RECENZE: Výpravný GreedFall okouzlí alternativním 17. stoletím

Udělat výpravnou hru na hrdiny není jen tak. GreedFall rozhodně není špatný, jen působí laciněji, než se na první pohled prezentuje. Plusem jsou zasazení i příběh, minusem nezáživný bojový systém.

Rusové dělají hry syrové, Češi originální a Francouzi? Ti dělají hry divné. Vzpomeňme Cryo či průkopnické Infogrames. A pak je tu studio Spiders. Má na kontě spoustu her, ale žádná díru do světa neudělala. GreedFall se od počátku zdál jako velké sousto. Ale už samotné zasazení do alternativního 17. století, věku kolonizace, znělo nadmíru atraktivně. Kdo by nevzplanul touhou pod vlivem dobrodružných příběhů z per klasiků žánru Vernea či Doyla být objevitelem tajemných a starých ostrovů?

Přípravy na cestu do neznáma

Ať už jde o jakoukoliv formu umění či tvůrčí činnosti, vždy mě dokáže upoutat originálnější přístup k již zajetým pořádkům. GreedFall to zvládl již v prvních minutách hraní. 

GreedFall

Výběr postavy je svou prezentací dost nevídaný. V prosluněném pokoji pózujete malíři, vypadá to jako klasická cut scéna, ale o pár chvil později už si vybíráte pohlaví, upravujete rysy a zaměření. Jenže na takové malichernosti, jako je zvěčnění na plátno, není čas. Výprava do vzdáleného ráje čeká. Než se ale vydáte na „avatarovské“ dobrodružství, je čas trochu prozkoumat i přístav Serene.

Serene je krásné město, pokud si potrpíte na estetiku koloniálních dob. A jako každé město i ono trpí svými neduhy. Různé organizace a skupiny tu mají svou agendu a příliš volnomyšlenkářský postoj vás může snadno dostat na hranici. Je tu ale i jedna větší patálie. Tajemná nemoc Malichor. Není to nic pěkného, po těle se objeví zčernalé léze, není to moc příjemný pohled. 

Právě na tajuplném ostrově je možná lék na nemoc a samozřejmě i nezměrné bohatství. Proč ale rovnou utíkat vstříc nebezpečí, když můžete splnit pár úkolů ještě v pohodlí Serene? Vždyť každá zkušenost se hodí, stejně tak přátelé, které si tím můžete udělat a nepřátele, pokud budete příliš lehkovážní.

GreedFall

Nebude to trvat moc dlouho a už se plavíte k Novému Serene. Městu vybudovaném v ráji Teer Fradee. Nejste tedy ten chrabrý dobrodruh, který jako první šlápne na pláž a heroicky zabodne standartu do písku pro svou vlast. Teer Fradee už je kolonizovaný celkem dlouho. Jsou tu velkolepá města, která by s klidem zastínila ta na pevnině. A odehrávají se tu i stejné konflikty mocností. Například náboženští fanatici Thelémé, orientální Bridge a pak vy za svou společnost obchodníků. 

Váš bratranec, který zde usedl na trůn, vás má jako svou pravou ruku. Jste diplomat, snažíte se udržovat křehkou rovnováhu na šachovnici, která má víc jak dvě barvy. Musíte dávat pozor, abyste ostatní štvali co nejméně. Poslední barvou na šachovnici jsou domorodci. Těm se ani za mák nelíbí, jak cizáci plundrují jejich posvátnou zem a nebojí se jít do boje proti kolonizátorům i za pomoci potentní magie. 

GreedFall

Váš úkol na ostrově je jasný a cest k cíli mnoho, od politické korektnosti po tratoliště krve. Přesně tak to přece ve správných RPG máme rádi.

Diplomatem proti vlastní vůli

Hlavní hrdina GreedFall nevypadá, že by byl dvakrát spokojený s tím, že musí pro svého bratrance sedícího na trůnu běhat desítky kilometrů a řešit delikátní vztahy mezi vladaři, kde jeden je horší než druhý. Naštěstí můžete hrát i nečistě. Na distingovanou snobskou vladařku Thelémé vyštracháte nějakou tu špínu, hned je svolnější s vámi debatovat s jako sobě rovným a získáte si i důvěru vašeho společníka v družině. 

GreedFall

Hra zahrnuje i systém stealth. Je rozhodně lepší než ve většině her, které jsem měl za poslední dobu čest hrát, ale žádné terno to není. Plížíte se, skrýváte za překážkami a čekáte, až se patroly otočí tak, aby bylo bezpečné projít. Když se vám to nepovede, s největší pravděpodobností můžete očekávat útok a snížení reputace u dané strany. Pozitivní reputaci si budujete plněním úkolů a správnými reakcemi v rozhodnutích. Přikloníte se na stranu divochů, pokusíte se jejich vůdce přimět k rozumu nebo vše selže a budete nuceni zkřížit meče? 

