RECENZE: Na Zábradlí sňali Havlovi svatozář. Sám by si to tak asi napsal

Miloš Orson Štědroň vytvořil pro pražské Divadlo Na zábradlí pozoruhodnou hudební inscenaci Velvet Havel. Ta se po svém vyrovnává s barvitým odkazem exprezidenta a dramatika a doslova ho snímá z čerstvého piedestalu.

Ani ne dva a půl roku po státním pohřbu tahá Miloš Orson Štědroň postavu Václava Havla zpět ze školních osnov a prvních řad čekatelů na vlastní ulici či letiště. Vytvořil odvážnou hru, kde se mu z hlavy snaží sejmout čerstvě posazenou svatozář a kde naznačuje, jak by si to asi Havel napsal sám.

Inscenace Velvet Havel začíná právě tam, kde exprezidentova cesta končí. V úvodu najdeme Havla na márách s posmrtnou maskou. "Venoušku, ten pohveb se ti vydavil. No, to bylo něco!" ráčkuje kolem těla Miloš Havel v podání Petra Jeništy.

Režisér Jan Frič vsadil spolu se Štědroněm právě na postavu Havlova strýčka a vzoru, elegantní prvorepublikový bonvinán celé představení moderuje a provází publikum různými etapami prezidentova života.

Snílek, pašerák, milovník

Tvůrci si s přílišnou historičností nedělají hlavu, vrší narážky na Havlovu dramatickou tvorbu, politické projevy, disent i porevoluční prezidentování v absurdním rytmu. Ukazují Havla jako snílka za lepší společnost, pašeráka literatury, nepraktického milovníka filozofujícího v posteli i přerostlé dítě hledající ochranu u své Olgy. Právě v postavě hubaté holky z pavlače dostává zasloužený prostor Marie Spurná, která spolu s Jeništou hru táhne.

Naopak nejméně podařenou zůstává postava Univerzála, jež v komickém duchu dohrává světové i české osobnosti, se kterými se Havel setkal. Podoba Václava Klause jistě pobaví, opakovaný vtip však ani zde vtipem nezůstává.

Snímání z podstavců

Všichni herci však překvapí nadhledem, se kterým se dokážou vyrovnat s velkým množstvím pěveckých partů. Hudební složka a zpívaný text mají navíc slušnou úroveň a nejsou zde jen jako bezduchá výplň. I to dotváří pozoruhodné představení, které si přes proklamovanou lehkovážnost dokáže obdivuhodně zachovat váhu a svým způsobem přináší důstojnou výpověď.

Velvet Havel

90 %

Divadlo Na zábradlí

premiéra 2. května 2014

režie: Jan Frič

hrají: Miloslav König, Petr Jeništa, Marie Spurná, Anežka Kubátová, Natália Drabiščáková

Štědroň si je vědom nebezpečné nedotknutelnosti Havlova odkazu a vtipně jej klade do linie Golem - Švejk - Robot, tedy mezi ty "ryzí a opravdové poklady" našeho národa. Právě zde se však trochu plete, zatímco nad zmíněnou trojicí by se nad pátým braníkem vzácně shodl pražský kavárenský povaleč i poctivý řemeslník z vesnice, postava Havla zatím takové souznění napříč zemí rozhodně nevyvolá.

Hra je však výjimečná i tím, že absurdním uchopením postavy neurazí ani jednu stranu. Zatímco jedni nad narážkami na Havlovu nepraktičnost pobaveně tleskají a vzpomínají, druzí se tetelí blahem a lížou si rány způsobené intenzivní tryznou. "To by byl biják, jen ho natočit," mlasknou si pak nejspíš v závěru s Milošem Havlem všichni.

Snímání z podstavců je naše oblíbená činnost a na Zábradlí to jde sametově.