RECENZE: Astral Chain nabízí futuristickou anime akci v režii mistrů

  15:00aktualizováno  15:00
Studio Platinum Games se na Nintendu Switch pokouší prorazit s novou značkou. Astral Chain nabízí unikátní soubojový systém i chytlavý příběh zasazený do futuristického světa. Vynikající akční hru lehce sráží zbytečná snaha tvářit se jako regulérní hra na hrdiny.
80

Astral Chain

Platforma: Switch
Výrobce: Platinum Games

  • Poutavý příběh nabízí drama i humor
  • Skvělý soubojový systém
  • Důraz na průzkum
  • Zásadní role potvor na řetězu
  • Hloubka a flexibilita herních mechanismů
  • Solidní herní doba
  • Němá hlavní postava
  • Nejtěžší obtížnost si musíte odemknout
  • Nesmyslné dialogové volby
  • Synchronizace rtů s anglickým dabingem

Herní karta

Pro hry od Platinum Games mám dlouhodobě velkou slabost. Autoři Bayonetty, Metal Gear Rising, Wonderful 101 a především geniálního NieRu dlouhodobě ukazují, že se nebojí dělat hry nekonvenčním způsobem. Navíc podobné hry s nekorektními hyperstylizovanými postavami a soubojovým systémem nekopírujícím styl Dark Souls je v dnešní době nedostatkovým zbožím. Astral Chain to všechno potvrzuje, zároveň je na něm však taky patrné, že kreativní vize a filozofie vývojářského týmu se postupně mění.

Astral Chain totiž není žádná víkendová jednohubka a jediný průchod tu zabere klidně až třicet hodin. Tempo hry není tak hektické a autoři vás klidně vrací na již navštívená místa, na druhou stranu zábavnost hry tím nějak netrpí. Vzrostl také důraz na vyprávění kvalitního příběhu, který sice nedosahuje kvalit geniálního NieRu, na druhou stranu, zmíněné hře se scenáristicky vyrovná jen nepatrná hrstka vyvolených.

Astral Chain

Astral Chain

V Astral Chain hrajete za jedno z dvojčat, které slouží ve speciální policejní jednotce Neuron, jež bojuje proti krvežíznivým nepřátelům z astrální dimenze. Podobně jako v posledním Mass Effectu se dvojčata liší pohlavím, ale jinak si jejich vzhled můžete upravovat podle libosti. Problém je v tom, že zatímco vaše dvojče ve hře často komunikuje a patří ke klíčovým hybatelům děje, vaše postava je zcela němá.

Spor o tiché hlavní hrdiny ve hrách je asi věčný a každý má nějaký názor. Osobně němé protagonisty až na čestné výjimky nesnáším. V japonských hrách to bývá bohužel běžné. Dragon Quest, Chrono Trigger, The Legend of Zelda, Persona – to jsou všechno skvělé hry doslova přecpané zajímavými postavami s výjimkou hlavního hrdiny, jehož mlčenlivost má podle zastánců tohoto pojetí nějak napomoci k identifikaci protagonisty s hráčem.

Astral Chain

Astral Chain

Jenže na mě to prostě nikdy nefungovalo, herní mimové mě bytostně štvou a Astral Chain se svojí záplavou filmečků a interakce je pro mě nový vrchol totální zhoubnosti takového přístupu. Hekající hlavní hrdina vyčnívá i proto, že ve hře jinak narážíte na spoustu zajímavých a skvěle namluvených postav. A ty fungují výtečně.

Samotná struktura hry tu jde totiž ruku v ruce se snahou vyprávět osobnější příběh. Následkem toho narážíte na ty samé postavy, k nimž si postupně budujete vztah. Hra dovede být opravdu neskutečně roztomilá a jak to tak v japonských hrách bývá, dramatické pasáže střídají vtipné momenty. Těm vévodí postava Marie, jež se převléká za obřího plyšového policejního pejska, aby ostatním zlepšila náladu. Vedle tradičních questů mě pobavilo i hledání a záchrana koček, kterým pak poskytujete útočiště a můžete je chodit navštěvovat a krmit.

