RECENZE: Národní si s Klicperou pohrálo, diváci však na humor nereagují

Specifický absurdní humor, kterým dramaturg Národního divadla prošpikoval svůj autorský kus Mlynářova opička, na jedné z prvních repríz na diváky bohužel příliš nezabral.

Kárl z Birkenštajnu se ve svém stříbrném obleku nadme jako páv a pokyne směrem k domnělému poustevníkovi: „Napsal jsem list, daguerrotypii k němu přiložil, aby o mně Marie také jasnou představu měla.“ Novinka první scény Mlynářova opička, kterou pro pražské Stavovské divadlo zrežíroval Štěpán Pácl, nabízí divákům „klicperiádu“, tedy zcela nový kus z pera zdejšího dramaturga Milana Šotka vycházející z tvorby českého klasika Václava Klimenta Klicpery.

Barevná novinka hýřící pestrými kulisami (Andrej Ďurík) a roztodivnými kostýmy (Eva Jiřikovská) nabízí příležitost pro deset herců první scény. A ti si šanci hrát v lehkém kusu náležitě užívají: ve své dosud nejvýraznější roli se představil Jiří Suchý z Tábora (Kárl z Birkenštajnu), už standardně vysoký výkon podává Pavlína Štorková v hlavní roli ušaté schovanky Marie, zaujme však i neotesaný Zvykoš Davida Matáska či neprovdatelná stíhačka Stehlíková Martiny Preissové.

Především je však třeba podotknout, že se po delší době objevil ve větší roli, Zachariáše z Kamenného Ujce, František Němec či Václav Postránecký jako Pohltoňský. I když všechny postavy beze zbytku nabízejí pouze jednoduché karikatury, herecký soubor je dokázal ve více než dvouhodinovém kusu podat poutavě.

Autor hry Milan Šotek poctivě prošel Klicperovo dílo. Za výchozí zvolil Žižkův meč a do něj nabalil situace a dialogy z her jiných. Zde možná nastává trochu problém – ta nastavovanost, až určitá slepenost totiž z nového kusu doslova čouhá – většina zápletek či scének nemá dlouhého trvání, vše je vyřčeno dříve, než by bylo nutné, s imaginací diváka se příliš nepočítá. Pozlacená postava nabubřelého básníka v podání Matyáše Řezníčka vyznívá zcela doztracena. I tak však Šotek ukázal velký talent pro absurdní humor a komické situace.

K nejlepším momentům patří úvodní rozmluva Kárla se Zachariášem či předchozí soud mezi Zvykošem a Stehlíkovou. Pácl s vtipnou předlohou souzní a nebojí se ještě více přitlačit na fraškovitost. Své herce nechává zcizovat role či v dvojsmyslech pomrkávat do publika.

Nazdobený mix klasiky, absurdity a poctivého herectví působil ještě na zkouškách jako jasný tahák na diváka. Herci pointovali Šotkovy „hlody“ přesně, živá hudba a parodicky zpívané kusy budovaly specifickou atmosféru...

Mlynářova opička

70 %

Stavovské divadlo

premiéra 25. května 2017

režie: Štěpán Pácl

hrají: Pavlína Štorková, Jiří Suchý z Tábora, Vladislav Beneš, František Němec, Václav Postránecký, Lucie Juřičková, Martina Preissová, David Matásek, Filip Rajmont, Matyáš Řezníček, Ondřej Lechnýř / Michal Bednář / Matěj Kohout / Josef Honzík

Jaký však rozdíl v ostrém provozu – na jedné z prvních repríz totiž publikum na předložený styl příliš nereagovalo a trochu se probralo teprve po přestávce. Na hercích byla možná znát nervozita, některé slovní hříčky se nepodařilo načasovat, jiné zůstaly nepochopeny zcela.

To však jsou problémy, které se s množstvím repríz odstranit podaří, a kus plně nabídne svůj komický potenciál. Mlynářova opička se tak před koncem sezony ukázala na rozcestí – pokud jí diváci začátkem té příští dají ještě šanci, odměnou jim bude vyhraná komedie neobvyklého střihu. Anebo ji současné vlažné reakce odsoudí do zapomnění a zbude z ní jen zajímavá kuriozita a zřejmě nejlepší zdejší režie odcházejícího Pácla.