Ne vždy je rozhodnutí plně ve vašich rukou, je to trochu jako v Sunless Sea, podle schopností máte procentuální možnost na úspěch. V mnoha případech znamená úspěch urychlení celého questu. Z něčeho se vysekáte, vykecáte, jinde využijete svých zručných rukou a vyrobíte lektvary nebo opravíte s trochou haraburdí nábytek. 

Zkušenosti získáváte až za odškrtnutý quest, takže v tomto případě neplatí, že cesta je důležitější než cíl. Nezlobil bych se, kdyby autoři questy trochu urychlili. Často jen běháte z místa na místo, což až nepříjemně připomíná pobíhání po úřadech.

GreedFall

Z GreedFall je cítit obrovská inspirace hrami od From Software, jmenovitě hlavně BloodBorne. Celá estetika obyvatel přímo křičí BloodBorne, a když se na scéně po pár hodinách objeví první boss, je to takový menší příbuzný Cleric Beast. Odkazů lze ve hře najít požehnaně i v samotných cut scénách. 

Teer Fradee není obyčejný ostrov, je přesně takový, o kterém snili romantičtí spisovatelé. Plný magie, ruin a hlavně strašlivých nebezpečných bestií, které by si rády uštíply kousek z vás. Naštěstí jim nemusíte čelit sami, po svém boku můžete mít i společníky, kteří vám v soubojích rádi podají pomocnou ruku.

Vaši mysl určitě dráždí otázka, když se autoři tak inspirovali From Software, zda to má stejně dobrý bojový systém? Udělat dobrý souboják se nezdá tak těžké, ale From Software mají patrně zlaté ruce, ani Zaklínač nemá tak promyšlený a chytlavý styl. Z hodnocení se dá i vydedukovat, že právě souboje jsou jedním z největších úskalí GreedFall. 

Máte tu dva základní útoky, dvě formy krytí a pak aktivování speciální série pohybů, které dávají mnohem větší poškození. Nechybí ani bambitka na omračování nepřátel a lepší rozbíjení brnění a trocha toho kouzlení. Zajímavým prvkem je možnost hru zapauzovat a v klidu si rozmyslet další činnost. Souboje ale nejsou zábavné, jednotvárnost a nijaký pocit ze zápolení je velkým políčkem do hratelnosti.

Přehlídka opakování

GreedFall

Tak jako dokáže být GreedFall ve svých výjevech dechberoucí, umí být o pár chvil později doslova ohyzdný. Kvalita modelů kolísá každou chvíli. Působí to, jako by zrovna měl hlavní grafik volno, tak to přehodili na starost chudince uklízečce, která zrovna čistila záchody. Podepisuje se to všude, na modelech postav, nepřátel i level designu. 

Při prvním pochodu k velkému městu mi doslova padla čelist k zemi. Město vypadalo na horizontu jak z pohlednice. O pár minut později úžas vystřídalo zklamání z nevzhledného zpracování a jednotvárného designu. Level designer se také nenadřel nebo se mu možná jisté návrhy tak líbily, že je chtěl používat neustále. Čert ví, proč si je polovina domů v interiéru podobná jako vejce vejci. 

Nemluvíme jen o nějakých těžko dostupných lokacích, ale i hlavních sídlech vladařů, která jsou až na jinou barvu koberce téměř identická. Další nepochopitelná věc je, že města protíná většinou jen jedna cesta, takže ztratit se není vůbec těžké. Parádu nedělají ani NPC, po ulicích a interiérech se jen bezmyšlenkovitě plouží. To vše sráží pompéznost, se kterou se hra prezentovala.

O hudbu se postaral talentovaný Olivier Derivière, kterého si možná budete pamatovat z Alone in the Dark. V GreedFall tolik neexperimentuje, neuslyšíte tu variace na bulharské folklorní zpěvy, ale příjemnou epickou hudbu.

Prostě Francouzi

Spiders se snaží, ale udělat velké výpravné RPG není jen tak. Je to zhruba tak obtížné, jako vytvořit perfektní bojový systém. V obou případech se to tvůrcům trochu vymklo. GreedFall není špatná hra. Je trochu lacinější, než se na první pohled prezentuje, ale své francouzské kouzlo má. Pokud přimhouříte oči, je Teer Fradee místem, které za návštěvu stojí. Práce na něm udělali autoři dost. Nečekejte ale typickou AAA produkci.