Je tomu víc než deset let, co na obrazovky dorazil famózní Dragon Age: Origins. Hra platila za moderního nástupce her jako Baldur’s Gate či Icewind Dale. Dragon Age vyšel o dva roky později než jeho stájový kolega Mass Effect a ve studiu Bioware si tehdy mohli libovat, jak jim jejich tvůrčí strategie vychází.
Při pohledu zpět je zajímavé, co všechno se od té doby změnilo. Renesanci Bioware vystřídala regulérní doba temna a ohlášený Dragon Age 4 doprovázejí spíše hluboké obavy a skepse než všeobecná natěšenost na další díl oblíbené značky.
Ačkoliv série Dragon Age prodělala od svých počátků zajímavý vývoj, většina lidí se shoduje, že její první díl se jí nikdy překonat nepodařilo. Dvojka byla kritizována mimo jiné za akčnější pojetí, menší množství voleb a především opakující se lokace. Dragon Age: Inquisition sice svého času sklízel chválu, poutavé vypravěčské umění Bioware se z něj však už vytrácelo. Ve snaze nabídnout velké množství questů hra často připomínala MMORPG bez duše se sklony k repetitivnímu grindování.
O Dragon Age 4 se šušká dlouho, jeho problematický vývoj však během let prošel zásadním restartem. Z původně menší hry je nyní velký projekt, kterým se Bioware (opět) pokusí získat zpět ztracené fanoušky. Obnovit důvěru ve studio, které mezitím opustila řada klíčových lidí, nebude vůbec jednoduché. Oficiálně Bioware o projektu už více než rok mlčí a nové Dragon Age lze těžko očekávat dřív než v roce 2022.
Tyranny
Pillars of Eternity II: Deadfire
Divinity: Original Sin 2
Nespokojenost s posledními tituly mezitím donutila fanoušky tradičních západních RPG hledat jinde. Řada studií se přitom v posledních pěti letech pokusila poptávku uspokojit. Snaha oživit izometrická RPG vedla k vydání her jako Pillars of Eternity a Tyranny od Obsidianu, Torment: Tides of Numenera od studia inXile a především Divinty: Original Sin z dílny Larian Studios.
Právě Divinity: Original Sin 2 platí za nejpovedenější kousek a jedno z nejlepších RPG poslední dekády. Hra se neomezovala jen na renovování tradiční hratelnosti pro moderní dobu, ale zároveň se snažila posunout spektrum a význam neustálých voleb a komplexních mechanismů umožňujících nejrůznější interakce v herním světě. Ve zkratce: Divinity 2 byla ohromně hravá, kreativní záležitost.
Baldur’s Gate III
Není tedy divu, že Lariany brzy oslovili majitelé práv na značku Baldur’s Gate s nabídkou vývoje třetího dílu. Jelikož v Larianu značku Bladur’s Gate milují a o stejná práva usilovali už dříve, nebylo co řešit. Podle dosavadních dojmů z Baldur’s Gate 3 to zatím vypadá, že se máme na co těšit.
Na první pohled zajímavější
Zatímco někteří hráči se bojí, že hra vypadá a hraje se více jako pokračování Divinity, mně samotnému v hlavě okamžitě vyskočily vzpomínky na první Dragon Age. Vzhledem k tomu, že Lariani mají tentokrát k dispozici na první pohled mnohem větší rozpočet, mohli si dovolit to, co podle mého názoru řadu lidí od her jako Divinity odrazuje. Filmová kamera během rozhovorů nyní zabírá detailně provedené postavy a rozhovory nepůsobí jako čtení knihy s portréty postav po stranách. Během cestování si lze zazoomovat kameru až za vaši postavu, což při detailní grafice umožní větší ponoření do hry.
Pro fanoušky Baldur’s Gate to zní možná jako svatokrádež, ale podle dosavadních informací a prezentovaných dem je více než jasné, že pohled shora je stále klíčový, což v případě bojů platí dvojnásob. Graficky líbivé zpracování a možnost pohlédnout postavám přímo do tváře je jedna z klíčových věcí, která dělala z Dragon Age víc než jen „Baldur’s Gate 3D“. „Nástupnické“ tituly jako Pillars of Eternity se navzdory pozitivním recenzím nikdy nestaly prodejními trháky, spíše naopak. Proč?
Baldur’s Gate III
Izometrická RPG v podstatě neustále střídají mikromanagement inventáře, přesouvání figurek po mapě, čtení textů a často poměrně suchý boj. Záplavou různých menu, položek a čísel připomínaly kolikrát takové herní fantasy účetnictví. Vždycky měly tendence být od hráče odtažité a prožitek tím trochu trpěl. Zatímco druhý Dragon Age to se snahou o větší filmovost přehnal, první díl našel perfektní kompromis, který spojoval filmovost, poutavost a výpravu s tradiční taktickou hratelností.
Myslíte si, že by popularita postav jako Morrigan nebo Allister byla tak velká, pokud by ve hře byly reprezentovány pouze skrze dabing, text a obyčejný portrét? Zamilovali byste si Minska s Booem ještě dnes tak jako před lety? Proč hráči masově nešílí ze skvěle napsaných charakterů z Pillars of Eternity?
Němý Bobeš
Co má Dragon Age, Baldur’s Gate 3 a vlastně i Divinity 2 společné, je hlavní postava, jejíž rasu, vizáž i původ si můžete v těchto hrách zvolit. Je přitom zvláštní, že ačkoliv hrdin(k)a během běžného cestování po mapě mluví, při rozhovorech zarytě mlčí a přešlapuje z místa na místo. V izometrických hrách to není takový problém, potíž je, když jeho mimické představení sledujete prostřednictvím filmové kamery. Bez tohoto prvku role-playingu bych se osobně obešel. Daleko lépe na mě totiž působil můj charismatický inkvizitor z Dragon Age: Inquisition nežli němý nekňuba z mnohem lepších Origins.
Baldur’s Gate III
Srovnání s Dragon Age co do vizuálu a vypravěčských technik rozhodně neznamená, že spolu tyto hry budou sdílet pravidla. Baldur’s Gate 3 zůstává D&D každým coulem a schopnost improvizace vycházející z nepovedených hodů kostkou je na hře to nejdůležitější.
Tahový soubojový systém působí zatím jako nejkontroverznější změna pro hardcore příznivce Baldur’s Gate, po mojí nedávné zkušenosti s tahovou Divinity a real-timovými Pillars of Eternity si myslím, že je to jedině dobře. Díky tahům jsou souboje méně chaotické, férovější a taktizování je mnohem větší zábava. I Obsidian koneckonců věděl, proč tahový systém do Pillars of Eternity 2 nakonec přidal prostřednictvím patche.
Na Baldur’s Gate 3 si ještě nějaký čas počkáme, ale už nyní hra působí jako jedno z nejslibnějších RPGček ve vývoji. Pokud autoři dostojí své reputaci, bude to pro značku parádní comeback.
