Pachuť z Vancouveru pokračuje. Herní Olympiáda je ještě horší

Olympijské hry ve Vancouveru vrcholí, a tak je nejvyšší čas začít napravovat výsledky našich reprezentantů. Třeba i ve sportech, v nichž žádní Češi nezávodili.

Vancouver 2010

Stalo se již tradicí, že s každou novou Olympiádou vychází i videohra, která oficiálně chce hráčům zprostředkovat přímé zážitky z olympijských sportovišť, ale ve skutečnosti jen touží prostřednictvím pozlátka oficiálního loga vytáhnout peníze z kapes zákazníků.

To samo o sobě není nic špatného, vždyť je to základní mantra trhu, ale v souvislosti se vznešenými olympijskými ideály to působí poněkud nepatřičně. Navíc má tato hra návratnost investice zaručenu již svým oficiálním názvem, takže ani startovní pozice nejsou v porovnání s jinými hrami zrovna rovné. Ale nejnovější olympijská hra se příliš nepovedla.

Zrádnou udičkou na zákazníkovu peněženku je v prvé řadě grafické zpracování. Hra vypadá na první pohled docela dobře a atraktivně. Závodníci a závodnice jsou ztvárněni dobře, jejich pohyby povětšinou taky docela slušně a do toho ještě tu a tam zasvítí sluníčko, onde zase zasněží. Vše hraje barvami, takže sportovní ráj to zdánlivě na pohled.

Mnohé disciplíny nemají se skutečným sportem příliš mnoho společného.

Tím jsme ale vyjmenovali zhruba polovinu skutečně výrazných pozitiv a zbytek je doslova bída s nouzí. Začíná to už v hlavním menu hry, kde je na výběr Olympiáda, jednotlivé disciplíny a položka Challenge. Žádnou z nich vlastně není potřeba vysvětlovat, takže jen zmiňme, že pod názvem Challenge se ukrývá několik úkolů, v nichž se k jednotlivým sportům přistupuje trochu jinak než obvykle.

Kupříkladu ve sjezdu tady nejde o výsledný čas, ale o to, držet co nejdéle co nejvyšší rychlost. Naproti tomu ve slalomovém úkolu o výsledný čas sice svým způsobem jde, ale ten se vám přičítá poté, co mezi brankami srazíte sněhuláky. Ti jsou navíc přesně uprostřed, takže čisté a těsné průjezdy brankami rozhodně nečekejte.

Ovšem nečekejte je ani v klasickém slalomu. Navzdory svému zaměření na co nejširší masy je totiž potřeba se s touto hrou nejprve nějaký čas sžívat. A to rozhodně není předpoklad, který by byl pro příležitostné hráče zajímavý. Ve skutečnosti Vancouver 2010 není příliš zajímavý prakticky pro nikoho. Ani pro sportovce, ani pro hardcore hráče.

Důvodů je několik, přičemž hlavní jsou dva. Jednak je to obecně poměrně těžkopádné ovládání a pak skutečnost, že mnohé disciplíny nemají se skutečným sportem příliš mnoho společného.

Ale v mnoha případech je to velká škoda, protože třeba takový skicross nebo snowboardcross mají dobré předpoklady k tomu, aby se staly zajímavou kratochvílí, ale jsou zkrátka nudné. Přestože v reálu to jsou zajímavé a divácky atraktivní sporty. Dobré je, že můžete zatáčet dvěma druhy oblouků (klasickým a ostřejším) a dobře působí i nutnost dobře časovat skoky. Přesto to na dobrý výsledek nestačí.

Starším ročníkům se vybaví vzpomínka na starý dobrý osmibitový Decathlon.

Hra dost pokulhává i co se týče sportovního hlediska. Například slalom postrádá onen element, kdy byste najížděli blízko branek, a to bez ohledu na přítomnost sněhuláků. Technicky to možné samozřejmě je, ale jen málokdo bude mít chuť to dlouhé hodiny trénovat.

S obřím slalomem je to vlastně to samé a žádné změny nečekejte ani v Super-G a sjezdu. Když si vezmete kterékoliv dvě "sousední" sjezdové disciplíny, jsou skoro k nerozeznání. U obřího slalomu to navíc designéři zabili tím, že dost branek postavili tak, aby se daly pohodlně projet skoro rovně, a tak to ve výsledku opravdový obří slalom moc nepřipomíná.

Zajímavá je soutěž sáňkařů. Zatímco v nočních přímých přenosech jsme si mohli vyslechnout polemiky, zda stojí za to se na vancouverské dráze rukama odrážet třikrát, když je první zatáčka tak blízko, ve hře se rytmickým tisknutím tlačítka odrážíme zhruba sedmkrát. Což je i bez ohledu na reálné změny závodního nájezdu poněkud nesmyslné.

Vrcholem uživatelské nepříjemnosti je ovšem akrobatické lyžování, konkrétně tedy akrobatické skoky. Po odrazu se vám na obrazovce objeví dvě soustředné kružnice, po nichž jezdí vyznačené zóny a symboly analogových páček, přičemž účelem je pohybovat oběma páčkami zároveň podle pohybu zón. Má to simulovat rotace ve vzduchu, ale ve skutečnosti je to takový zmatek, že po prvním zahrání nepocítíte ani náznak chuti se to třeba naučit.

Základní sestava olympijských sportů

Množství zdejších sportů není kdovíjak velké, ale na druhou stranu je potřeba říci, že byl výběr proveden s rozumem. Pořád jsme tu totiž mohli mít třeba i biathlon nebo curling. Takže letos zde najdete:

Alpské lyžování: sjezd, superobří slalom, obří slalom, slalom

Skoky na lyžích: velký můstek

Akrobatické lyžování: ski cross, akrobatické skoky

Snowboard: paralelní obří slalom, snowboard cross

Rychlobruslení: short-track na tratích 500 a 1500 metrů

Sáňkařské disciplíny: jednotlivci, skeleton, dvojbob

Hříchem by bylo opomenout rychlobruslení. K dispozici je varianta na krátké dráze, takzvaný short-track, a to na tratích 500 a 1500 metrů. To funguje v jádru docela dobře. Účelem je správně projíždět zatáčkami, což není úplně jednoduché, ale zároveň ani příliš složité na to, abyste to nezkoušeli do té doby, než se vám to bude dařit. Problém je ale v tom, že rychlost udržujete co nejrychlejším tisknutím tlačítka.

Až vám pak před cílem pětistovky bude odpadávat palec, pochopíte, že zkoušet patnáctistovku prostě vůbec nedává smysl. Starším ročníkům se při tom zcela jistě vybaví vzpomínka na starý dobrý osmibitový Decathlon. Paradoxně se to ale tehdy dalo joystickem ukvedlat o kus pohodlněji.

No a vlastně ještě skoky na lyžích. Ty jsou v principu také zpracovány docela slušně. Je potřeba si ohlídat nájezd i načasovat odraz a i v letové fázi musíte svůj skok korigovat do stran. Potíž je ale v tom, že přinejmenším zpočátku nemáte vůbec tušení, kdy a kam svůj let korigovat.

Vancouver 2010 je klasickou olympijskou hrou. Nabízí toho relativně dost a navíc i v pohledném balení, ale jednotlivým disciplínám buď chybí dostatečná hloubka nebo použitelnější ovládání. Díky topornému ovládání a celkově nízké přístupnosti není hra použitelná ani na domácí party, takže doporučujeme, aby po ní sáhli jen ti nejtvrdší sportovní fanoušci.