Těžko říci, zda bude Halo: Reach opravdu posledním dílem nejslavnější série stříleček pro Xbox 360, jak se nám vývojáři z Bungie snaží tvrdit. Stejně tak ještě nemůžeme říci, jak bude propracována hra pro jednoho hráče a zda bude povedenější, než nemastné a neslané Halo 3: ODST.
Už teď však můžeme s klidným srdcem prohlásit, že Halo: Reach má zaděláno na to, se stát nejlepším multiplayerovým titulem nejen pro Xbox 360, ale pro konzole současné generace vůbec.
Přesto, že jsme si mohli vyzkoušet jen omezenou část multiplayeru, nemohli jsme se od hraní odtrhnout a nevzpomínáme si, kdy naposled jsme u betatestování nějaké konzolové hry tak řádili. No dobře, lžeme. Bylo tomu tak u Halo 3.
Největší novinkou, kterou Halo: Reach v Betě odhalila, jsou povolání, které si každý hráč před teleportem do arény zvolí. Každé z nich má speciální schopnosti, které značně mění hratelnost.
Některé bitvy podle nás nejsou vůbec ohodnoceny adekvátně
Zvěd dokáže rychle běžet, strážce umí vyvolat na chvíli neprůstřelný štít, letec disponuje šikovným jetpackem pro kratší let, stopař může být neviditelný, ostrostřelec disponuje puškou se zaměřovačem, granátník má zase zbraně 
těžkotonážního kalibru a tak dále. Zdaleka to není finální výčet povolání pro lidskou bojovou frakci UNSC, které bude hra obsahovat.
I mimozemská rasa Elite má svá vlastní povolání, která jsou z části podobná těm lidským. Temný zabiják umí například přesně to, co stopař. Najdou se ale i taková, která u lidí nemají obdoby, jako například fanatik se svými prudkými úskoky. Jak u lidí, tak i u mimozemšťanů se časem objeví i vylepšené verze již známých povolání se silnějšími speciálními schopnostmi a zbraněmi.
Povolání dodávají multiplayeru v Halo: Reach naprosto nový rozměr, protože jejich role je klíčová v každé hře. Záleží přitom na zvolené mapě i druhu hry. Pokud budete například hrát Capture the Flag, při kterém se chcete nepozorovaně připlížit zezadu k nepříteli, bude nejvhodnějším povoláním stopař se svou neviditelností. Naopak při režimu Slayer v několikapatrové úrovni využijete letce s jeho jetpackem.
Další obří novinkou je zbrojnice, kde svou vlastní postavu můžete vybavit nejrůznějšími typy helem a chráničů, které doplní vaše brnění. Budete s nimi rychleji běhat, dále skákat a prodloužíte s nimi i neviditelnost. Koupit je můžete za získané zkušenosti z boje, které se však alespoň v Betě nezískávají úplně snadno. Ke zvýšení vojenské hodnosti je zapotřebí opravdu spousta vyhraných bitev, z nichž některé podle nás nejsou vůbec ohodnoceny adekvátně.
K dispozici byly čtyři mapy z plné hry. Powerhouse je klasickým levelem s technickým zařízením v kopcích, který až příliš nápadně připomíná úroveň High Ground z Halo 3. Možná i proto nás příliš nezaujal, i když se v něm hrají 
perfektně snad všechny dostupné herní režimy.
Sword Base je oproti tomu několikapatrovým interiérem se skokánky, které vás vystřelí do výšky. Jednoduchý, ale účelný design nahrává dobré hratelnosti. Nikdy nebudete bloudit a dlouze pátrat po protivních. Boneyard je obřím levelem, ve kterém najdete rozsáhlou továrnu, široké prostranství a spoustu vozidel.
Možnost vypnout hlasy ostatních se při nemalém počtu zpívajících a hekajících pošuků vždy hodí
Podle tvůrců z Bungie to má být jedna z největších multiplayerových úrovní v jakékoliv Halo hře, s čímž můžeme souhlasit. Poslední dostupnou mapou je Overlook, dlouhá travnatá pláň, na které vlastně nic jiného není. Tento level byl totiž k dispozici pouze pro režim ochrany generátoru.
