Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a zlých černokněžníků. Proto je velmi osvěžující dostat do ruky hru, která se vůbec nebojí jít proti žánrovým pravidlům a zaběhlým stereotypům. A navrch nabízí mamutí porci obsahu a strhující soubojový systém.

Přesně taková je Divinity Original Sin 2. Neboří konvence úplně – elfové, trpaslíci a nemrtví jsou tu samozřejmě taky, jen mají občas odchylky od těch „běžných“. Už jen třeba tím, že tady může být hlavní protagonista právě nemrtvý.

Živí ovšem pohled na pochodující kostlivce nesnášejí příliš dobře, někteří místo konverzování rovnou sahají po zbrani. Proto je žádoucí narazit si na hlavu přilbu (na úplném začátku hry ji zdatně zastoupí i obyčejný dřevěný kbelík). Druhou možností je někomu obličej po smrti urvat a obléct si ho přes svoji lebku.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Tím ovšem možnosti a specifika nemrtvých postav v Original Sin 2 stále nekončí. Dalším důležitým rozdílem oproti ostatním obyvatelům zdejšího světa je to, že nemrtví v momentě, kdy jim ubývá zdraví, nemůžou vyzunknout obyčejný léčivý lektvar. Tím by si ještě víc ublížili. Místo toho je jim líp v kaluži jedu nebo s lahvičkou jedu v kapse.

Krvelační elfové mají hlad

Kostliví herní protagonisté mají i další výhodu oproti svým dýchajícím souputníkům. Zvlášť pokud se rozhodnou pro dráhu zloděje. Jejich kostlivé prsty totiž plně zastoupí sadu šperháků a zamčené truhly nebo dveře tak mohou otvírat bez jakéhokoli dalšího nářadí.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Elfové ze světa Rivellonu se zase mohou léčit tím, že pojídají části těl – spolu s porcí jídla tak absorbují i část vzpomínek toho, na kom hodují. A když máte štěstí, jen tak mimochodem se naučí i novou dovednost, na kterou ostatní potřebují příslušný výukový „manuál“.

Vývojáři z Larianu se prostě nebojí odvážných rozhodnutí a servírují nemilosrdný svět, který není příliš pohádkový, spíš si dost půjčuje z temnějších děl fantastiky. Parádní je také mluvení se zvířaty, na které je ovšem třeba příslušný talent.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

A jakmile ho máte, můžete se vykecávat s krysami, kraby, veverkami, ale také medvědy nebo krávami. A i když se často dozvíte jen příhodu ze života dotyčného zvířátka, jindy jsou konverzace podstatnější a vedou k úplně novým dobrodružstvím nebo vám alespoň poskytnou návod, jak zdolat překážky ve vaší cestě.

Koneckonců i úkol, který mi zatím v hlavě z celé hry utkvěl nejvíce, mi zadávala kvočna u kurníku. Nechci ho vyzradit celý, takže jen napíšu, že v něm figurují ukradená vajíčka a takzvaní voidwoken, což jsou příšery, se kterými bojujete celou hru. Úkol navíc nemusí skončit odevzdáním zachráněného vejce. Když totiž okolo kurníku poběžíte o něco později, zjistíte, že se tam stalo něco hrozivého. Ale to už opravdu neprozradím.

Kolik že to zabere času?

A podobných úkolů, které se zprvu tváří jako obyčejné přímočaré fantasy klišé, je ve hře pochopitelně víc. Obecně se dá říct, že hra nabízí na dnešní poměry až neskutečné množství obsahu. Zatímco jiné tituly ukáží závěrečné titulky třeba po osmi hodinách, tady to nehrozí.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Po osmi hodinách hraní jsem ještě pořád pobíhal po úvodním ostrově, kam se hráčova parta dostane hned po krátkém entrée na vězeňské lodi. Po nějakých 30 odehraných hodinách jsem stále teprve ve druhé (hodně velké) oblasti a prolézám ji a hledám nové úkoly.

