RECENZE: Písničky i herci v pořádku, příběh Žbirkovu Atlantidu zabíjí

Jen jedinkrát, ve filmovém muzikálu Rebelové, se u nás povedlo vepsat mezi staré hity funkční nový příběh. Zato na jevišti, od Dětí ráje přes Lucii po Osmý světadíl, představuje libreto hlavní zradu. To platí i pro premiérovou Atlantidu, která se ve finále blíží teenagerskému hororu s kazatelským poselstvím.

Záběr z muzikálu Atlantida | foto: Divadlo Kalich

Kdyby se známky udělovaly čistě matematicky, pak písně Mira Žbirky představují nezpochybnitelných sto procent, kterým jen úprava některých textů ubírá na devadesátku. Energie, všestrannost a nakažlivá radost souboru pražského Divadla Kalich drží svou spolehlivou osmdesátku, i když některé hity, jejichž kouzlo spočívá ve Žbirkově přednesu jakoby mimochodem, příliš ukřičí.

Scéna slouží účelu, jakkoli prostředí podmořské jeskyně, kam se vydá parta přátel za bájnou Atlantidou, se jen světelnými efekty nevyčaruje. Zajímavou změnu nesou kostýmy v potápěčském stylu, byť tančící dorost připomíná Pobřežní hlídku v úpravě pro MTV.

Dokud se mladí a neklidní hledači adrenalinu drží hry na Indianu Jonese, dýchá z jeviště příjemná bezstarostnost, umocněná dvěma odlehčenými bloky písniček, „holčičí“ meditací o lásce a pánským výstupem v duchu Tří tenorů, či lehkou imitací Žbirky samého.

Pravda, oslí můstky v dialogu odkazující k jednotlivým songům skřípají až běda, v čele s výrazem „Zažni baterku“, který uvede píseň Zažni aspoň kúsok sviece. Ale více drásá uši celý scénář Petera Pavlaca a režiséra Jána Ďurovčíka. Tam by známka spadla až k čisté nule.

Atlantida

Divadlo Kalich

premiéra 10. září 2015

režie: Ján Ďurovčík

hrají: Jan Kříž / Petr Novotný, Tomáš Savka / Michal Pleskot / Zbyněk Fric, Oldřich Smysl / Zbyněk Fric / Přemysl Pálek, Roman Tomeš / Tomáš Löbl, Michaela Doubravová / Alžběta Bartošová, Markéta Procházková / Kateřina Steiner Pilecká, Marie Blahynková / Věra Vodičková a další

Hodnocení: 40 %

Ve druhé půli se totiž začne hrát melodrama, kdy členové expedice v panice zahájí výprodej svých traumat. Patří k nim ztráta ženy a syna, podrazem zmařený vztah i nejbanálnější z banalit: hádka, kdo se obětuje pro přežití ostatních. Ze zpívání se stane štkaní a ránu z milosti uštědří slzavá zpověď mladého milionáře.

Kdyby se v muzikálech slepených z hitů zakázalo mluvené slovo, mohla by Atlantida zazářit, už proto, že Jan Kříž, Zbyněk Fric či Marie Blahynková v premiérovém obsazení takříkajíc jeli na doraz. Ovšem kouzlo Žbirkových písní tkví jinde: v přirozenosti tiché poezie věčného klukovského snu. A tu řvavý patos ubíjí.