Utopení v záchodové míse a další „nehody“. Nový Hitman baví možnostmi

Nájemný zabiják s čárovým kódem vytetovaným na hlavě se po více než třech letech odpočinku vrací v netradičním podání. K dostání je zatím pouze prolog a první mise v Paříži, dalších šest epizod bude následovat v průběhu roku. Zatím se zdá, že jde o návrat hodný legendy.

Staronový Hitman

Můžeme si oddechnout. V novém Hitmanovi na vás nevybafnou nemilá překvapení v podobě příliš akční hratelnosti, přemíry bugů, retardované umělé inteligence nebo pijavicovitého obchodního modelu orientovaného na nevymýtitelné mikrotransakce.

Hitman zůstává totiž přes jisté inovace veskrze konzervativní hrou, která si je plně vědoma kvalit svých předchůdců a dokáže je náležitě rozvinout. A že epizodní model hry je mnohými považován za mírně řečeno nešťastný způsob, jak hru prodávat? V nedávném komentáři jsem se snažil poukázat na to, že to v případě Hitmana neplatí a že záměr vydávat hru zpočátku po epizodách bude pro hráče ve výsledku přínosem. Můj dojem z prologu a úvodní epizody mě v tomto názoru jedině utvrdil.

Hitman (2016)

Nejprve krátká rekapitulace pro ty, kdo o Hitmanovi nikdy neslyšeli. Vaším cílem je infiltrace přísně střežené lokace, pokud možno nenápadná eliminace oběti a nepozorovaný odchod z místa činu. Hitman se od ostatních her s důrazem na plížení liší důrazem na převleky. Používáte zbraně na blízko jako například škrtící strunu, injekci s jedem, poslouží ale i obyčejný šroubovák, požární sekyra nebo třeba sekáček na maso.

Frajeřinou je využít okolní prostředí a popravu nafingovat tak, že vše vypadá jako tragická nehoda. Pušky a samopaly sice ve hře najdete také, ale hra vás většinou od použití těchto barbarských nástrojů nehodných Agenta 47 přímo odrazuje. Hlavní hrdina skoro nic nevydrží, míření je úmyslně nemotorné a zbraně bez tlumičů samozřejmě okamžitě upozorní i toho nejapatičtějšího lokaje.

Hitman (2016)

Škola pro designéry

Že se autoři snaží letošního Hitmana pojmout jako restart série, není patrné jen z názvu. V úvodních filmečcích jste svědky setkání budoucího Agenta 47 s Dianou Burnwoodovou a čekají na vás dvě tréninkové mise, jejichž splněním teprve vstoupíte do služeb organizace ICA.

První úroveň se odehrává na milionářské jachtě, druhou autoři zasadili na vojenskou základnu na Kubě. Nejsou zdaleka tak rozlehlé jako hlavní hvězda první epizody, totiž mise „Showstopper“ situovaná na pařížské módní přehlídce, přesto se už tady jde náležitě vyřádit. Obě dvě lze splnit hned několika způsoby a vážou se na ně specifické výzvy.

Hitman (2016)

Celkový příběh hry nicméně v tuto chvíli není tím, proč byste měli do Hitmana investovat. Budoucí děj je spíše lehce naznačen a příliš nezaujme. To je ohromná škoda, protože epizodní model si o napínavý příběh vyloženě říká. Autoři se spíše koncentrovali na menší příběhy a postavy uvnitř samotných úrovní, a to je samozřejmě nejlépe vidět v pařížské misi.

Ta by si měla najít cestu do učebnic designu herních úrovní, pokud by nějaké takové existovaly. V celé úrovni nenarazíte ani jednou na dveře, které by nešly otevřít. Jednotlivé objekty, které můžete využít ve váš prospěch, do okolního prostředí skvěle pasují a jejich rozmístění nepůsobí vůbec okatě. Může jít o nábytek, do nějž ukrýváte bezvládná těla, celou řadu ostrých a tupých předmětů, které můžete sbírat a následně používat jako zbraně. Nebo nenápadné věci, jako plynové lampy nebo sporáky, z nichž malá sabotáž udělá potenciální past na nic netušící oběť.

