RECENZE: Přiblblý Serious Sam 4 potěší snad jen skalní příznivce

Akční série Serious Sam, která si vybudovala jméno na praštěném akčním masakru, se opět vrací na herní scénu. Jenže i čtvrtý díl je v podstatě to samé, což potěší leda opravdu sklaní fanoušky této bezmyšlenkovité akce, jinak nemá moc co nabídnout.

Když se objevil první Serious Sam v roce 2001, byl to zkrátka ukázkový zástupce žánru „vypni mozek a střílej po všem, co se hýbe“. Spoustě hráčů to nicméně stačilo a v tom vlastně spočívalo kouzlo celé hry: nábojů do přehršle zbraní je hodně, nepřátel rovněž a celé je to vlastně tak přiblblé, že se jen bavíte nekonečnou akcí.

Jenže o devatenáct let později je tu už čtvrtý díl, který zdánlivě nepřichází s ničím novým. Hlavní hrdina je stále „akční borec“ co tuny vystřílených nábojnic prokládá drsnými hláškami, hra na vás sype ze všech stran nepřátele, které kosíte po desítkách najednou a s ničím ostatním už si nemusíte příliš lámat hlavu. Stačí to na zabavení dnešního hráče? Přijde nám, že hodně závisí na náladě, ale pokud bych musel odpovědět jasně, tak říkám, že spíše ne.

Nový Serious Sam 4 dělá jednu chybu hned v úvodu, a sice, že se snaží klást důraz na příběh, který je u hry tohoto typu zcela zbytečný. Zatímco  u prvního dílu vám vlastně mohlo být vcelku jedno, co se děje, tady vám hra servíruje poměrně táhlé a nudné cutscény. Hlavní hrdina Sam Stone je opět pověřen záchranou naší planety před mimozemskou invazí, ovšem zároveň je to proloženo i okultní zápletkou s upíry, svatými grály, prostě hrůza a zbytečnost.

Do toho všeho je samozřejmě hlavní hrdina překypuje testosteronem: drsným hlasem a ještě drsnějšími (a přiblblými) hláškami komentuje dění okolo něj, rozdává příkazy ostatním postavám, občas i vede hrdinské projevy. Jako satira to s přimhouřenýma očima funguje, ale stejně bychom byli radši, kdyby se dal celý příběh raději ze hry vyškrtnout a věnovat se její hlavní náplni, tedy oné šílené akci.

Pokud jste hráli některou z předchozích her, prakticky ničím vás Serious Sam 4 nepřekvapí. Nebude dlouho trvat a posbíráte široký repertoár zbraní, kterými budete kosit jednu vlnu nepřátel za druhou. Mapy jsou podle toho navržené a prakticky se skládají z jednoho velkého otevřeného prostoru za druhým, kde se objevují zástupy mimozemšťanů a démonů, ty zlikvidujete a posunete se dál.

Akce je proložena ovládáním vozidel, jako je třeba masivní robot s nekonečným množstvím nábojů  v plazmových kanónech, případně obvyklým střetnutí s bossem. Na originalitu se tu moc nehraje, a pokud očekáváte něco jiného než zuřivou palbu do všech směrů, uhýbání nepřátelům a hledání náhodně se objevujících nábojů a lékárniček, budete dost zklamaní.

Drobné ozvláštnění představují alespoň speciální představení jako miny či lékárničky a také systém dovednostních bodů, které vám dovolí například držet dvě zbraně současně. Stále nejde o nic převratného.

Samotných zbraní je celkem dost, ovšem následují celkem zavedené představy o tom, jak má repertoár akčního hrdiny vypadat. Vedle pistole máte několik typů brokovnic, samopalů, raketomet, odstřelovací pušku, granátomet, kanón. Nezdá se, že by měly oproti sobě nějakou taktickou výhodu a často to dopadá tak, že když zkrátka dojdou náboje do jedné, přepnete na náhodnou další a pokračujete v masakru.

Rozmanitost nepřátel je každopádně slušná a vedle stálic série jako bezhlaví sebevrahové s bombami místo rukou potkáte i zubatá monstra, kostlivce, mimozemskou pěchotu s plazmovými puškami, rozzuřené býky, roboty, upíry, vznášedla a podobně. Tady se naopak někomu fantazie rozjela možná až moc.

Po vizuální stránce je hra také přinejmenším rozporuplná. Ačkoliv jsme viděli spoustu her s daleko povedenější grafikou, které jsme na průměrné PC sestavě rozjeli bez problémů na maximální detaily, tady musíme dělat už celkem zásadní kompromisy, aby se hra hýbala svižně. Přitom opravdu není moc o co stát a až na přehršel nepřátel na jedné obrazovce nechápeme, co vyjma špatné optimalizace může takové nároky způsobovat. Mimochodem, pokud jste se setkali s titulem Talos Principle od téhož studia, můžete si hezky povšimnout, jak se šetří práce recyklací textur.

Na hře nás toho vedle nudného příběhu a horší optimalizace štvalo o hodně víc. Třeba hudba se při „klidové“ a akční scéně střídá, ovšem přechody jsou poměrně násilně řešené a jakmile dorazíte posledního mimozemšťana na scéně, akční hudba se okamžitě utne. Nebo drobnosti jako fakt, že audionahrávky nejdou přehrávat během hraní (musíte čekat v menu), což je asi jediný přijatelný způsob, jak trochu vnímat děj.

Serious Sam 4 nejde nazvat povedenou hrou. Pokud hledáte něco, u čeho vypnete mozek a zkrátka si jen chvíli budete kosit záplavu nepřátel, tak si radši zahrajte nový Doom. Serious Sama bych doporučil leda skalním příznivcům předchozích dílů, ostatní mohou novinku s čistým svědomím vynechat.