Recenze next-gen verze Devil May Cry 5: lovci démonů jsou v ráži

Devil May Cry 5 vyšel ve speciální edici pro konzole nové generace, která nabízí více akce, více obsahu a více masakrů. K tomu také pořádně vylepšenou grafiku. Článek obsahuje spoilery, kterým se během recenzování nešlo vyhnout.

Legendární sága zběsilých akcí Devil May Cry se zkraje loňského roku vrátila s pátým dílem, který vytřel zrak nejenom nám, ale i ostatním kritikům a v neposlední řadě také hráčům. Není se proto čemu divit, že se ho prodalo téměř 4 miliony kopií a nyní jsme se stejně jako v případě třetího a čtvrtého dílu dočkali rozšířené verze nazvané Special Edition. 

A co že je na DMC 5 tak geniálního? Je to zběsilá akce se vším všudy. Má vtahující hratelnost, od usilovného paření vás budou bolet ruce. S odstupem času můžeme říct, že jde nejenom o nejlepší díl série a zároveň nejspíš o nejlepšího zástupce tohoto akčního subžánru, ale také o jednu z nejlepších videoher všech dob. V základu nabízí hned tři hratelné postavy s naprosto odlišnými styly hratelnosti. Ze čtyřky se vrátil Nero, který přišel při nedobrovolné a dosti bolestivé amputaci o svou démonickou pazouru. Bezradný a bezmocný ale rozhodně nezůstal.

Každý lovec démonů má odlišný bojový styl

Na pahýl si nechal přimontovat robotickou paži, kterou může měnit za různé modely s odlišnými schopnostmi. Hodně stylové! K tomu má po ruce (hehe) meč Red Rose, jejž lze nabíjet pákou, a dvouhlavňovou pistoli Blue Rose. Možností, jak se s Nerem vyřádit a zároveň zatočit s démonickými neřády, je proto nespočet.

Vrátil se samozřejmě i nejpopulárnější bijec pekelných oblud Dante s dvojící pistolí Ebony a Ivory. A nejenom s nimi. Jeho bohatý arzenál čítá kromě klasických kousků jako brokovnice Coyote-A i absurdní zbraně včetně klobouku Dr. Faust nebo Cavaliere, což je kombinace dvojice motorových pil a motorky. K tomu má Dante čtyři bojové styly, mezi kterými můžete přepínat. DMC 5 je šílená hra, kterou si nelze nezamilovat. Nováčkem pátého dílu je emař V, který přinesl sérii dosud nejoriginálnější bojový styl. Nebije se totiž přímo sám, ale používá k útoku magickou knihu a hůl.

S jejich pomocí komanduje tři magické tvory – ptáka Griffona s prořízlým zobákem, který sází jednu hlášku za druhou, pumu Shadow, která mění tvary, a děsivého giganta Nightmare, který disponuje hrozivou silou a z hlavy střílí laserem. Hraní za V je vskutku neotřelý zážitek.

Tým hratelných postav rozšiřuje v DMC 5: Special Edition Danteho bratr Vergil. Zde se prostě nelze vyhnout spoilerům. V kánonu série zemřel Vergil v prvním díle, který se odehrává na časové ose až po trojce, v níž sehrál velkou roli. Do pekel ho poslal sám Dante, který zjistil, že jde o jeho bratra až poté, co jím probodl ostří svého meče. Starší dvojče totiž mělo démonickou podobu. Příběh DMC 5 vypráví v krátkosti o tom, že lidstvo ohrožuje král démonů Urizen. Dante se mu se svou skupinou postaví, ale je poražen. Naštěstí jsou tu Nero a V, kteří Danteho zachrání a vzápětí vyjde najevo děsivá pravda. Vergil žije!

Jsem tvůj otec!

Jeho rozpolcená osobnost, v níž se bijí lidské i démonické geny, se rozdělila na dva tvory. Jedním z nich je právě Urizen, který znázorňuje Vergilovu temnou stránku. Jeho lidskost a dobro naopak představuje V. A aby toho nebylo málo, na konci hry vyjde najevo, čí je Vergil otec. To ale prásknout nemusíme. Wow, šílený příběh DMC 5 je prostě skvělý. Proto zamrzí, že je nová Vergilova část děsně odbytá. Stejně jako tomu bylo v případě DMC 3: Special Edition, kde jsme si za Danteho bratra mohli poprvé zahrát. 

Devil May Cry 5: Special Edition

Na začátku uvidíte novou videosekcenci, jak Vergil trhá Nerovu ruku, kterou mění v legendární meč Yamato, s nímž se vydává na krvavou cestu. Pak ale po celou dobu hraní neuvidíte žádnou další střihovou sekvenci až do doby, než se probojujete na konec. V závěru uvidíte recyklaci těch, které znáte ze závěru hlavní kampaně, v níž se střídají Nero, V a Dante. To je smutné. DMC 5 není artový opus, ale v rámci videoher má parádní příběh.

Proč ho tedy v Capcomu nerozšířili lépe? Je to velká škoda. Vergil se pohybuje v známých levelech, kterými jste už jednou prošli. To by bylo v pořádku, když přináší nový styl hratelnosti, ale fakt nešlo přidat tu a tam nějaký příběh? Vergil se navíc v několik levelech postaví opakovaně Urizenovi a pomocníkům V. To se roztrojil, nebo jak to vlastně funguje? Tohle v Capcomu nedomysleli a nevysvětlili. Je to škoda.