Astral Chain

Astral Chain

Ještě bizarnější je quest s údajnou „záchodovou vílou“, za níž se vydává hlas ve věčně obsazené toaletě na policejní stanici. Pokud tak při hraní narazíte na toitoiku, nezapomeňte ji navštívit a papír později zanést „víle“ k odvrácení blíže nespecifikované katastrofy. Jakkoliv to zní všechno úchylně, samotný příběh o záchraně lidstva je smrtelně vážný a díky rodinné tematice má silně osobní náboj. Ačkoliv jde většina zvratů dopředu zhruba odhadnout, k cíli vás bude hnát snaha o pochopení souvislostí a otázky týkající se jednotlivých postav.

Samotná struktura jednotlivých kapitol se celkem opakuje. Nejprve na policejní stanici nakoupíte a upgradujete své vybavení, pobavíte se s ostatními postavami a případně splníte nějaký ten nepovinný quest. Poté se hra přesouvá do jednotlivých sekcí futuristické metropole Ark, která je jakousi poslední baštou bránící zbytky lidské civilizace před neodvratnou zhoubou. 

Tyto sekce může hráč libovolně prozkoumávat, plnit v nich spoustu vedlejších questů a věnovat se vyšetřování. Občas zde dojde samozřejmě i na boj. Rozloha jednotlivých míst se liší a hra některé lokace později recykluje, přesto se však během hraní nudit nebudete.

Astral Chain

Astral Chain

Astral Chain adaptuje designovou filozofii známou třeba z Maria a starších dílů Zeldy, a totiž že otevřené lokace nemusí být nějak ohromné, ale přesto do nich lze nacpat spoustu skrytých koutů, vedlejších úkolů a tajemství, které je radost odkrývat. V Astral Chain je tento proces maximálně zábavný díky unikátnímu způsobu, jakým se hra ovládá a kterým probíhá interakce vaší postavy s herním světem.

Jak postupujete příběhem, získává váš hrdina postupně až pět na řetězu uvázaných potvor, které si může kdykoliv přivolat na pomoc. Mezi těmito bestiemi můžete přepínat podle libosti. Každá se přitom zásadně liší a propůjčuje hráči unikátní možnosti, a to jak během soubojů, tak při vlastním průzkumu a interakci s okolím. Kupříkladu na „psovi“ můžete jezdit a rychle překonávat některé pasáže, nebo mu dáte očuchat předmět a nechat ho stopovat jeho majitele. Jindy ho zaúkolujete vyhrabáním pokladů z haldy smetí.

Astral Chain

Astral Chain

„Svalovec“ zase zvládne zvedat kontejnery a další těžká břemena, otevře vám garážová vrata a umožní vám levitovat ve vzduchu. Zajímavě je řešené i skákání, které ve hře funguje tak, že potvoru vyšlete na zamýšlené místo a vzdálenost překonáte tak, že jí nařídíte trhnout řetězem, čímž si vás váš „mazlíček“ přitáhne k sobě. Kromě města během hraní pravidelně navštěvujete i astrální dimenzi. O co rychleji se její primitivní vizuální stránka okouká, o to více se designéři vyřádili na způsobech, jak zde překonáváte jednotlivé překážky.

Jak roste počet vašich mazlíčků na řetězu, tak se zvětšuje škála různých překážek a hádanek, s nimiž se musíte v astrální dimenzi vypořádat. Ani zde není nouze o všemožná zákoutí skrývající cenné předměty a questy. Jednotlivé kapitoly nezřídka končívají právě zde, kde kromě průzkumu přichází ke slovu velké množství akce. A pro fanoušky Platinum Games nebude jistě žádným překvapením, že sekání nepřátel se opět povedlo na výbornou.

Astral Chain

Astral Chain

Opět platí, že čím déle hrajete, čím více možností máte k dispozici, a čím víc se systém učíte, tím je pocit z komplexního soubojového systému lepší. Váš hrdina pálí po nepřátelích pistolí, rube je chapadlo nechapadlo obuškem anebo krájí jejich brnění mečem, za který by se nemusel stydět ani Cloud z Final Fantasy. Zároveň však neustále spolupracujete s vašimi mazlíčky, které naučíte speciální útoky a s jejich pomocí pak provádíte specifická komba.

