Kdyby se známky udělovaly čistě matematicky, pak písně Mira Žbirky představují nezpochybnitelných sto procent, kterým jen úprava některých textů ubírá na devadesátku. Energie, všestrannost a nakažlivá radost souboru pražského Divadla Kalich drží svou spolehlivou osmdesátku, i když některé hity, jejichž kouzlo spočívá ve Žbirkově přednesu jakoby mimochodem, příliš ukřičí.
Fotogalerie |
Scéna slouží účelu, jakkoli prostředí podmořské jeskyně, kam se vydá parta přátel za bájnou Atlantidou, se jen světelnými efekty nevyčaruje. Zajímavou změnu nesou kostýmy v potápěčském stylu, byť tančící dorost připomíná Pobřežní hlídku v úpravě pro MTV.
Dokud se mladí a neklidní hledači adrenalinu drží hry na Indianu Jonese, dýchá z jeviště příjemná bezstarostnost, umocněná dvěma odlehčenými bloky písniček, „holčičí“ meditací o lásce a pánským výstupem v duchu Tří tenorů, či lehkou imitací Žbirky samého.
Pravda, oslí můstky v dialogu odkazující k jednotlivým songům skřípají až běda, v čele s výrazem „Zažni baterku“, který uvede píseň Zažni aspoň kúsok sviece. Ale více drásá uši celý scénář Petera Pavlaca a režiséra Jána Ďurovčíka. Tam by známka spadla až k čisté nule.
AtlantidaDivadlo Kalich premiéra 10. září 2015 režie: Ján Ďurovčík hrají: Jan Kříž / Petr Novotný, Tomáš Savka / Michal Pleskot / Zbyněk Fric, Oldřich Smysl / Zbyněk Fric / Přemysl Pálek, Roman Tomeš / Tomáš Löbl, Michaela Doubravová / Alžběta Bartošová, Markéta Procházková / Kateřina Steiner Pilecká, Marie Blahynková / Věra Vodičková a další Hodnocení: 40 % |
Ve druhé půli se totiž začne hrát melodrama, kdy členové expedice v panice zahájí výprodej svých traumat. Patří k nim ztráta ženy a syna, podrazem zmařený vztah i nejbanálnější z banalit: hádka, kdo se obětuje pro přežití ostatních. Ze zpívání se stane štkaní a ránu z milosti uštědří slzavá zpověď mladého milionáře.
Kdyby se v muzikálech slepených z hitů zakázalo mluvené slovo, mohla by Atlantida zazářit, už proto, že Jan Kříž, Zbyněk Fric či Marie Blahynková v premiérovém obsazení takříkajíc jeli na doraz. Ovšem kouzlo Žbirkových písní tkví jinde: v přirozenosti tiché poezie věčného klukovského snu. A tu řvavý patos ubíjí.