Devil May Cry 5: Special Edition

Hra za Vergila je totiž masakr, jak má být. Ohání se nejenom fanoušky oblíbenou katanou Yamato, kterou stylově vytahuje z pochvy. Démony může seřezat i bojovými rukavicemi a botami Beowulf, případně je rozsekat modře zářícím mečem Mirage Edge. Oproti svému bratrovi nemá Vergil střelnou zbraň. Po démonech pálí menší meče Mirage Blade, které kolem sebe dokáže vyvolávat. Stejně jako jeho příbuzný se dokáže proměnit do své démonické podoby.

Démonický klon

V ní je samozřejmě silnější, rychlejší a nebezpečnější. Ale to není všechno. Vergil umí vyvolat i svůj démonický klon, se kterým pak likviduje pekelné protivníky ve dvou. Čtvrtá hratelná postava s vlastním bojovým stylem je skvělá a rozšiřuje již tak bohaté možnosti hry. Její životnost se tak nyní kvůli zdvojené kariéře pohybuje zhruba kolem 25 hodin. Záleží podle zvolené obtížnosti. 

Čas, který strávíte u hry, však může být mnohem delší, protože je nově přítomný krvavý palác, kde můžete bojovat se zástupy ohyzdných démonů až do aleluja. Nic, co dělalo Devil May Cry tak skvělou sérií, ve speciální edici pátého dílu nechybí. Akce je zběsilá a stylová, nepřátelé děsiví a dostaveníčka s bossy patří k vrcholům hry. Už první díl pro PlayStation 2 z roku 2001 vypadal nádherně. Tehdy šlo o opravdové zjevení, i když je evropská PAL verze pořádně zprzněná. Dokonce jsme ji tehdy kvůli tomu chtěli reklamovat.

Devil May Cry 5: Special Edition

Hra nemá full screen a kdykoliv se na obrazovce objevil oheň, běhaly dole pruhy jako na ošuntělé VHS kazetě z videopůjčovny. Ještě že pak původní trilogie vyšla opakovaně jako HD kolekce na novější konzole. Když jsme pátý díl recenzovali v březnu 2019 na Xboxu One X, z jeho grafiky jsme slintali. Na PlayStationu 5 vypadá a běží pochopitelně lépe. 

Vybrat si můžete hned z několika vizuálních nastavení. Zvolit lze nativní 4K rozlišení s 30 fps a ray-tracingem. Framerate však není na této frekvenci úplně stabilní a i když většinou běží bez problémů, párkrát se nám hra nehezky zaškubala. Vypadá však samozřejmě nádherně. Textury jsou ostřejší než kdykoliv předtím a ray-tracing dokáže hotové divy. Odrazy v oknech, zrcadlech a loužích na ulicích jsou dechberoucí. 60 fps lze docílit v 4K, pouze pokud si ray-tracing vypnete. Tuto možnost zvolí jistě hodně hráčů. DMC 5 SE tak běží krásně, plynule a je hezký.

Mnoho vizuálních nastavení: ray-tracing dělá divy

Samozřejmě že ne tak hezký jako se zapnutým sledováním paprsků. Plynulá je hra i v dalším nastavení, které nabízí rozlišení 1080p s 60 fps. Hra běží rychle, ale není tak hezká a i ray-tracing je o poznání slabší. Toto nastavení se nám líbilo ze všech nejméně. Pokud máte hodně moderní televizor s HDMI 2.1 portem, můžete si užít i 120 fps. Samozřejmě s vypnutým ray-tracingem. 

Režimy jako Turbo a Legendary Dark Knight pak tuto technologii lámání světla a odrazů automaticky vypínají. Nejzběsilejší ze zběsilých akcí je nyní díky výkonnější konzoli ještě zběsilejší. Hardware PlayStationu 5 napomáhá i dalším věcem. Například nahrávacím časům. Ten úvodní je na poměry konzole nové generace relativně dlouhý. Trvá něco málo přes 40 sekund. Uloženou pozici však pak spustíte do tří sekund. To je velmi slušné a zásluhu na tom má samozřejmě SSD. 

Devil May Cry 5: Special Edition

Očekávali jsme, jak se v Capcomu poperou s podporou nového ovladače DualSense. Moc se ale nepředvedli. Při hraní ucítíte pouze klasické vibrace. Výjimkou je Nerův meč. Při sekání více vrní a spoušť vyvíjí lehký odpor. To je ale slabota. Jako zajímavý poznatek musíme zmínit, že z hraní této řežby bolí prsty ještě více než na konzolích poslední generace. DualSense je prostě těžší a po několikahodinové pařbě je to znát. 

Pokud to ale vezmeme kolem dokola, je Devil May Cry 5: Special Edition velká pecka. Jde o definitivní verzi nejlepší zběsilé řežby, která mě bavila osobně o mnoho více než třeba ceněný God of War z roku 2018. Házení sekyrkou mě moc nebralo. Pokud jste DMC 5 ještě nehráli, máte nyní tu nejlepší příležitost, jak svůj velký herní rest napravit. Na PlayStation 5 jde o technicky krásný zážitek, i když bychom ho úplně za next-gen neoznačili. Speciální edice se navíc neprodává za plnou cenu, což samozřejmě potěší. Hra je však dostupná pouze v digitální podobě.