Velkou devizou druhého Original Sin je soubojový systém. Spousta mladších hráčů si asi řekne, že tahové souboje se napínavostí a naléhavostí nikdy nemůžou vyrovnat bitvám v reálném čase, ale já si dovolím nesouhlasit.

Zapal, namoč, otrav

Jistě, ovládat postavy v přesně daném sledu v nekonečně dlouhých tazích není asi takový okamžitý adrenalin jako kosení nepřátel třeba v Counterstriku, ale zdejší souboje nabízejí jiný druh vzrušení jako jsou obrovské taktické možnosti. A také to, že nepřátelé nelevelují spolu s vámi, takže pokud vlezete někam, kde ještě nemáte být, čeká vás opravdu rychlá a nekompromisní smrt.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Největším tahákem soubojů ve hře jsou bezesporu obrovské taktické možnosti, které má hráč k dispozici. O ty se z velké části starají interakce jednotlivých živlů. Jed se dá zapálit (a odpálit), oheň se dá uhasit a vzniklá oblaka páry se dají nabít elektřinou. Kromě toho také blokují výhled lučištníkům.

Jasně, znalci prvního dílu namítnou, že tohle není nic nového, ale mně prostě přišlo, že tady to celé funguje nějak líp a líp to šlape. A i po desítkách hodin mě baví nepřátele nejdřív namočit, pak je omráčit bleskem nebo proměnit na jeden tah ve slušivou ledovou skulpturu.

Nemluvě o tom, že experimentátoři si najdou i ještě vypečenější kombinace než jsou ty zjevné. Třeba přemění silného nepřítele ve slepici a na tu pak začarují kouzlo, které při pohybu způsobuje zranění. Slepice je totiž tak vyděšená ze všech těch blesků a výbuchů, že stále pobíhá kolem. A nepřítel tak může zemřít dřív, než se změní zpátky z drůbeže do své původní podoby.

Vyrob si, co potřebuješ

Podobným rájem je pro hračičky systém výroby předmětů, lektvarů a jiných nezbytností dobrodružného života. Osobně jsem se tady o craftování jen lehce otřel, ale dostalo mě třeba to, že se jakékoli boty dají zkombinovat s hřebíky a už nikdy neuklouznete na ledu a nepřijdete o celé kolo jen kvůli tomu, že jste potupně spadli na zadek.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Hodně podařený je i systém vývoje postavy, který má několik částí a nabízí obrovskou volnost. Takže když zjistíte, že vás nebaví být válečníkem v přední linii, můžete si po úniku z první oblasti v podpalubí své věrné lodi u kouzelného zrcadla dělat, co se vám zlíbí. Klidně se specializovat úplně jinak a stát se kouzelníkem, který to zároveň umí s kuší.

Dalším kladem Divinity Original Sin 2 je grafická prezentace a ozvučení. Hra vypadá opravdu dobře, díky dlouhému early accessu (předběžnému přístupu) je výborně odladěná a běží jako po másle. Jen ten úvodní loading mohl být kratší, ale to je jen malá výtka.

Na velmi vysoké úrovni je i zvukový podkres – ať už jde o namluvení, nebo hudební doprovod. A i přes obří porci obsahu jsem zatím nenarazil na úkol nebo rozhovor, kde by namluvení bylo špatné či dokonce odfláknuté.

Divinity Original Sin 2 - obrázky z recenzování

Největší výtku mám k deníku, kam se zapisují úkoly a informace. Často se totiž záznamy z nějakého důvodu ani po dokončení úkolu neuzavírají a zápisy jsou navíc občas tak stručné, že se vám může snadno stát, že při pročítání už vlastně nevíte, kam jít nebo komu splněný úkol vlastně odevzdat. Proto doporučuji hojně využívat manuální značky v mapě, spoléhat se jen na ty automatické je velká chyba.

Jako celek je ovšem Original Sin 2 naprosto famózním RPG, které ocení především zkušení, pečliví hráči, kterým nevadí, že na spoustu věcí si musejí přijít sami. Rozhodně je to jasný kandidát minimálně na RPG roku, ne-li adept na úplného vítěze. Jen spolkne opravdu hodně času.