Další triky pak obstará vaše nekonvenční zbraň – řetěz. Rozběhnutému protivníkovi ho nastražíte přes cestu a pak ho jako balón na gumě odpálíte zpátky. Anebo ho prostě omotáte kolem dokola a pustíte se do něj s dvojnásobnou vervou. S vaší bestií se dokolečka přitahujete sem a tam, uskakujete, provádíte protiútoky a v řadách nepřátel rozséváte hotovou zkázu. 

Systém je ohromně flexibilní a co do hloubky překonává cokoliv, co Platinum Games doposud vytvořili. Zpočátku se připravte na velké množství tutoriálů, neboť nějaký čas bude určitě trvat, než vám ovládání přejde do krve.

Astral Chain

Astral Chain

Mimochodem pokud máte gaučového parťáka, můžete si role kdykoliv rozdělit, takže jeden hráč ovládá postavu a druhý potvoru na řetězu. A nemusíte přitom kupovat ani další ovladač, každý totiž hraje na jednom joyconu. Nejpříjemnější zážitek však zažijete s Pro ovladačem, který se k hraní hodí nejvíc. S flexibilitou bojového systému souvisí i stromy dovedností, které si pro každou z vašich potvor postupně odemykáte. V Astral Chain máte na výběr ze spousty pasivních i aktivních dovedností.

A když si k tomu připočtete upgradování vašich zbraní, máte před sebou systém, který jen tak nevyčerpáte. Po závěrečných titulcích nemáte ani náhodou odemčené všechno, zato na vás čekají další endgamové souboje a akce, navíc se můžete libovolně vracet do starších kapitol, hledat skrytá zákoutí, questy, zlepšovat si hodnocení, vylepšovat výzbroj, odemykat dovednosti a hrát na těžší obtížnost. Čímž se dostávám k té méně povedené stránce hry.

Astral Chain

Astral Chain

Jelikož je Astral Chain komplexní a pro nováčky zdánlivě méně přístupný titul, rozhodli se autoři, že hráče co do obtížnosti příliš trápit nebudou. Ze tří nabízených možností jsem si vybral tu nejtěžší, a přesto jsem během hry zemřel až v závěrečném souboji. A to ještě jen proto, že jsem nevěděl, že mám v inventáři daleko více léčivých předmětů. 

Důvod je jasný. Pokud se ve hře věnujete průzkumu, máte v inventáři stále dostatek všelijakých boostů a lékárniček, které lze používat podle libosti. Energii si doplníte i po efektním zabití libovolné potvory, a aby toho nebylo málo, v závislosti na zvolené obtížnosti disponujete ještě dalšími životy, kterými si po vašem knokautování můžete doplnit energii a nerušeně pokračovat v porcování nepřátel.

V praxi to fungovalo tak, že na nejtěžší obtížnost jsem po pár upgradech měl čtyři životy použitelné v rámci jedné kapitoly a kopu léčivého bordelu v inventáři. Momentů, kdy jsem ztratil alespoň život, bylo během celé hry všehovšudy asi tak šest. Co mě na celé věci mrzí nejvíc, je ale fakt, že si po dohrání jednotlivých kapitol postupně zpřístupňujete jejich těžší „ultimátní“ varianty, které mechanismus životů zcela odstraňují. 

Takový stupeň obtížnosti měl být k dispozici na začátku hry, takhle to působí jako umělé natahování herní doby. Spíše než Platinum Games tu podezírám Nintendo, neboť Astral Chain jednoduchou obtížností připomene druhou Bayonettu.

Astral Chain

Astral Chain

Moje druhá velká výtka se týká snahy udělat z Astral Chain tradiční RPG. Podobně jako v případě němé postavy mi rozum zůstává stát i nad nesmyslnými dialogovými možnostmi, které vám autoři ve hře všude cpou. Většinou jsou to dvě prakticky totožné repliky nebo banální věta a možnost ukončení konverzace. Situace je tak absurdní, že s si z toho dokonce občas střílí i samotná hra. To už ani není iluze volby, ale do očí bijící zbytečnost narušující plynulé hraní.

Mrzí mě i fakt, že osudy postav jsou předem dané. Hra si mohla s emocemi hráče hrát podstatně víc, a když už se tváří jako RPG s volbami, mohla by hráči dovolit ovlivnit životy ostatních postav. Minulý měsíc jsme tu měli skvělé taktické RPG Fire Emblem, které to dokázalo přímo mistrovsky.

