„Pískej konec,“ znělo během nastaveného času. V tu chvíli už několik desítek fanoušků v rudožlutém čekalo pod hlavní tribunou na závěrečný hvizd. Když po pocitově nekonečném čtyřminutovém nastavení sudí Marek Radina ukončil zápas, vběhla celá lavička na trávník a oslavy propukly naplno.
Za zvuků písně Hey Jude od skupiny Beatles hráči i realizační tým tancovali na půlce hřiště v kruhu, než se rozeběhli k postranní čáře směrem k fanouškům. Za atletickou dráhou, jež stadion lemuje, se mezitím stihla sejít takřka polovina tribuny, na kterou si našlo cestu asi šestnáct stovek diváků. S každým čekajícím si domácí fotbalisté minimálně plácnuli, některé i objali.
„Jsou to krásné pocity, liga na Duklu patří, takže jsme rádi, že jsme udělali ten poslední krok,“ pravil asistent trenéra Jiří Vágner, který tým řídil místo potrestaného Petra Rady.
Dukla je po pěti letech prvoligová! Postup pečetila výhra nad Prostějovem |
Právě jméno zkušeného trenéra, jenž klub přebral před dvěma lety, vyvolávala celá Juliska. Mezi novináře pak přišel zlitý šampaňským po divokých oslavách v kabině. „Je to příjemné. V Dukle jsem hrál celou kariéru a odvedl zde poctivých deset let. Dostala mě do reprezentace, takže mě těší, že jsem jí nějakým procentem vrátil to, co dala ona mně,“ pravil po utkání.
Během zápasu měl nejspíš co dělat, aby se udržel a nevtrhnul za postranní čáru. „Řval jsem na ně aspoň záda a podobný pokyny, já se zkrátka neudržím,“ řekl se šibalským úsměvem.
Jeho svěřenci dvakrát prohrávali, pokaždé dostali gól zkraje poločasu. Prakticky vniveč tak přišlo vyrovnání z penalty v závěru první půle.
„Možná se na nás podepsala ta nervozita z posledního kroku,“ řekl šestatřicetiletý Tomáš Vondrášek. Právě bývalý dlouholetý teplický fotbalista vstřelil dvacet minut před koncem gól na 2:2. Obrat pak dovršil střídající Muris Mešanovič, někdejší slávista.
Tomáš Vondrášek (vlevo) z Dukly slaví gól do sítě Prostějova.
Dukle by nakonec bývala stačila i porážka, Táborsko a Vyškov, které ji ještě mohly ohrozit, své zápasy také prohrály. „Nás zajímalo, co se děje tady na stadionu. Já jsem další výsledky ani vědět nechtěl, ale o poločase jsem omylem zaslechl z tribuny, že Vyškov prohrává. To bylo fajn, ale Táborsko stejně v tu chvíli vedlo, takže se pro nás nic neměnilo,“ řekl Vágner.
A tak si to nakonec Dukla uhrála sama a po pěti letech slaví. Přitom ještě před rokem a půl byla pomalu na sestup ještě o úroveň níž.
„Už jsme chtěli postoupit v prvním roce. Já jsem ale druhou ligu neznal, dlouho jsem se v ní neorientoval a hráči si museli zase zvyknout na mě,“ vysvětlil Rada. „Tehdy jsem měl v zimě nabídku ze Zlína, ale majitel Petr Paukner mě nenechal odejít od rozdělané práce.“
A důvěru nakonec Rada splatil. V první sezoně pod ním Dukle utekla o tři body účast v baráži, napodruhé už to vyšlo. I navzdory tomu, že posledních několik kol sledoval pětašedesátiletý kouč z tribuny. Původně rekordní osmiměsíční trest za rasistickou urážku mu odvolací komise nakonec snížila na tři měsíce, což znamená, že od nové sezony by už mohl sedět na lavičce.
Radovi snížili trest za rasismus: na lavičku nesmí tři měsíce, pokuta mu zůstala |
Je ale otázkou, zda tomu tak nakonec bude.
„Nemůžu říct, jaká bude moje budoucnost. Musím si sednout s majitelem, ale převládá u mě zklamanost z toho, co se kolem mě děje. Hodně mě to zasáhlo a poznamenalo, i když jsem člověk, kterej vydrží hodně a kterej toho zažil hodně,“ uzavřel Rada.
Ať už s Radou nebo bez něj, Dukla se každopádně v příštím ročníku opět představí mezi českou elitou.
