Z ozbrojených strážců jde strach, družina knížete Orsina působí zprvu jako parta zpovykaně uřvaných hejsků. Na Tři krále bývá ve střední Evropě poněkud chladno, a tak se i v Ilýrii lyžuje, sáňkuje a bruslí. Náramně komickými provozovateli zimních sportů jsou především vydaření kumpáni Tobiáš Říhal Miroslava Donutila a Ondřej Třasořitka v podání Ladislava Mrkvičky. Režisérka, zdá se, ráda pracuje se stejným ansámblem, takže tu zaregistrujeme Hanu Ševčíkovou, Martinu Válkovou, Filipa Blažka, Martina Preisse či Borise Rösnera a ve zbytečné epizodě i Jiřího Kodeta. Do velké role pomocnice oněch dvou bodrých lyžařských kumpánů je obsazena Eva Salzmannová.
Komedie kroužící kolem záměn identity i krutého vytrestání zpupného funkcionáře podvrženým dopisem byla nedávno skvěle inscenována Miroslavem Krobotem v Dejvickém divadle a solidně Milanem Schejbalem v ABC. Tento zatím poslední Večer je slabší než obě jmenované práce a patří k nejproblematičtějším titulům eszenyiovské triády. Jistě to nevězí v hereckých kreacích, ty samy o sobě - ale právě že jaksi samy o sobě - přinášejí osvědčené kvality mladistvého espritu u Válkové, Blažka a Preisse i suverénní komiku (Salzmannová, Donutil, Rösner). Opulentní show, kde dojde i na plavání, je ovšem rozdrobena do jednotlivých výstupů, jejichž poetika se s náramným gustem pohybuje převážně "od pasu dolů". Nic proti tomu v rámci renesanční komedie, chybí však komplementární směřování vzhůru. Věru že jím nejsou patetické šansony, nešťastně zhudebněné Janem P. Muchowem a Pavlem Bělíkem; zejména finálová píseň Pršelo, joj, těch fujavic překvapí nepatřičně falešnou naléhavostí.
I přes apartně nezvyklou kresbu prostředí inscenace sází na jistotu; což možná vede také k tomu, že zvláště ve druhé části temporytmus dílka výrazně klopýtá. Nicméně nepochybuji, že to bude inscenace úspěšná.
Národní divadlo Praha |
Překlad Martin Hilský, režie Enikö Eszenyiová, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Andrea Králová, pohybová spolupráce Marek Štefan, dramaturgie Johana Kudláčková. |
Premiéra 26. září. |