na rtech, chápeme, že je i není lidskou bytostí.
Drásavá nepolapitelnost ji dovoluje ztotožnit s Bystrouškou a motivuje Revírníkovu posedlost. Tak jako zvířata jsou tu i lidé daleko více podřízení zákonitostem přírody - viz obsedantně se vracející janáčkovská věta „kdes byl, když hřmělo.“
A naproti tomu podřízenost zvířat lidem má tragicky negativní rozměr. Dobře to demonstruje postava revírníkova psa Lapáka, který jakožto domestikované zvíře stojí někde na pomezí zvířecího a lidského bytí. Jeho zajíkavý a koktavý projev při setkání s Bystrouškou není ani tak znakem zvědavého ostychu, jako spíš deformace v důsledku „kolaborace“ s člověkem.
Když pohřbívá kohouta zadáveného Liškou, cítíme opět ambivalenci jeho osudu: je to gesto soustrasti s člověkem nebo symbol dokončení Bystrouščiny práce? Zřejmě obojí. A když je Lapák později svým pánem ponižován a týrán (citací šikanovací scény z Kubrickovy Olověné vesty), nahrazuje ambivalenci bezvýchodnost. Kompromis není možný.
Revírníkova usedle měšťanská domácnost s chladnou manželkou a zle jízlivý tón vůči Faráři a Rechtorovi v hospodské scéně dokreslují portrét jeho zatrpklosti a vášně v jednom. Docela jiný případ je pytlák Harašta. Přichází s písní na rtech, aby chladně a bez okolků konal svou „práci“, nic víc.
Chytrá Bystrouška, jíž úspěchy mezitím dodaly porci sebevědomí i svéhlavé panovačnosti, Haraštu s chutí doslova furiantsky vykope ze scény. Právě se chystá její svatba, která tu oproti Janáčkovi přichází až ve finále a po námluvách, při nichž Bystrouška Zlatohřbítka tak trochu „sbalí.“
Rej veselky se rázem zlomí v krvavou svatbu zběsilých lovců vrcholící Haraštovou otřesnou popravou Bystroušky. Závěrečný monolog (Janáčkovo „Je to pohádka či pravda?“) odříká Revírník s mrtvou Bystrouškou v náručí. V nádherném gestu tu vrcholí motiv nenaplněné lásky.
V kostýmech zvířat (Michaela Hořejší) nenajdeme stopu podobnosti se skutečnou faunou, což odpovídá dramatu těsného svazku obou provázaných světů. Úkol srozumitelně charakterizovat postavy zvířat tak připadl choreografii (Igor Dostálek), která se opřela o techniku japonského divadelního žánru kjógen, v němž hlavní roli hraje stylizovaný pohyb, gesto, někdy až akrobaticky přednesený atribut postavy.
V tom vyniká subtilně ladná a drobná Jitka Josková (Bystrouška), nervní Zdeněk Trčálek (Lapák) či Jiří Hejcman (Komár) a Tomáš Šulaj (Zlatohřbítek). Josef Kubáník (Datel) přervádí zase gymnastiku na výdrž. Dokonalé sladění všech složek a do detailu promyšlená režie činí z tragicky vyostřené Pitínského verze Lišky Bystroušky jednu z nejlepších inscenací této divadelní sezony.
Z milé Lišky Bystroušky je krvavá tragédie
Tipy z televizního programu
Recenze: Já, padouch 70 %, Cellular 50 %, Zakleté pírko 40 %, Zúčtování 60 %, Prci, prci, prcičky: Školní sraz 40 %, Anthropoid 55 %, Ready Player One: Hra začíná 65 %, Návrat blbýho a blbějšího 30 %, Cesta bojovníka 50 %, Sherlock Holmes: Hra stínů 50 %, Tajemství jejich očí 60 %, Gump - pes, který naučil lidi žít 60 %, Smrtihlav 60 %, RED 2 65 %, Duna 65 %, Naděje 65 %
Klíčová slova: Všechnopárty, James Bond, Vlasy
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...
RECENZE: Kdo může soudit falešnou Svatou? Nejlepší dar pro Bohdalovou
Premium Ošidil se, kdo premiérové drama ČT Svatá vzdal kvůli anotaci sdělující, že hrdinka v podání Jiřiny...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Bohdalová a Stašová spolu ve filmu? To by nefungovalo, říká režisér Strach
Rozstřel Pravda a láska. Dvě zásadní témata nového filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Snímek...
Ozzák vzpomíná: jak mě učil Kaiser. Dejdar o začátcích i fenoménu Comeback
Premium Jak jej Oldřich Kaiser chystal na DAMU, jak ho v Ypsilonce zbavili pocitu, že může do všeho kecat,...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
SÓLO PRO ŠPINAR: Jen manželství pro všechny? Ne, jde o lidské rozkroky
Premium Názory, vzpomínky, glosy, momenty ze zákulisí. Každou sobotu píšou přední osobnosti české umělecké...
SÓLO PRO ŠPINAR: Jen manželství pro všechny? Ne, jde o lidské rozkroky
Premium Názory, vzpomínky, glosy, momenty ze zákulisí. Každou sobotu píšou přední osobnosti české umělecké...
TELEVIZIONÁŘ: Oscarový Morgan Freeman povznáší Dobrého člověka
Jedna malá chyba, z níž se odvine velká tragédie, plus tandem hledající odpuštění ve skvělém...
PORTRÉT: Jan Kačer byl jeden z nejlepších. Velký umělec s nadhledem
Jako na jednoho z nejlepších, kterého jsme kdy měli, vzpomínají na Jana Kačera kolegové herci a...
Smetanovy sny a Ogounovo svědomí. Vše nečekaně propojí nadžánrový projekt
Nečekané propojování žánrů i témat nabízí hudebně pohybová novinka Sny_Svědomí z dílny choreografa...