RECENZE: Talos Principle 2 přidal důraz na příběh a opět vám zavaří mozek

Hlavolamy v Talos Principle 2 se vrací v plné parádě a jsou ještě různorodější a zapeklitější. Autoři však nad rámec hádanek vybudovali docela slušný příběh se spoustou konverzací a průzkumu otevřeného světa.

První Talos Principle z roku 2014 do jisté míry uhasil žízeň fanoušků série Portal po podobné logické hře nahlížené z první osoby. Vedle toho, že to byla skvělá puzzlovka, nabídla jednička také zajímavá filozofická témata a docela hezky gradující příběh. Není proto divu, že po úspěchu prvního dílu dorazila dvojka, která je ještě velkolepější, hezčí, propracovanější a opět si u ní pořádně otestujete vaši schopnost řešit hádanky v trojrozměrném prostoru.

Za druhým dílem samozřejmě opět stojí chorvatské studio Croteam, které proslavila především zběsilá akční série Serious Sam. Koneckonců si pamatuji, že první díl Talos Principle docela okatě recykloval některé textury ze Serious Sama, ovšem jinak byly tyto hry v podstatě protipóly: Serious Sama bylo nejlepší hrát na odreagování a v náladě na někdy až přiblblé scény, Talos Principle naopak vyžadoval hloubání nejenom u herních hádanek, ale i filozofických témat.

Na to všechno se můžete těšit i u dvojky, která v duchu zůstává tím, čím byla před devíti lety. Opět se můžete těšit na propojování paprsků, pokládání beden na tlačítka na zemi, rušení světelných bariér, ale také spoustu nových mechanik, které pořádně zamíchají tím, jak nad jednotlivými hádankami budete uvažovat.

Ve dvojce potkáte různé měniče barev laserových paprsků, „děrovačky“ zdí, kterými pak následně můžete prostrkávat jiná zařízení, antigravitační pole, dokonce i přehazování fyzických těl. Vaším cílem bude však opět primárně proklestit si cestu přes překážky, jejichž kreativita se v průběhu hry stupňuje. Autoři však plynule točí herní mechaniky tak, aby hratelnost nikdy příliš netrpěla přehnaným opakováním.

Co se obtížnosti hádanek týče, je to dost subjektivní záležitost. Někdo hrou propluje bez větších problémů, jiný se zasekne hned v úvodu. Za sebe musím jen podotknout, že by hádankám možná tu a tam neuškodil trochu volnější přístup k řešení. Hra vás povětšinou tlačí do jednoho konkrétního, což ovšem někdy může působit až moc nuceně. Tuto hru prostě jen tak neoblafnete.

Každopádně pokud jste jako já typ hráče, který neumí namáhat mozek moc dlouho v kuse, určitě rádi uslyšíte, že se svět Talos Principle 2 netočí jen okolo „ohrádek“ s puzzly. Herní svět je rozdělen do mnoha menších částí, v rámci kterých se můžete volně pohybovat a prozkoumávat různá zákoutí, hledat ukrytá tajemství nebo se prostě jen kochat přírodou. A také na vás čeká opravdu mnoho rozhovorů.

Chvílemi jsem při hraní měl až pocit, že Talos Principle 2 je takový Elder Scrolls Oblivion s roboty. Narážím tím teď samozřejmě hlavně na statickou kameru při konverzacích, kterých je ve hře až překvapivě hodně. To proto, že se nyní v návaznosti na děj z prvního dílu probouzíte do robotí společnosti vzdálené budoucnosti, kde tisíc robotů dohromady žije ve městě Nový Jeruzalém. To můžete rovněž volně prozkoumávat a také rozmlouvat s jeho obyvateli.

V Novém Jeruzalémě můžete navštívit i muzeum věnované artefaktům z první hry či svatyni koček. Z nějakého důvodu totiž spousta robotů naprosto zbožňuje tyto chlupaté mazlíčky a s kočičí tematikou se budete setkávat během rozhovorů ve většině hry. Vedle Nového Jeruzaléma je dalším „sociálním“ prvkem i menu, kde lze prohlížet skupinové chaty mezi roboty (a přispívat do nich) a prohlížet si již nalezené artefakty z herního světa.

Odhalování herního světa a jeho příběhu je docela důležitý prvek, takže nebudu prozrazovat víc, než že jako jubilejní tisící vyrobený robot se účastníte expedice na ostrov plný tajemství, která máte za úkol rozkrýt. A to jak jinak než řešením hádanek. Vedle očíslovaných ohrádek s puzzly na vás mimochodem čeká i sestavování cest pomocí získaných „tetrisových“ dílků, které spojujete dohromady do pomyslného mostu přes propasti.

Hra každopádně vyniká nejen promyšlenými puzzly a příběhem, ale i parádní grafikou. Do jisté míry za to vděčí hernímu enginu Unreal Engine 5, takže si užijete mnoha jeho výhod. Virtuální lesy, louky, hory a další panoramata působí hodně přirozeně, svět je plný zajímavých detailů a hra neopomíjí ani realistické vykreslení světla a stínů. Západy slunce jsou přímo kouzelné.

Talos Principle 2 jsem zkoušel na PlayStationu 5, kde máte na výběr mezi režimem kvality s 30 FPS a vyšším rozlišením a režimem výkonu s 60 FPS a nižším rozlišením. Zvolil jsem výkon a hra nejenže vypadá parádně, ale je i krásně plynulá. Jedinou vadou na kráse je podivný bug, který po vypnutí a zapnutí hry v režimu výkonu škube obrazem jako při 30 FPS a já musel pokaždé přehodit grafické nastavení na kvalitu a zpátky na výkon, aby se hra zase hezky plynule rozhýbala.

Hra mě opravdu příjemně překvapila tím, že už to není jen jedna hádanka za druhou, ale autoři dovedli vybudovat opravdu zajímavý svět se správným sci-fi příběhem, do kterého se lze hezky ponořit. Ano, většinu času budete i tak propojovat laserové paprsky, luštit pozici objektů tak, aby se vám zpřístupnila další sekce puzzlu, a zkrátka si namáhat mozek, ale zároveň u toho budete prozkoumávat svět a užívat si příjemnou atmosféru vzdálené budoucnosti. A to možná přesvědčí i ty, kterým jinak logické hry nejdou, aby ve hře vydrželi co nejdéle. U mě to tak přesně zafungovalo.