„Když jsem se podíval, kolik dělal bodů ve 23 letech než šel do NHL, tak musel být fakt dobrý. Zatímco já byl rád za dvacet, on jich měl padesát, šedesát,“ uznale Káňa vypráví v podcastu Z voleje.
Když se Čajánek vrátil do extraligy, spoluhráči v Kometě Káňu hecovali: „Dneska mu dáš strýčkovi!“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Dvě sezony po sobě došlo na pikantní play off série. Zatímco v roce 2014 slavil titul Čajánek se Zlínem po finálové bitvě na úkor synovce, v dalším ročníku Káňa pomohl vyřadit Zlín ve čtvrtfinále a tím ukončil úžasnou kariéru svého idolu. A rozhodně strýčka nešetřil. Snažil se jej dohrát tvrdě u mantinelu, ale mazák se mu vyhnul a synovec si narazil koleno. „Někdy to bylo ode mě až drzé,“ přiznává s úsměvem.
Na ledě se choval občas jako floutek. Naháněl soupeře, na jmenovky nekoukal a neváhal ani shodit rukavice. „Většinou jsem to dělal z vlastní frustrace. Nedařilo se mi, tak jsem si řekl: Hokej dneska nejde, zkusím něco jiného. Začal jsem jezdit někdy jako smyslů zbavený. Ale i to může zlomit zápas.“
 |
Za posledních šest roků však Káňa prošel pozoruhodnou komplexní proměnou - lidskou i hokejovou.
Z provokatéra vyzrál v tahouna týmu, bodového lídra, co si mohl letos jako nejproduktivnější hráč Olomouce vybírat z nabídek. Zvolil ambiciózní Vítkovice, v jednatřiceti podepsal první větší kontrakt.
Ale ještě se vraťme do období, kdy přemýšlel, jestli po sérií zranění vyplývajících také z rvaček nepraští i s hokejem. „Udála se ve mně velká změna, ale až v osmadvaceti letech, kdy jsem začal přemýšlet. Do té doby jsem byl střela jak na ledě, tak v životě. Jde to ruku v ruce s těmi zraněními,“ ohlíží se. „Při jedné rvačce mi vypadl článek v malíčku, teď mám kvůli tomu křivý prst. Rvačku před tím mi vyletělo rameno. Sám jsem už měl o sebe strach, co se stane příště.“
Z VOLEJE: Panter Olesz. Sedmička draftu, co koukala mistrům pod ruce |
Z provokatéra bodový lídr
Za poslední tři sezony v Olomouci nastřílel 40 gólů, přidal 61 asistencí. Trenéři po něm chtěli úplně něco jiného než šarvátky. „Začal jsem se rvačkám vyhýbat. Když je potřeba, tak někoho popíchnu, udělám i ty nepříjemné věci, ale když chodím na přesilovky, chtějí se po naší lajně body, takže na to není prostor.“
Do Olomouce zamířil s cílem stát se stěžejním hráčem. Teď, když ji opustil, si může říct: „Proměna se povedla.“
Přitom na Hané byl první roky víc na marodce než na ledě. Připouští, že konec kariéry byl blízko.
„V Olomouci jsem si prošel úplně vším. Přišel jsem z Brna a myslel jsem si, že budu playmaker, ale přišla zranění a stálo mě to hodně sil. Kolikrát jsem neměl ani sílu se vracet, byl jsem na hraně, jestli hrát, nebo skončit. Ale všichni lidé v Olomouci, trenéři, manažer, spoluhráči, mi pomohli. Nakonec jsem strašně šťastný, že kariéra pokračuje.“
Jan Káňa v souboji s Maximem Matuškinem.
Opakovaná zranění i náročné rehabilitace jej srážely. I v soukromí byl přepadlý, nebyl to on. „Nesl jsem to fakt špatně,“ kývne. „Nejhorší byly návraty. Už se cítíte dobře, přijde zápas a zjistíte, že jste úplně špatný, že nestíháte. Začalo mě to ubíjet. A když jsem cítil po čtrnácti dnech dobře, zranil jsem se znovu. Pak jsem se staral o to, co mám se sebou dělat, abych nebyl zraněný a dostal se do pohody.“
Zásadně změnil myšlení i přípravu. „V hlavě jsem se oprostil od toho, že musím hrát hokej, předvádět výkony. V jeden moment jsem si řekl, že je mi jedno, jak budu hrát.“
Pomohl mu olomoucký fyzioterapeut Jakub Jarolím a kondiční kouč Petr Nátěsta, který se zaměřuje rovněž také zdravý životní styl i medicínské vědy.
Proměna mohla začít.
Se strýcem Čajánkem chodil trénovat také děti, dělali různorodá cvičení. „Začal jsem s dětmi dělat to, co dělají v deseti letech. Začal jsem vnímat pohyb a tělo, jak je důležité pro sport,“ líčí. „Dřív jsem si myslel, že je to jen o cvičení s činkami, ale začal jsem se strýcem věnovat svému tělu víc, děláme spoustu pohybových věcí. A Petr Nátěsta mi úplně změnil letní přípravu.“
Z VOLEJE: Od záchodu k vrcholu NHL. Bure byl bohém, Pronger lídr, líčí Krajíček |
Je vděčný olomouckém trenérovi Janu Tomajkovi i generálnímu manažerovi Eriku Fürstovi za důvěru, že s ním prodloužili kontrakt v těžkých chvílích. A konečně to mohl splácet na ledě.
