Konzole PlayStation loni zažila famózní rok, když všechny tři její velké exkluzivity dramaticky promluvily do výročních žebříčků nejlepších her. V Sony přitom mají rozpracovány ještě další potenciální hity jako třeba The Last of Us 2, Ghost of Tsushima nebo Death Stranding, ale jediná, která je zatím na letošek oficiálně oznámená, je Days Gone.
Days Gone
Vedle všech výše zmíněných titulů může tato zombie akce v otevřeném postapokalyptickém světě vypadat až příliš obyčejně, ale Sony hře evidentně hodně věří. A to až tak, že kvůli ní uspořádalo speciální novinářskou akci v polorozbořeném hotelu v kokořínských lesích. A my jsme tam samozřejmě nemohli chybět.
Další konec světa
Děj se odehrává dva roky po vypuknutí smrtící epidemie, která většinu lidstva proměnila v nemyslící agresivní bytosti, tzv. freakery. Jsou to v podstatě klasičtí zombíci, jen o mnoho rychlejší a s bohatším společenským životem. Světem se totiž většinou pohybují v obrovských tlupách, čítajících stovky až tisíce hlav a právě boj proti takovéto obrovské přesile má být jedním z největších taháků hry.
Days Gone
Hlavním hrdinou je drsný motorkář Deacon St. John, který během apokalypsy přišel o milovanou ženu. Nyní spolu se svým parťákem Boozerem cestuje světem křížem krážem a živí se jako nájemný lovec. Až jednoho dne…
Svojí depresivní atmosférou Days Gone připomíná The Last of Us. Dokonce by se dalo říct, že ho i nestydatě vykrádá. Jenže vzhledem k tomu, že je Last of Us jednou z nejlepších her této generace, se za možná až příliš okatou inspiraci na tvůrce nemůžeme zlobit.
Navzdory nulové originalitě dostává příběh ve hře spoustu prostoru. Během jedné mise vám klidně autoři několikrát vezmou ovládání z rukou a přehrají některý z mnoha dějových filmečků. Ty mají sice vysokou produkční kvalitu, ale jsou tak časté, že máte pocit, že se hra hraje sama i bez vás. Například během jedné vzpomínkové sekvence jsem zhruba deset minut nemusel zmáčknout ani jedno tlačítko, což už mi přijde až příliš. Děj je přitom na rozdíl od původních plánů přísně lineární a do toku příběhu v podstatě nemáte možnost nijak aktivně zasáhnout.
Zemský ráj to na pohled
Days Gone
Největším rozdílem oproti Last of Us je v Days Gone otevřený svět a to se všemi výhodami a nevýhodami, co k tomu patří. Hned od začátku máte poměrně velkou svobodu v tom, kam se vydat, přičemž vás v průzkumu světa nijak neomezuje žádná umělá bariéra v podobě doporučené úrovně, tak jako například v Zaklínači 3 nebo posledních dvou dílech Assassin’s Creed. Ano, i zde se neustále vylepšujete, jsou tu tři stromy dovedností, do kterých můžete investovat nasbírané zkušenosti, ovšem žádná z nových schopností není tak zásadní, že by nějak výrazněji měnila pravidla. To samé lze ostatně říct i o zbraních, kterých je na výběr velké množství druhů, ovšem v zásadě jde jen o to, zda máte chuť na brokovnici nebo automatickou pušku.
Hra je poměrně střídmá v nabídce nepovinných úkolů a i když jsou zde klasické opakující se výzvy (zapalování hnízd freakerů, lov zvířat apod.), není jich tolik, aby to bylo vyloženě otravné. Podle mapy to vypadá, že je svět velký tak akorát a je vyloženě radost ho prozkoumávat. Obzvláště když máte pod zadkem brumlajícího harelye.
Motorka tu funguje tak trochu jako kůň v Assassin‘s Creed až na to, že žere benzin, muže se rozbít a nepřiběhne za vámi na zapískání přes půl světa. Vyžaduje poměrně přísný mikromanagment a je potřeba se o ni dobře starat. Uvidíme, jak to bude vyřešeno v plné verzi, ale v ukázce byla motorka snad až příliš křehká a s obrovskou spotřebou.
Solidní řemeslo
Co se týče samotné náplně, Days Gone lze nejsnáze popsat jako kombinaci The Last of Us a Horizon Zero Dawn. Jestli se k cíli prostě prostřílíte, nebo proplížíte, je jen na vás, obě varianty mají něco do sebe. Záleží také na vybavení, které máte u sebe, s granáty a automatickou puškou plnou nábojů se nemusíte bát vrhnout do akce po hlavě, takových chvil však příliš nenastane. Plížení tu není nijak zdlouhavé, hra je dost benevolentní a nepřátelé tak akorát hloupí, aby se jim při troše opatrnosti dalo snadno vplížit do zad. Trpí navíc ztrátou krátkodobé paměti, takže se jim přinejhorším dá snadno utéct anebo schovat někam do křoví.
Největší problém Days Gone je ten, že jeho autoři jen umně mísí dávno viděné prvky a nepřinášejí vůbec nic nového. Otázkou je, jestli je to opravdu špatně. Pokud totiž hra vykrádá jen ty nejlepší, není nakonec originalita zbytečná? Days Gone je v mnoha směrech jen sázka na jistotu, ale ruku na srdce – drahých ryze singleplayerových her vychází tak málo, že jsme se této naplně ještě nepřejedli.
Hlavní potíž vidím asi v příběhu, který bych přirovnal k poslednímu Metru. Nedělá nic originálně a sám od sebe by hru neutáhl, rozhodně však neurazí.
Ještě není hotovo
Days Gone vychází 26. dubna a do té doby čeká autory ještě spousta práce. Ne že by tedy hra byla vyloženě rozbitá, ale i za pouhé tři hodiny hraní jsem se setkal s mnoha rušivými elementy. Někdy se překrývají dva nesouvisející dialogy, jindy mi hra vygenerovala tři stejné lidské nepřátele vedle sebe, úvodní nahrávání je extrémně dlouhé, české titulky špatně zformátované… Hra zatím neodpovídá vysoko položeným standardům, které jsem si zvykli na playstationové exkluzivity klást, na druhou stranu jde stále jen o nehotovou verzi.
Za ty bezmála dva měsíce co zbývají do vydání se nejspíše většina technických problémů vyřeší, co se ale nevyřeší skoro určitě je násilné oddělování filmečků od zbytku hry. Často vás v tom nejlepším přeruší zatmívačka a následná scéna nijak nereflektuje aktuální stav předchozí hry. I když jsem se například k cíli blížil pěšky, ve filmečku jsem přijel na motorce. Takto na papíře to vypadá jako hloupost, ale ve skutečnosti to dost kazí dojem.
Každopádně milovníci příběhových her pro jednoho hráče se mohou těšit. Days Gone sice nebude taková pecka jako loňský God of War, ale rozhodně vás pobaví. A to je to hlavní, ne?