Hitman (2016)

Postavy si mezi sebou povídají a odkrývají vám více o vašem cíli nebo vám dají užitečnou indicii k nenápadné infiltraci. Paměť kamer, jež zachytily vaši přítomnost, můžete v bezpečnostní centrále vymazat. Úroveň díky podobným detailům působí maximálně uvěřitelným dojmem. Paříž má navíc úchvatné davové scény a pohyb mezi postavami nepůsobí divně jako v posledních dvou dílech série Assassin’s Creed. Ostatně doufám, že autoři AC série si letošního Hitmana zahrají a vezmou si z lecčeho příklad.

Hitman (2016)

Proč tři mise zatím stačí

Asi si říkáte, že přes své kvality je nový Hitman zatím příliš krátký na to, aby vás bavil. Ano, dosavadním obsahem jsem se napoprvé prokousal asi za dvě hodiny. Ale nového Hitmana neberu jako titul, který bych po jednom průchodu prostě odložil. Již zmíněné výzvy fungují jako skvělý zdroj inspirace a nasměrovávají vás na rozdílné způsoby, jak se vaší oběti dostat na kobylku. Samozřejmě optimální je, když vás během hry nikdo neodhalí, cíl popravíte ve skrytu a stráže přitom nenajdou jediné tělo.

Některé výzvy však podobný styl hraní přímo popírají a nutí vás vyždímat z úrovně maximum. Proč neshodit na nic netušící oběť třeba lustr. Nebo je libo ze vzdáleného místa přesně zacílit odstřelovačkou? Jed na krysy přimíchaný do pití donutí nešťastníka navštívit toaletu, v níž ho lze utopit. A obyčejné šťouchnutí z vyvýšeného místa účel splní jakbysmet.

Hitman (2016)

Jiné výzvy se zase týkají určitých převleků, další kombinují jednotlivé požadavky a dělají hru ještě náročnější. Za plnění výzev získáváte zkušenosti a ty vám odemykají například možnost začít úroveň na jiném místě ve specifickém přestrojení. Jiným bonusem je propašování kusu výbavy na určité místo, kde si jej můžete v klidu vyzvednout. Nic zásadního ale nečekejte, tvůrci evidentně chtěli, aby hra byla zábavná hned od počátku.

Vrátily se i kontrakty, v rámci kterých lze označit libovolnou postavu na mapě (až na vyloženě davové „komparzisty“), a určitým způsobem ji zlikvidovat. Vtip je samozřejmě v tom, že aby někdo mohl kontrakt vytvořit, musí ho nejprve sám splnit. Pokud kontrakt přijmete, je vám doporučeno použít stejnou zbraň a převlek, jaký použil zadavatel kontraktu. Ten ke svému výtvoru může sepsat i vlastní brífink a udělat ho tak o něco zajímavější. Tvůrci přitom pravidelně vybírají ty nejpovedenější a ty vám v menu hry doporučují. Ve výsledku to funguje skvěle a při hraní kontraktů doporučovaných tvůrci jsem se rozhodně bavil.

Hitman (2016)

Další mód představují eskalace, kdy vám hra rovněž zadá určitý cíl a způsob, jakým se ho zbavit. Po splnění této mise se přidají další, specifičtější podmínky a obtížnost zpočátku jednoduché mise se takovýmto způsobem postupně stupňuje. Mise Sarajevo Six dostupná exkluzivně na Playstation 4 přinesla pouze nový cíl s vlastním minipříběhem, ten je však tak titěrný, nicotný a nezajímavý, že se mi Sarajevo Six jeví jako ukázkový příklad zbytečné exkluzivity napasované do hry tak, že se Sony nažere a koza zůstane celá.