Dědek starý. Co je Irgl za blázna?
Kdyby tehdy v Brně, když naskočil do extraligy, věděl, co ví dnes, mnohem víc by hltal rady hokejových fachmanů Leoše Čermáka, Marka Kvapila, Martina Zaťoviče nebo Martina Erata. Jenže místo toho bral hvězdy vracející se z KHL jako těžko překonatelnou konkurenci, ztrácel čas na ledě, přicházel o zlomové koncovky zápasů. Nepřidával si v tréninku, na těch pár minut si vystačil s tím, co uměl.
„Místo toho, abych začal víc makat a zápasy nahrazoval tréninkem, tak jsem se na těch dvanáct odehraných minut uspokojil s tím, co dělám. Teď už to vidím,“ uznává zpětně. „Jsem strašně šťastný, že jsem tam mohl přejít do mužského hokeje. Jako začínající hráč jsem dostal velký prostor a dařilo se mi to plnit, než přišli hráči z KHL, postavil se silný tým a začal mi klesat ice time. Díval jsem se, jak hrají, ale neptal jsem se, jak se zlepšit. Hrál jsem prostě hokej. Měl jsem se víc ptát.“
Hokejový útočník Jan Káňa během rozhovoru pro podcast Z voleje.
Ještě po přesunu do Olomouce udiveně zíral na mazáka Zbyňka Irgla, jak si přidává po tréninku. „Obrovský profík,“ žasne. „Říkal jsem si, co je to za blázna. Dědek starý, který musí makat, aby mohl hrát jak my, ale on byl lepší než my. Už vím, proč to dělal.“
Krejčího učeň
Jako by sám hokejový bůh poslal k učni Káňovi ještě jednoho mistra ledového řemesla. Už ve věku a hlavně mentálním nastavení, kdy si konečně vezme pokorně každou radu, nejmenší detail. V předchozím ročníku si zčistajasna odskočil do extraligy jeden z top světových centrů - David Krejčí z Bostonu. A na křídlo dostal Káňu.
„První trénink na něho každý pokukoval. Přiletěl chvíli před sezonou, a hned první utkání rozhodl. Začali jsme si vyprávět na večeřích,“ těšilo Krejčího učně. „Až u Davida jsem se snažil přemýšlet o každém slovu, vzal jsem si od něj nejvíc, i když jsem s ním hrál nejkratší dobu.“
Z VOLEJE: Galvas o Chicagu, tátovi i finském drilu v dřevěných halách |
Hrát s Krejčím, to je jako mít vedle sebe polovičního trenéra, který z rukávu vysype spoustu herních šablon a ještě je sám po buly uvede do reality. „Měl spoustu signálů, vychytávek, abychom se dostávali co nejrychleji do šancí,“ popisuje. „Furt chtěl po nás, abychom napadali v útočném pásmu. Vybojovali jsme spoustu puků, byl skvělý bruslař. Věděl, že to nějak dojedeme, když propadneme. Věřil tomu, že puk získáme.“
Samostatnou kapitolou jsou přesilové hry. „Inspiroval jsem se od něj nejvíc, i teď, když je zpátky v NHL, vidím ty jeho věci,“ pokračuje Káňa. „Šablony jsou jedna věc, druhá genialita. Začal míchat pukem, viděl stát volného hráče, tak mu to dal, i když jsme byli domluvení jinak. Dokázal přehrát přihrávkou dva tři hráče. Jen jsme čekali, kdy nám to přiletí na hokejku. Řekl nám, že všechny buly bude hrát bekhendem, chtěl tam mít aspoň dva střelce. Měli jsme z toho spoustu šancí.“
Hlavně úžasné Krejčího pasy šité na míru střelcům Káňu učarovaly. „Mně se to povede dvakrát z desíti, jemu osmkrát. Pravděpodobnost, že dáte gól je pak větší. Geniální je v tom, že všechny na ledě přesvědčil, že udělá něco jiného.“
Po boku hvězdného centra posbíral ve 46 zápasech 41 bodů (15+26) a strhl na sebe pozornost více klubů. Vyšší úroveň své hry udržel také letos bez Krejčího. „Kdybych si něco od Davida nepřenesl, byl by sám zklamaný. Stoprocentně mě posunul,“ říká vděčně. „Až ukončí kariéru, mám v plánu mu napsat, že děkuju. Jsem šťastný, že jsem si s ním mohl zahrát.“
Káňa už nesní o tom, že se vyrovná fantastickému strýci, nebo že si zkusí první zahraniční štaci a podruhé se objeví v reprezentaci, i když by rád. „Přál bych si to, ale nelpím na to. Tajně jsem doufal, že se to povede, když jsme hrál s Krejčou, ale byla olympiáda a hráči se tolik nezkoušeli. Všichni ví, co umím. A na nároďák to bohužel není.“
I díky narození dcery se zklidnil a teď jeho schopnosti mají využít naplno Vítkovice v honbě za titulem.
„Něco ve mně se pohnulo. Přítelkyně mi dost pomohla, pak se narodila dcera. Už tolik neřeším špatný zápas, jdu domů a jsem tam šťastný.“
A slavný strýc může být pyšný.