Beta odkrývala všechny své režimy postupně a my jsme si tak mohli vyzkoušet staré známé i úplně nové módy. Slayer se v obyčejné a týmové verzi hraje o něco rychleji a takticky, a to především díky volbě povolání před hrou. Již zmiňovaný režim ochrany generátoru je v principu jednoduchý, ale hraje se velmi dobře. Spartani musí ohlídat tři generátory, které se snaží zničit tým Elitů. Role se později prohodí.
Zajímavou novinkou je o mnoho složitější invaze. V tomto režimu se proti sobě také postaví Eliti a Spartani. Jedni se snaží dobýt pozice, které drží a ochraňuje druhý tým. Za dobytí určitých míst váš tým později získá přístup k novým povoláním i vozidlům. Klání tu trvají opravdu dlouho.
V žádné střílečce z prvního pohledu samozřejmě nesmí chybět režim dobývání vlajek. Jeho variace Stockpile představuje dva týmy, které proti sobě bojují o vlajky, jež musí donést na svou základnu. Vlajky se přitom neobjevují na předem daných stanovištích, ale po celých úrovních. Když držíte vlajku, nemůžete přitom útočit ničím jiným, než jí, a nelze se ani spolehnout na speciální 
vlastnosti svého povolání.
Zdaleka nejzábavnějším režimem je Headhunter alias lovec hlav. V něm každý hráč obdrží na začátku lebku, kterou se snaží ostatní získat. Samozřejmě jeho zabitím. S drženou lebkou se hráč pak musí dostat na označené místo, které se každou chvilku mění. Možné je sebrat až pět lebek, ale v tom okamžiku se z váš stane zářící rudý terč pro všechny ostatní hráče.
Halo: Reach přinese i celou řadu nových i vylepšených známých zbraní. Hratelnost obohacuje nůž, s jehož ostřím lze efektně podřezávat nepřátele při útocích zezadu. Devastující granátomet zase potěší svou absolutní palebnou silou.
| Povedená předloha |
| Knižní adaptace her nebývají žádnými literárními veledíly a ani Halo: Zkáza Cíle (v originále Halo: Fall of Reach) jím není. Je to ale slušná zábava, která perfektně rozšířila celé Halo universum. Čtenář se v knize dozvídá o původu programu Spartan II, o tom, jak se z malých dětí stávají ti nejlepší vojáci galaxie, i jak se zrodil Master Chief. Mimochodem, píše se tu, že má zrzavé vlasy. Zbytek knihy pojednává o ochraně planety skupinou Spartanů před nepřátelským Covenantem, který se lidskou kolonii na Reachi snaží zasklít svými mocnými zbraněmi. Doporučujeme jako nenáročnou a zábavnou četbu, ideální do metra. |
Mimo lidských zbraní odhalila Beta i výzbroj mimozemského spolčení ras Covenant. Nejvíce nás z nich zaujala jehlicová ostřelovací puškar. Zábavná je i vylepšená verze odpalovače plasmy s užitečným systémem zaměřování. Stačí si hezky podržet nepřítele v hledáčku a pak pustit spoušť. Klasická plasmová pistole má také nový, decentněji vypadající design.
Nebylo by to vývojářské studio Bungie, kdyby jeho členové nepřidali do hry možnost nastavit prakticky úplně všechno. Od ovládání, přes sociální možnosti, kde si můžete zapnout i vypnout hlasy ostatních hráčů, což se při nemalém počtu zpívajících a hekajících pošuků na Xbox Live vždy hodí.
Dokonce Beta obsahovala i kino, do kterého bylo možné nahrávat záznamy vlastního hraní nebo stahovat z internetu videa od ostatních uživatelů. Takovýmto hračkám ve střílečkách příliš neholdujeme, ale fanouškům série Halo, se takováto možnost bude zamlouvat stejně jako minule.
Z grafického hlediska prošel Halo: Reach oproti předchůdcům lehkým vylepšením. Textury jsou detailnější, animace o krapet hladší a celkově hra vypadá lépe, než Halo 3, ale žádná revoluce ani překvapení se nekoná. Halo: Reach bude na pohled pěknou hrou, ale tím to hasne. Žádná technologická špička to nebude. Škoda.
Půl roku před vydáním nám Halo: Reach ve své multiplayerové Betě učarovalo a už se nemůžeme dočkat na plnou verzi. O kvalitách hry více hráčů v žádném případě nepochybujeme, tak snad i singleplayer bude stát za to. Předlohu má hra více, než slušnou.
Index očekávání: 90%