Hitman má ještě jeden skrytý triumf, ten však v době recenzování bohužel ještě nebyl k aktivní. V rámci módu Elusive Targets autoři na čtyřicet osm hodin reálného času vpustí do hry speciální oběť s vlastním příběhem. Tento cíl nevidíte tentokrát na mapě ani pomocí svého nadpřirozeného instinktu, jenž vám umožňuje vidět srkze zdi.

Musíte jej nejdříve v úrovni nalézt a identifikovat podle dialogů a fotografie. Pokud vraždu pokazíte, cíl je navždy v tahu. Žádné sejvy nebo druhé možnosti prostě nemáte a nezbývá, než si počkat na to, až autoři do hry pustí další cíl s vlastním příběhem a vlastní trasou pohybu. Na papíře to zní ohromně zajímavě, autoři však evidentně stále čekají, až si fanoušci pařížskou mapu důkladně nastudují a se hrou se náležitě seznámí.

Hitman (2016)

Nahrávací časy, ta metla her

Pokud nepočítám zatím slabší hlavní příběh, hra má na Playstation 4 jeden ošklivý problém, a tím jsou delší nahrávací časy. Na mapě v Paříži trvají poměrně dlouho a bohužel i doba, kdy vyskočíte do herního menu a chcete si prohlédnout třeba jednotlivé výzvy, je o pár sekund delší, než by měla. Hru lze hrát samozřejmě i off-line, nicméně má to háček.

Že nejsou dostupné kontrakty a tabulky se skóre ostatních hráčů je pochopitelné, z nějakého důvodu si však nemůžete prohlédnout ani jednotlivé výzvy. Hraní on-line obsahu má svá bohužel dobře známá úskalí. Během hraní kontraktu mě jednou hra odpojila od serveru, kvůli čemuž mi mise spadla. Jelikož během hraní kontraktů nelze ukládat, docela to naštve.

Hitman (2016)

Ke grafické stránce nemám výraznějších námitek. Hra se drží standardu áčkové produkce a vyčnívá především davovými scénami se spoustou postav. Během hraní jsem nezaznamenal žádné podivné kolize postav a objektů, jak to u otevřenějších her často bývá, za což patří autorům velká poklona. Vše se hýbe tak, jak má, a většina animací působí věrohodně. Povedený je i hudební doprovod, byť doufám, že do budoucna mají autoři v zásobě víc skladeb.

Umělá inteligence se po většinu času chová tak, jak byste čekali. Ano, občas je vidět, že má rozhodně své limity, většinou je to však ku prospěchu hratelnosti. Jeden z hlavních mechanismů ve hře představují převleky. Pokud se převléknete například za člena ochranky, hra signalizuje bílou tečkou postavy, které jsou schopny vaše krytí prohlédnout. Není to samozřejmě příliš realistické, ale jako herní systém to funguje skvěle a vy máte neustále přehled o tom, komu se kdy vyhnout. Pokud zavítáte do střežené zóny, ochranka vás většinou nejprve verbálně upozorní, místo aby po vás začala hned střílet. Zdánlivě detail, ale bez něj by byla hra mnohem víc frustrující .

Hitman (2016)

Nový Hitman má zatím našlápnuto skvěle. Najdou se jistě tací, kteří budou v konečném součtu hře vyčítat menší množství misí a z toho plynoucí nižší „klasickou“ herní dobu. Pravda, minulé díly měly úrovní podstatně více. Spíš mi to ale připadá, jako kdybyste projeli všechny trasy v závodní hře a snažili se spočítat, za jak dlouho jste tu krátkou ptákovinu „dohráli.“

Hitman baví především tím, jak vám povědomí o úrovni postupně vpaluje do mozku. Až budete s úvodní epizodou hotovi, budete znát rozmístění stráží, kamer, převleků i potenciálních zbraní, a přitom naposloucháte celou řadu zajímavých, nebo alespoň vtipných rozhovorů. Pokud vás tenhle styl hraní neoslovuje, buď hledejte jinde, nebo počkejte na kompletní sérii. Ta má mít sedm epizod a vyjde v lednu. Druhá várka se prý už připravuje.

Hra vyšla na PC (Windows), Xbox One a PlayStation 4.