Astral Chain

Astral Chain

Kromě zmíněných věcí lze kritizovat i další dílčí věci. Nepřekvapivě těch pár plíživých pasáží ve hře moc povedených není, mimo to stisknutím levé analogové páčky mi často postava místo plížení začala sprintovat, což v takových chvílích, když chcete být nenápadní, moc neoceníte. 

Ani skoky za roh pomocí řetězu obtočeného kolem pilíře nefungují ve hře úplně optimálně. Přes vynikající dabing mě zaráží i absence synchronizace rtů s mluvenou angličtinou.

Pochválit naopak musím vizuální stránku, která vypadá v pohybu náramně pěkně. Astrální dimenze sestávající z gigantických červených bloků se sice rychle okouká, ale futuristické město plné neonových barev nabízí parádní atmosféru a efektní souboje těží z nádherně plynulých animací. Sotva znatelný pokles frameratu jsem zaznamenal pouze při některých nebojových pasážích ve městě při hraní na televizi, ale o nic zásadního nešlo. 

Povedený je i soundtrack, byť mi některé melodie po čase trochu lezly na mozek. Když ovšem pak během jednoho ze závěrečných soubojů třeba spustila našlápnutá hudba z oznamovacího traileru, byla to prostě šlupka.

Fotogalerie

Astral Chain je ve výsledku vynikající hra, která hráče lehce vtáhne do svého světa, kde hledání skrytých zákoutí hry je skoro stejně tak zábavné jako stylové souboje s ďábelským tempem. Zároveň je to mimořádně slibná značka s ohromným potenciálem. 

Fanoušci akcí od Platinum Games tady rozhodně nemají o čem přemýšlet. Sebevědomý titul obsahuje spoustu více či méně zjevných odkazů na předchozí práci studia. Vedle vlastní invence mistrně využívá některé mechanismy, které se tvůrcům osvědčily v minulosti. Jejich ultimátní veledílo to ale není. Podobně jako mnozí hrdinové z platinového portfolia, jako by i samotná hra trpěla krizí identity a snažila se být tím, čím zatím tak úplně není.

Gamescom 2019

Největší světová herní výstava Gamescom 2019 opět přinesla řadu novinek a ukázek nadcházejících titulů. Velkou pozornost si získaly tituly Death Stranding, Watch Dogs: Legion a samozřejmě Cyberpunk 2077.

Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

93 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 16 čtenářů

Nejčtenější

Pět filmů podle her, které kritika rozdrtila, ale nám se líbí

DOA: Na život a na smrt (2006)

Videoherní adaptace patří ve filmové branži mezi „otloukánky“. A přiznejme si to, většinou zaslouženě. Existují ovšem...

EA mají zápis v Guinnessově knize rekordů, za rámeček si ho nedají

Star Wars: Battlefront II

Obhajoba lootboxů ve hře Star Wars: Battlefront 2 se může nově pyšnit světovým rekordem za nejméně oblíbený diskusní...

RECENZE: V hororu Man of Medan zjišťujete, co zabilo posádku ztracené lodi

The Dark Pictures Anthology: Man of Medan

Více než hra je Man of Medan interaktivní film. Ale skvělý, navíc si ho díky originálně zpracovanému multiplayeru...

VIDEO: Jak by vypadal nový Doom, kdyby vyšel na MS-DOS v roce 1994

DOOM 4 VANILLA

Že se nadšení fanoušci snaží udržet své oblíbené hry při životě a neustále je vylepšují, aby na moderních počítačích...

Iron Man ve virtuální realitě: létat jako superhrdina je naprosto strhující

Iron Man VR

Sony nám loni nadělila úžasného Spider-Mana a jejich další exkluzivní výlet do světa Marvelu nepůsobí o nic méně...

Další z rubriky

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Warcraft - hra vs. film

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Might and Magic X Legacy

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

Advantage Consulting, s.r.o.
Operátor výroby v potravinářství

Advantage Consulting, s.r.o.
Praha
nabízený plat: 23 000 - 28 000 Kč

Najdete na iDNES.cz